UDÁLOSTI: Pravice má problém - TOP 09
Občanskému bloku chybělo těch 10-15% voličů, kteří sice nebyli ochotni volit postkomunistické strany, ale štítili se ODS a cizí jim byli i lidovci (strana poznamenaná politickým klerikalismem první poloviny minulého století). Mnoho z nich bylo vázáno na Václava Havla, který sice jako politický lídr nikdy nevystupoval, ale kde mohl, se do praktické politiky pletl. V tu chvíli se staly dva malé zázraky: za prvé, ve Straně zelených převládlo liberální křídlo a strana se stala přitažlivou právě pro tyto voliče. Neubírala hlasy ani KDU-ČSL, ani ODS. Tím se jí otevřela brána do Poslanecké sněmovny. A za druhé, předseda ODS Topolánek k velkému Klausovu rozhořčení nazřel, že s těmito lidmi musí spolupracovat. Výsledkem byla hubená volební plichta a tři roky vratkého vládnutí, založeného na víc než problematické většině v parlamentu.
Tři roky každodenní nejistoty skončily politickou explozí: Strana zelených se rozvalila, na prahu rozkladu se za Čunkova předsednictví octla i KDU-ČSL. V ODS se uplatňoval vliv exprezidenta: jak premiérova pozice slábla, snažil se mu čím dál tím víc škodit. Paroubek získal přesvědčivou většinu v parlamentě: většina má však dvě zvláštnosti – především se hodí daleko víc k tomu, něco zamítnout a zabít, než něco odsouhlasit. Paroubek zjevně z pragmatických důvodů a u vědomí své momentální převahy v parlamentu prosadil konání voleb v řádném termínu a prodloužil volební období o půl roku. Vznikla pomyslná volební koalice, již pojí prosazování nestoudných populistických návrhů. Předseda ČSSD však zapomněl, že pádem Topolánkovy vlády ztratil výhodu opozice. Preference ODS a ČSSD se v podstatě srovnaly.
Situace v létě byla zrcadlovým obraz té z roku 2005: na jedné straně konsolidovaná a spolupráce schopná dvojice ČSSD – KSČM, na druhé straně ODS trpící vnitřními problémy, rozložená Strana zelených a rozložená Čunkova KDU-ČSL.
„Projekt TOP 09“ vyvolala potřeba zacpat díru po Straně zelených (tím nechci říci, že by to bylo hlavním a jediným cílem tvůrců strany). Od začátku s sebou nesl velké problémy.
Za prvé, vymezení: strana se chtěla prezentovat jako zásadová a konzervativní. Tím přitáhla spoustu zklamaných voličů ODS a určitou část lidovců. Takže jednotné ČSSD je teď schopna vzdorovat jedině dvojice ODS – TOP 09, lidovcům hrozí pád pod 5%, a vytváří se potenciální, poměrně mohutná „koalice odpadkového koše“ (Strana zelených, Věci veřejné, KDU-ČSL) o síle až 14% voličských hlasů. „Nevoličů“ se podařilo zatím oslovit málo.
Za druhé, spolehlivost TOP 09 jako partnera: strana chtě nechtě působí jako parazit užírající hlasy politickým partnerům, ale má problémy se představit jako aktivní politická síla, protože jí k tomu chybí instrumenty. Tím, jak jí narostla procenta, zvedlo se její sebevědomí a začala koketovat s velmi populární, i když zcela bezmocnou Fischerovou vládou. Jde zjevně o to, vypůjčit si cizí politickou váhu. Není divu, že to ODS znervózňuje.
A konečně, osobní popularita lídrů. Karel Schwarzenberg se jí těšil, dokud byl vídán jako ministr zahraničí: ministr zahraničí nepříliš významného státu má všechny předpoklady těšit se popularitě – pokud se ovšem nepíše rok 1938. Protažení volebního období TOP 09 zjevně poškodilo a jediný záslužný postoj, který zatím zaujala, totiž odmítnutí Paroubkova rozpočtu, nedokázala prodat.
Žádná česká strana nemůže být zároveň superkonzervativní „ODS s lidskou tváří“ i politická odnož Pravdy a Lásky. V českém politickém systému chybí liberální střed: nahrazují ho různé improvizované patvary s životností 2 – 3 roky. Proto má mnoho lidí pocit, že není koho volit. TOP 09 tento problém nevyřeší.
LN, 30.12.2009
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
