UDÁLOSTI: Poučení ze sobotní demonstrace
Upřímně řečeno nevěřím ani tomu, že by se před žižkovskou kachlíkárnou sešlo 35 tisíc demonstrantů a na Václavák jich došlo jen pět tisíc. To by prakticky znamenalo, že se účastníci rozprchli.
Problém je možná organizační. Komunisté to před listopadem řešili tak, že nahnali demonstranty na Staroměstské náměstí, které se lépe kontroluje, pak ho neprodyšně uzavřeli a ven se účastníci dostali až po skončení akce. Mírnější způsob je vydat požitky (párky, případné diety a taky zpáteční jízdenky) až při odchodu z náměstí. Účastníci by při tom ovšem byli pořádně zmokli.
České odborové hnutí se organizuje dvěma způsoby. Jedno jsou jakési odborové guerilly, jejichž úderná síla spočívá v efektu jízdy v protisměru: obrazně řečeno, k tomu, aby nastal úplný kolaps dopravy, není zapotřebí, aby se do protisměru vydalo 50% řidičů. Bohatě stačí, když jich bude 5%. Na tomto principu fungují Duškovy železniční odbory.
Druhé uskupení je mohutná organizace, vzniklá restrukturalizací někdejší komunistické ústředny. Trpí problémem dílem pasivního, dílem virtuálního členstva. Propojení s ČSSD rozhořčeně odmítá, na sobotní demonstraci nesměl vystoupit žádný politik (zlomyslný komentátor by dodal: ovšem, na maňáskovém divadle by se velký živý člověk vyjímal jako hrom do police). A se zjednanými demonstranty jsou podobné problémy jako byly v minulosti se žoldnéři: jsou bojovní odsud až potud. Lidé, kteří slyší trávu růst, mohou dojít k podezření, že demonstranti řízení ČMKOS by se možná jednou mohli stát něčím jako Lidovými milicemi s lidskou tváří – např. v tom případě, kdyby se zase jednou ukázalo, že volby dostatečně nevyjadřují vůli lidu. K tomu má ovšem tým, který dala tentokrát ČMKOS dohromady, zatím velmi, velmi daleko.
Lidovky.cz, 25.6.2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
