Předvolební zápas politických stran na veřejných fórech trochu připomíná masopustní maškarádu nebo matějskou pouť. Všichni účastníci jsou zaujati představou, že jde o všechno, je třeba co nejvíc duší získat, a proto jim toho co nejvíc naslibovat. Ve skutečnosti budou volby jen závěrečným akordem, v němž voliči chtě nechtě zpětně požehnají to, co se odehrálo v létě, kdy si užívali dovolených.

Pěkný příklad je TOP 09: hesla o obraně parlamentní demokracie a odporu k normalizaci ustoupila do pozadí – asi taky proto, že jednak už je pozdě, jednak praktická politika strany je s nimi v dost velkém rozporu. Daniel Kaiser se na dvojstránce LN, věnované TOP 09 a Karlu Schwarzenbergovi, zeptal exministra zahraničí na to, zda mu přijde správné, že jeho bývalí spolupracovníci ministerstva včetně jeho náměstků zůstávají na svých postech a zda tím nedělají stafáž agresorovi. Pana Kaisera je jen třeba doplnit, že se tak chovají i ti z ODS a na všech ministerstvech, odkud je dosud nevykopali. Navíc nezůstávají na svých místech všichni, některé už potichu "odsunuli", a ti mlčí zjevně z obav, aby nebylo ještě hůře. Jenže: když se sám opustíš, nikdo ti nepomůže. Mluvit o normalizaci není úplně ve všem od věci, a občas to vypadá, že strany vládní koalice - nerady a pod tlakem - spolupracují. To ostatně bylo v letech 1968-9 stejné.

Potěmkinský a markýrovaný charakter předvolebního "souboje" českých politických titánů podbarvují ještě kulisy. Vyniká tu veřejnoprávní ČT. Malý příklad: objednala si u agentury STEM-MARK a Median průzkum rozvrstvení sympatií pro kandidující strany v krajích. Čtenář, který se přesně neseznámí s okolnostmi, je udiven, kolik stran se dostane přes pětiprocentní hranici, a zejména jak úspěšné jsou strany nových oligarchů – Babišovo ANO, Zemanova SPOZ, Okamurův Úsvit. Lidé, nebojte se je volit, nebudete v tom sami, váš hlas nepřijde nazmar! Pád pod 5 % jim nehrozí. Ve skutečnosti jde o tzv. "výpočet volebního potenciálu stran": respondenti, kteří ještě váhají mezi dvěma stranami, mohou vyjádřit své sympatie oběma. Součet procent se pak blíží 150. Vysvětlení čtenář, který si prohlídne jen názorný barevný graf, snadno přehlídne.

Toto zkoumání veřejného mínění vychází z principu, že volič, který se ještě nedokázal rozhodnout, je jaksi zohledněn dvěma voličskými hlasy, kdežto rozhodnutí těch, kteří už mají jasno, platí za trest o polovinu méně. Výsledek je zcela zmatečný a zavádějící, věřme, že ne úmyslně. Vrchol je, když k tomu pak v Právu pro srovnání přikládají skutečné výsledky voleb z r. 2010 pro jednotlivé kraje.

I pro takové detaily mají nadcházející volby s těmi opravdovými společné asi to, co má společné každoroční šaškování okrojovaných nadšenců v historických úborech se skutečnou bitvou u Slavkova. Nedělejme si velké iluze: polistopadové strany, hlásící se verbálně k demokracii, se teď, v předvolební kampani, už jen podílejí na vlastním funuse, který navíc nechtě pomáhají aranžovat.

Reflex.cz 9. října 2013