STAN už zjevně nechtějí jít do koalice s TOP 09 ani pro příští volby do PS. Uvažují prý perspektivně o koalici s KDU-ČSL (v krajských volbách v příštím roce nekandidují s TOP 09 ani v jednom kraji, zatímco v roce 2012 byly koalice TOP 09 – STAN ve všech). Zřejmě dospěli k názoru, že se volební potenciál TOP 09 vyčerpal. To je zvláštní. Volební potenciál KDU-ČSL není o nic větší, aspoň soudě z preferencí a z toho, že jde o vládní stranu, jež je navíc v koalici v mnoha ohledech páté kolo u vozu a během doby bude nejspíš ještě klesat. Navíc strana je svou povahou něco, co se musí k něčemu přilepit, aby to mělo vůbec nějakou šanci: „starostové a nezávislí“ mohou mít už z povaha svého názvu (něco jako „Strana slušně situovaných a znamenitých chlapíků“) jakýkoli profil a mohou se připojit úplně ke všemu. Sotva by ale mohli, zejména na celostátní úrovni, kandidovat samostatně.

Zdeněk Jičínský v Právu píše, že „je i v zájmu české demokracie, aby hnutí ANO zvládlo postupně své problémy vývoje jako jedna z hlavních politických sil v ČR a aby se česká stranicko-politická struktura stabilizovala. ODS i TOP 09 jsou už za zenitem své politické dráhy a většina občanů s nimi již žádné naděje nespojuje“. Autoři Práva mají velký cit pro přání a tužby většiny občanů, a proto se tak snadno stávají jejich mluvčími. Jinak to, co píše pan exposlanec, je očividně nová linie ČSSD a její tiskové lobby: Andrej Babiš není sice nic moc, ale my už ho nějak zvládneme a jsme si s ním ostatně souzeni: protože zrádná reakce, poražená ve Velké protikorupční revoluci, je ještě nebezpečnější než on. Ve skutečnosti nejhorší na současném spoluvládnutí ČSSD – ANO – KDU-ČSL je všeobecný marasmus, z něhož se nerýsuje žádné východisko: ani v tom případě, když pan Babiš sociální demokraty zničí, ani tenkrát, když je nedokáže převálcovat (lidovci mu překážet nebudou).

Kauza dr. Ratha se blíží ke konci. Dnes se zdá, jako by to byl jen startovní výstřel k velikému a úspěšnému honu státních zástupců na českou politiku. Pokud by tomu bylo tak, byl by dr. Rath vybrán velmi takticky: opoziční politik, aby se vládní koalice uklidnila, člověk všeobecně nesympatický a mnoha lidem odporný, zároveň bez velké opory ve vlastní straně. Navíc příliš neohrožený a neopatrný v tom nejhorším slova smyslu. Jeho pádem se nic nezměnilo ani v české politice obecně, ani v ČSSD zvlášť. Jen se při těch dalších, daleko vážnějších akcích mohlo říkat „vidíte, je to „padni komu padni“. Upřímně řečeno, vím, že tohle je čirá spekulace a nemyslím si, že by tomu tak opravdu bylo. Akorát to tak hrozně moc vypadá, což taky svědčí o tom, že něco není v pořádku.

Necítím se být kompetentní vyjadřovat se k výsledkům řecko-unijního vyjednávání, ostatně nic není ještě uzavřeno. Jen mi to připomíná (vzdáleně, ovšem) mnichovskou konferenci, při níž by prohráli všichni: Hitler i Západ.

Výběr DPH a spotřebních daní v prvním pololetí tohoto roku se proti loňsku zhoršil. Následně ministr Babiš nepřišel do ČT do Otázek Václava Moravce, kde se měl střetnout s Miroslavem Kalouskem. Svou neúčast zdůvodnil oslavou narozenin své dcery. Je zjevně přesvědčený, že v jeho nynější pozici mu něco podobného nemůže uškodit. A vypadá to, že se nemýlí.

V Právu jsem si dnes přečetl dvě zprávy, jež se zdají spolu nepřímo souviset. Zpráva první: prezident Zeman myslí, „že jednou nastane čas, kdy budeme muset povolat armádu ke střežení naší státní hranice, což je konec konců úkol každé armády“. Současná situace na Ukrajině prý povede k tomu, že se „přiblíží vrstva uprchlíků z Ukrajiny“. Jenomže to není podle prezidenta nic hrozného, protože „to jsou lidé, kteří jsou nám kulturně blízcí, kteří jsou ochotni pracovat, nikoli pobírat sociální dávky.“ S takovou vlnou by tedy prezident souhlasil. (Máme přece zkušenost, že z východu nám hrozí tak nanejvýš bratrské pomoc a tu jsme už jednou dokázali přežít.) To, s čím ovšem souhlasit nemůže, je, že by k nám měla přijít „migrační vlna islamistů, mezi nimiž mohou být i bojovníci takzvané svaté války neboli džihádu“. To je zajímavé: co je to „islamista“? Je to totéž jako muslim? Nebo se od sebe nějak liší? Nikoli, je to jen pojem, který je vypočítán k tomu, aby budil strach a odpor: vzor „sionista“. Sionista, to podle okolností je i není totéž co žid, a z úst populistických demagogů zní proto vždycky podezřele a nechutně. „Sionisté“ jsou podezřelí, i když třeba ne všichni nám chtějí hned rovnou podřezat naše křesťanské panny. A podobně je tomu dnes s „islamisty“. V současné imigrační vlně se do Evropy (taky k nám) valí lidé zoufalí a v bezvýchodné situaci, lidé zmanipulovaní převaděči, kteří z toho mají dobrý kšeft, lidé, kteří si chtějí jen přilepšit, a samozřejmě i ti, kteří přicházejí s nekalými úmysly. Je třeba se v tom nějak přebrat a přihlížet k našim možnostem. Je třeba taky zvážit, co s těmi, kterým zrovna při nejlepší vůli nejsme s to účinně pomoci. Je to o hodně složitější než řinčet zbraněmi naší armády (jen buran si může myslet, že nám zbraně v této věci mohou nějak výrazně pomoci, a jen nestydatý populista se s řinčením zbraní cíleně na burany obrací). Navíc: proti existující a hrozivé migraci z jihu se klade zatím malá migrace z východu (pečuje o ni hlavně pan prezident odhalováním a dovozem doněckých Čechů). Copak si můžeme vybírat? A především: pan prezident chce horem dolem pomáhat budoucí migrační vlně z Ukrajiny, k níž dojde poté, co Rusko Ukrajinu i díky nedostatečné pomoci ze Západu, tj. taky od nás, schramstne. My (a Západ jako celek, k němuž teď patříme) máme stále tisíc a jednu příležitost, jak účinně pomáhat Ukrajině, aby odtamtud žádná budoucí vlna migrantů, na niž se pan prezident těší, nehrozila. Děláme pro to dost? Řekl bych že ne.

A teď ta druhá věc. Exministryně Válková se zjevně v Poslanecké sněmovně otravuje, a proto se rozhodla podpořit názor „mnohých historiků“ (tj., jak plyne z Práva, prof. Křena, od něho mi to připadá logické), aby se 17. listopad napříště slavil (jako kdysi za totáče) coby Mezinárodní den studentstva. Podobný návrh loni v únoru podala jiná kolegyně paní Válkové z hnutí ANO, ve skutečnosti ho prý iniciovala KSČM a Bojovníci pana Vodičky. Tenkrát ovšem ještě neprošel, proti bylo prakticky celé ANO, dále lidovci, zrádná reakce (ODS a TOP 09), většina ČSSD a dokonce i pár lidí z tehdy ještě jednotného Úsvitu. Zákon vlastně bude zajímavý test: jak se změnila situace v ČR od loňského února? V duchu ideologie „25 let nám vládli politici, kteří nemakali a kradli“ by mělo být svátek přejmenovat, není co oslavovat. Je k tomu už česká politická scéna zralá? Bude to vlastně znamenat redefinici státní ideologie ČR v babišovském duchu. Musím se přiznat, že na rozdíl od monstrózních květnových a říjnových oslav má pro mě tenhle den, který se vlastně ani nijak moc neoslavuje, zcela zásadní „existenciální“ (jak by řekl Václav Havel) význam. Znamenal velkou změnu v mém životě, na kterou jsem vlastně čekal celý život (v tom se nepochybně liším od Bojovníka Jaroslava Vodičky), možná jsem jí i trochu malounko napomohl, taky na rozdíl od různých Bojovníků, kteří by mi ho teď chtěli přejmenovat. A spolu se Dnem české státnosti a s výročím vzniku ČR pro mne tvoří osu, na níž stojí státnost dnes už vlastně zase virtuálního českého státu, k němuž se hrdě hlásím. Všechno ostatní, je mi líto, má tak trochu (ne úplně, samozřejmě) charakter mnohokrát nechutně zneužité historické veteše. Ovšem: pokud mi ho teď babišovci a spol. přejmenují, nic katastrofického a nezvyklého se pro mne nestane: něco podobného ostatně provedli už jejich předchůdci po únoru 1948 (taky ne hned) s 28. říjnem. Má to u nás tradici.

Vláda schválila zákon o obecném referendu. Oldřich Kužílek (kdysi ODA, nyní Otevřená společnost) k tomu řekl Babišovým Lidovým novinám: „Celostátní referendum je podle mého soudu v České republice již možné zavést, protože politický systém se už politicky stabilizoval.“ Kdyby na mně jako na obyčejném čičmundovi nějak záleželo, byl bych za normálních okolností proti: nevím proč by čtvrtina oprávněných voličů, nutná k jeho platnosti, měla mít větší legitimitu než řádně zvolené ústavní orgány. Referendum může mít smysl jen ve výjimečných případech, a tehdy je možné jako dosud přijmout k němu zvláštní zákon; a vůbec k „lidovému hlasování“ mám zásadní a hluboký odpor od chvíle, co nás obdařilo Milošem Zemanem. To tedy za normálních okolností. Za okolností dnešních (představitel „Otevřené společnosti“ tomu říká, že se systém stabilizoval, dá se to taky tak pojmenovat) musím říci, že je to podle mého názoru fuk. Vůbec na tom nezáleží. Jen mám radost, že naše vláda má dost peněz na takové akce, a hlavně mne zajímá, jak se budou výsledky referenda manipulovat: dovedete si představit, co k tomu bude zapotřebí koblih? Nebo různých „orgánů“? Nebo snad, nedej Bože, obojího?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.