V poslední době se na průměrného českého člověka valí samé Jobovy zvěsti: uprostřed svého „evropského“ mandátu stojí vláda na pokraji propasti. Česká justice vypadá pro nezasvěcence jako Sherwoodský les, kde spolu odpovídajícími prostředky zápasí dvě skupiny aspirující na roli Robina Hooda. Americký prezident si oblékl bílou řízu mírotvorce a mává olivovou ratolestí vstříc tomu ruskému, který slibuje rychlé posílení ruského zbrojního arzenálu vzhledem k tomu, že Třetí Řím „obkličuje NATO“. Je proto příjemné, zaznamenat i jednu výraznou zprávu dobrou: svoboda tisku a médií obecně získala u nás zaníceného zastánce. Není jím nikdo jiný než Jiří Paroubek. Proměna Šavla v Pavla se odehrála v návaznosti na případ Dalík. Došlo k situaci, kdy předseda ČSSD (podobně jako Karel Gott 20. listopadu 1989 na Václavském náměstí) zjistil, že již nemůže mlčet. A prohlásil: „Metody premiéra Topolánka a jeho spolupracovníka Dalíka překročily únosné meze demokratické společnosti. Jsme svědky mafiánských praktik Topolánkovy vlády a jeho spolupracovníků. Jde o netolerovatelné zásahy do nezávislosti médií…“

K samotnému případu Dalík je už z malého odstupu možné leccos připodotknout. Premiér prohlásil, že prý nic špatného neudělal, nikoho nevydíral, nikoho neuplácel... To není tak jednoduché. Pan Dalík především provedl strašlivou blbost. I když nebudeme ve všem všudy věřit nepřímému tvrzení MfD, že panu Bártkovi z ČT sliboval kompromitující materiály na Paroubka (česká mediální scéna je po třech letech takřka úplného politického bezvládí podobný Sherwoodský les jako justice, za koho kope MfD, se lze jen dohadovat, ale nedá to zase až takovou práci), což by se dalo brát jako určitá forma uplácení, jen by to někdo musel přesvědčivě doložit, obrátil se pan Dalík s jakousi prosbou o pomoc na někoho, kdo mu mohl pomoci jen velmi ztěží (nepochybuji, že Bártek nelže, když říká, že ani kdyby chtěl, nemohl už odvysílání reportáže zabránit), ale navíc musel odolávat pokušení, aby této hlouposti pana Dalíka nezneužil. Myslím, že mu to odolávání nedalo velkou práci. Pan Dalík mi v této věci poněkud připomíná onu nešťastnou učitelku angličtiny ze Znojma, která se nechala natočit při souloži za slib, že záznam nebude zneužit. Učitelka se provinila hloupostí, ti, co záznam zorganizovali a pořídili, sviňáctvím.

Případ pana Dalíka není nic, čím by se mohlo nynější vedení ODS chlubit. Je však nestvůrně nafouknut, a to člověkem, který dává nezakrytě najevo, jak to myslí se svobodou projevu, a to od chvíle, kdy ještě coby premiér vyjádřil svou krajní nelibost s pořadem Bez obalu, načež ho servilní vedení ČT na základě „vědecké analýzy“ zakázalo, až po dobu, kdy mu i Právo, z jehož komentářových stránek přímo kape nenávist vůči Topolánkovi a nynější koalici, připadá jako vládní list a jsou jakési náznaky, že to pro ty noviny může mít jakési nepříjemné následky.

Chcete tomu člověku opravdu dát důvěru? Následky si přičtěte sami.

lidovky.cz 18. března 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.