Na ruinách "starých pořádků", které se za poslední rok podařilo zbourat opravdu důkladně, vykvétá nyní jako příslib těch nových, daleko lepších, nový služební zákon, který od základů promění život nejprve ministerských úředníků a hned vzápětí taky nás všech. Zaměstnání sedmdesáti tisíců byrokratů se změní ve službu vlasti (přízemněji řečeno státu). To si aspoň slibuje od nového služebního zákona, který už za mohutného tlaku pana prezidenta prošel ve Sněmovně prvním čtením a teď čeká na jednání o konečné podobě, jeden z jeho inspirátorů, programový ředitel Transparency International Radim Bureš. Vyplývá to z rozhovoru, který minulý čtvrtek zveřejnila Babišova Mladá fronta Dnes.

Soudě podle toho, co pan ředitel v MfD předestřel, vzniká něco jako sekulární verze církevního řádu (kdo je zarytý ateista, nechť si vzpomene na Svobodné zednáře). Každý novic bude muset projít půlroční až roční přípravou na službu. Příprava vyvrcholí zkouškou, po níž budou následovat hned tři konkursy na referentské i vedoucí pozice a pravidelné hodnocení práce. "Služební charakter pracovního vztahu" přitom podtrhuje i to, že "mezi základní povinnosti státního zaměstnance patří i dodržování pravidel etiky" (to je dobrá zpráva, my nestátní je tedy dodržovat nemusíme).

Instalovaný úředník bude podroben řadě příkazů: nebude např. smět ve volném čase podnikat (to je pochopitelné, bylo by to, jako kdyby se řádová sestra po večerech živila prostitucí), bude mu zapovězena aktivní činnost ve funkcích politických stran (tedy nikoli jen od okresního tajemníka výše, jak je tomu v lustračním zákoně). A musí být bezúhonný a (zase na rozdíl od nás ostatních) dodržovat etické principy. V té souvislosti vyvstává otázka, zda by neměl být též nějak výslovně reglementován i sexuální život úředníků a úřednic. Nejlepší, byť poněkud strohý a nepraktický, by byl přísný celibát. Taky by se mohlo u přijímacích pohovorů testovat, zda je adept/adeptka panic, případně panna, ale to první se blbě testuje a navíc by se možná velmi zúžil okruh vhodných adeptů.

Porušení úřednických povinností bude přísně trestáno. Úředníky budou sledovat nejen jejich přímí nadřízení, ale celé komise, sankce zatím pan programový ředitel nespecifikuje, ale inspiraci by bylo možno nalézt např. ve středověké španělské inkvizici. Že úředníkovi hrozí ztráta úřednického vysvěcení, je zjevné.

Státní služba nebude, jak plyne ze slov pana programového ředitele, žádný holubník. Nebude možné, aby někdo šel nejprve na tři roky do státní služby, pak na dva do podnikatelské sféry, pak byl rok v neziskovce a pak znovu ve státní službě. Takový nemravný prostitut bude vytrestán tím, že bude muset celou proceduru zasvěcení se všemi zkouškami a konkursy absolvovat znovu od začátku.

S odměňováním by se to nemělo příliš přehánět: o něco se zvýší základní platy, výrazně se sníží ohodnocení. Nějaké smluvní platy budou vyloučeny. Pan ředitel skromně podotýká, že "někteří lidé říkají, že státní zpráva nebude dostatečně atraktivní", domnívá se však, "že této službě dají přednost lidé spíše opatrní". Pan ředitel je nemístný optimista, opatrný člověk do něčeho podobného určitě nevleze.

Celá koncepce, soudě podle slov pana programového ředitele, je plodem směšného a malicherného fanatismu, typického pro Velké inkvizitory všech revolucí, včetně té naší protikorupční. Vůbec nepochybuji o tom, že depolitizace státní správy je nutná a potřebná a že se zatím moc nepovedla. Jenže to, co takhle vznikne, bude nejspíš jen vycepovaná loajální byrokracie nového politického establishmentu, který se u nás právě ujímá moci. Zákon ji zabetonuje v pozicích a nikdo s ní už nikdy nehne. Leda snad zase až nějaká nová revoluce - ale z revolucí nikdy nic moc dobrého neplyne: viz právě nový služební zákon.

Reflex.cz, 17.3.2014