O populárním anglickém komikovi Sachovi Baronu Cohenovi se tu už psalo. Stvořil mj. figurku „kazašského“ novináře Borata Sagdijeva, která už nějaký čas baví Evropu a Spojené státy. Proč je Borat tak úspěšný? Myslím, že je to problém víceméně zeměpisný: kde vlastně leží ten jeho Kazachstán?

Kazašské úřady se poněkud ukvapily, když se jaly rozhořčeně protestovat proti pomluvám své vlasti. Podle nového „Boratova“ filmu je součástí Kazachstánu romská vesnice kdesi v Rumunsku. Tím se hranice Kazachstánu posunuly mohutně na západ. To však ještě není všechno: filologickým studiem dospějeme k dalšímu upřesnění západních hranic tohoto virtuálního státu. Borat s oblibou používá „kazašská“ úsloví „jakšemaš“ a „dziekujem“. Ta prozrazují slovanský původ. Přesněji řečeno západoslovanský. A ještě přesněji česko-polský. A jsme vlastně doma.

Náš pan prezident kdysi sebevědomě prohlásil, že do Evropy se nemusíme vracet. Jsme v ní odjakživa. Fenomén Borat poněkud nabourává tento optimismus.

Pád železné opony se za našimi západními hranicemi setkal nejprve se spontánním souhlasem, ba nadšením. Pak se ukázalo, že část nových návštěvníků přijíždí s výraznými postranními úmysly. A tak supermarkety v rakouském a německém pohraničí ozdobily nápisy „Češi nekrást tady“ a v jedné německé vesnici dokonce rehabilitovali železnou oponu tím, že si tam vytvořili příkopy a ploty z ostnatého drátu jako ochranu před nežádoucí noční turistikou.

Boratův Kazachstán se vyznačuje tím, že žena zaujímá v hodnotovém žebříčku místo hned po koni, homosexuálové nosí povinně modré klobouky, oblíbenou národní písní je „Hoď Žida do studny“ a svatební obřad spočívá v tom, že se nevěsta strčí do pytle a povalí na zem. Zlomyslnou radost středoevropana z ruského záboru je ovšem třeba zmírnit: do tohoto Kazachstánu by přece stejně dobře patřila i segregace pohlaví (prozatím na školách), aby se snížila míra sexuální žádostivosti; zřizování státního úřadu, který má čelit pomluvám ze zahraničí; fakt, že premiéra je povoleno fotografovat jen z přesně vymezeného úhlu. Nebo skutečnost, že významný politik vyzývá k masivnímu tankovému útoku na hlavní město sousední země a za dostatečné vysvětlení pak považuje to, že byl právě v tu chvíli na mol. Nebo to, že v současné době se v zemi už nepomýšlí na oloupení a vyhnání třetiny obyvatelstva (v minulosti do bylo ok, dělal to tenkrát totiž každý), ale představy politických stran o „hlubokých reformách“ vzbuzují podezření, že jejich podstatou má být vzít u úst třetinu obyvatelstva a strany se pouze už půl roku nemohou shodnout na tom, kterou. A společnou hymnou celého teritoria by mohla být národní píseň „Dej Němci do zubů“.

Borat je výrazem frustrace lidí ze Západu, která doprovází nutné a dobrovolné otevření jejich světa směrem na východ. Můžeme protestovat. Můžeme se tvářit, že to nevidíme. Ale můžeme se taky snažit něco se sebou udělat.

MfD, 6.12.2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.