V posledních několika dnech se odehrály tři věci, které nás posunuly zase o kousek dál směrem od Velké protikorupční revoluce k následné Normalizaci. Proberme je pěkně po řadě:

Noc dlouhých nožů ve firmách ovládaných státem

Jde o ropné podniky MERO a Čepro, Český aeroholding a v neposlední řadě obří ČEZ.

Andrej Babiš, tedy Ministerstvo financí (v Babišových LN říkají ještě decentněji „stát“) snížil v prvních dvou počet členů dozorčí rady z osmi na pět a čtyři (nové) najmenoval sám (pátý je zástupcem zaměstnanců). V Aeroholdingu zůstali ze staré devítičlenné rady dva zástupci zaměstnanců, najmenováno bylo pět nových, změnit se má i představenstvo společnosti. V ČEZu zůstali rovněž čtyři zástupci zaměstnanců a předseda rady Pačes, přišlo nových sedm členů. ČEZ je přitom zvlášť důležitý, původně byl prý dohodnut politický klíč pro rozdělení míst v Radě ve složení 3 ANO, 3 ČSSD, 2 KDU-ČSL, Babiš pak sociálním demokratům navrhl rozdělení 4 na 4 s eliminací lidovců, a když odmítli, nanominoval si své lidi (tzv. nepřátelské převzetí). Jeho ideologií je „namísto představitelů politických stran odborníci, kteří se soustředí především na hospodaření a jejich další rozvoj". Ve všem dalším budou poslouchat pana Babiše, obyčejného člověka, který na rozdíl od politiků, co se tu čtyřiadvacet let flákali a kradli, maká a krást nemusí, protože má dost. Ze všech polostátních a státních firem se tak stávají mohutné nástroje v mocenském zápase strany pana Babiše s politickými oponenty koaličními i opozičními, v cestě za politickým monopolem. Počátek akce byl citlivě načasován na začátek prázdnin.

Není divu, že se tenhle plán příliš nezalíbil premiéru Sobotkovi, který má už beztak ve své straně problémy s údajnou ústupčivostí Babišovi. Prohlásil: „Nepochybně KDU-ČSL má právo na to, aby nějakého svého zástupce, experta, do dozorčí rady společnosti ČEZ vyslala. Současně se domnívám již delší dobu, že by v dozorčí radě této významné společnosti měl být přítomen také zástupce opozice.“ Pan Sobotka má úplně pravdu, bohužel stejně jako měl pravdu loni v létě, když pěkně tvrdil, že zájem parlamentní demokracie má přednost před zápasem levice s pravicí. A stejně jako loni v létě mu jde o krk. Modleme se, aby to tentokrát na rozdíl od loňského léta ustál! Je to naprosto zásadní věc.

Pád komety

Druhá událost je oddechová a lehce legrační (ne ovšem pro všechny). Z funkce šéfredaktorky Babišovy Mladé fronty Dnes zčistajasna odchází Sabina Slonková. Nastoupila tam s velkou slávu před půl rokem, její životnost byla tedy zhruba stejná jako životnost Rusnokovy vlády. Odchod zdůvodnila radikálně, leč obecně: „Moje názory na obsah se diametrálně rozcházejí se zbytkem vedení firmy.“ V čem a jak, to se jistě dozvíme následně formou šeptandy, tak to za normalizace chodí. Nástup paní Slonkové nepochybně provázela jakási tichá a nepsaná dohoda s panem Babišem o společných zájmech. Tento konsensus se zdá být nyní vážně poškozen, což je nepochybně pozitivní stránka věci. Paní Slonkovou nahradí nyní Jaroslav Plesl, o němž můžeme říci leccos, jen ne to, že je exponentem Pravdy a Lásky: je to totiž v podstatě dvojče Istvána Léko.

Paní Slonková po svém nástupu podstatně zmodernizovala a zefektivnila tunel, jimž unikaly (samozřejmě samy od sebe, nikdo na obou stranách za to nemohl) informace a materiály z orgánů činných v trestním řízení do redakce Babišova média. Shodou okolností podporovaly koncepci o rozsáhlém protistátním sabotážním spiknutí, které prý prorostlo v posledních letech českou politikou a ekonomikou. To panu Babišovi až tak nevadilo, zvlášť když to bylo vyváženo kompromitujícími údaji ohledně premiéra Sobotky v souvislosti s kauzou OKD. Problém, jak se zdá, vznikl v okamžiku, když se MfD začala blíže věnovat údajným nadstandardním vztahům pana Babiše a jeho blízkých spolupracovníků s StB za předminulého (tj. předlistopadového) režimu. V té chvíli se názory začaly diametrální rozcházet.

Dá se čekat, že se v příštích dnech a týdnech stane pro nezaujatého pozorovatele podobně zábavným jako čtení Práva poté, co novinářská lobby ČSSD zjistila, že nevyhráli volby sobě, ale Babišovi. A pro pořádek a bez ironie dodávám: za prvé, nepochybuji o tom, paní Slonková měla ke svému odchodu také zcela legitimní důvody. Bohužel stejně legitimní jako ty, které ji měly kdysi vést k tomu, aby do té pasti vůbec nelezla. A za druhé: lidí, kteří ji před půl rokem v dobré víře na již tehdy děravý Titanik Babišova média následovali, je mi upřímně líto.

Protistátní spiknutí vázne

A konečně: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval v neveřejném řízení o údajném zneužití Vojenského zpravodajství (případ Nagyová a spol.) Samosoudkyně trestním příkazem odsoudila paní Nagyovou na rok odnětí svobody s čtyřročním odkladem, dva bývalí velitelé Vojenského zpravodajství byli předáni k „dořešení“ ministerstvu obrany (nešlo o trestný čin), stíhání čtvrtého obviněného bylo zastaveno. Protože státní zástupci podali proti příkazu odpor, bude se kauzou zabývat v hlavním řízení Městský soud v Praze.

Nic není rozhodnuto, jen nelze popřít, že záležitosti se dostalo jaksi implicite přesně té vážnosti, jakou si zaslouží. Je zjevné, že k něčemu, co si zasloužilo pozornost „orgánů“, došlo. Zároveň to nebyla žádná korupční kauza (spíš projev bezelstné a bezbřehé drzosti papalášů, tedy některých), policejní manévry na úřadě vlády a v bytě paní Nagyové byly naprosto nepřiměřené, o tom, zda vy aféra sama o sobě byla mohla způsobit pád vlády, lze pochybovat, a fanatická koncepce protistátního spiknutí se asi bude před soudem obhajovat velmi těžko.

Hybné prvky Velké protikorupční revoluce (rozvášnění novináři a rozvášněné „iniciativy“, „orgány činné v trestním řízení“), jak to vypadá, tahají za kratší konec. Teď, když pomohli k moci Novým pořádkům, je už najednou nikdo nepotřebuje: viz JUDr. Marvanová, viz Sabina Slonková, viz pánové Ištvan, Šlachta ad. Je to situace typická pro každou revoluci: střetnutí fanatiků s cynickými pragmatiky vyhrávají ti druzí. Není se z čeho radovat, zabrat totiž dostala česká demokracie.

1. července 2014

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.