Policie ČR by údajně ráda prosadila, aby poskytovatelé služeb na internetu museli uchovávat data nejen o svých zákaznících, ale i o těch, s nimiž jejich zákazníci komunikují. Důvodem je podle předkládací zprávy k tomuto návrhu „naléhavá potřeba vytvořit Policii ČR a dalším orgánům činným v trestním řízení podmínky pro vyšetřování závažné kriminality páchané s využitím informačních technologií“. Jedná se o informace o telefonátech, SMS či MMS zprávách, připojení k internetu a internetovou poštu. Nejde o odposlechy či záznamy, jen informace, že proběhla komunikace. K tomu, aby si „orgány“ mohly informace vyžádat, potřebují souhlas soudu. Ministr vnitra se k návrhu staví zatím zdrženlivě. Tvrdě ho kritizuje pirátská strana. Její bývalý předseda Ivan Bartoš upozornil, že policie tak bude moci dohledat nejen odkud je daný mail poslán, ale také kde se nacházejí jeho příjemci. Plyne z toho, dodávám, že člověk se tak může dostat na policejní paškál, aniž by hnul prstem – stačí, když mu nějaký darebák zamailuje. Dalo by se to posléze i manipulativně využít a zařídit, aby někteří lidé dostávali nejprve příslušné maily a pak návazně známé obálky s modrým pruhem s pozváním za účelem „podání vysvětlení“ – aby měly úřady větší vážnost. V období vyspělé protikorupční revoluce je toho zapotřebí.

Vláda, jak se očekávalo, odolala útoku opozice. Pro nedůvěru vládě hlasovalo je 47 poslanců, tedy o pět míň, než kolik se podepsalo pod žádost o hlasování. Opozice (tedy demokratická opozice) se ocitla ve složité situaci. Kdyby jen tak přešla neuvěřitelné chování vedení a poslaneckého klubu ANO (navrhli si z populistických důvodů zákon, který pak svorně neodhlasovali, protože se jim zase až tak nehodil), nebyla by to žádná opozice. Výsledek hlasování pak ukázal, že opozice (tedy ta demokratická, KSČM je taková opozice jako v Rusku Zjuganov a Úsvit jako Žirinovskij, u nás t.č. ovšem ve stavu odúmrti) je úplně bezmocná. Je to tragická situace: ať udělají to či ono, je to špatně. Fungují setrvačností v systému („Nové pořádky“), kde žádné opozice není zapotřebí, resp. je přímo nežádoucí (naposled jsme tu něco podobného měli v letech 1945-8, tohle je naštěstí pořád ještě méně dokonalé). Babiš vmetl svým oponentům do tváře: „Vy jste zapomněli, že jste mě zplodili. Vy, zkorumpovaná pravice. Vždyť já jsem byl váš volič, já jsem byl volič ODS. Takže kdybyste nekradli, nepodváděli a plnili program, tak já bych tu nestál, mohl jsem si užívat peněz.“ To je jen kus pravdy. Babiše jistě zplodila benevolence Václava Klause v první fázi „transformace“, kdy se doširoka otevřely brány pro lidi minulého režimu, k jejichž druhé garnituře pan Babiš patřil. Stejně ho zplodila a pomohla mu ochota někdejší opozice (sociálních demokratů) od Zemana přes Paroubka po Sobotku (pro spravedlnost uvádím, že Vladimír Špidla měl v tomto směru jakési zábrany) spojit se ve jménu politického úspěchu úplně s každým. Velmi pozoruhodné by bylo představit si, jak by si pan Babiš „užíval peněz“, kdyby nebyl obklopen tak nehodnými lidmi. Jak to vypadá, když si postkomunistický podnikatelský boss jen tak „užívá peněz“? Množná by to stálo za literární zpracování. Babiš rovněž řekl (citují dle Práva): „Já žádný střet zájmů jsem nezneužil. Pro mně jsou to drobné.“ Bylo by zajímavé zjistit, jaká suma by panu Babišovi už stála za to, aby si kvůli ní zničil jméno. Pro jistotu a pro budoucnost. Svou představu o tom, jak by to mělo vypadat v politice obecně a v parlamentu v „Nových pořádcích“ zvlášť, dal v souvislosti s hlasováním o nedůvěře poslanec ANO Schwarz: „Opozici se daří, abychom neschvalovali zákony, abychom nemakali pro tuto republiku, všechno se to táhne a mně to prostě vadí. Takhle dělat na obci, tak obec chcípne a vyhodí mě z radnice…“ Je to jasné, opozici bude nutné zrušit. Aspoň takovou, co dělá potíže.

V kauze Nagyová došlo k dalšímu zádrhelu: Městský soud v Praze měl projednávat případ údajného ohrožení utajovaných zpráv z BIS k lobbistovi Rittigovi a jeho spolupracovníkům. Soud případ vrátil státnímu zástupci Bajgerovi k došetření: namítl, že žalobu nelze podat v utajeném režimu: „Utajování spisového materiálu, a zvláště pak utajování podané žalovy ve stupni vyhrazené, brání, do nejvyšší míry neopodstatněně, projednání této věci.“ (Největší zádrhel ovšem teprve přijde, v době, kdy píšu se zpožděním tyto řádky, už o tom samozřejmě vím.)

Andrej Babiš se pro Právo vyjádřil ke kvótám pro uprchlíky: „Jsme Slované, a pokud je problém na Ukrajině a nenacházíme pracovní sílu u nás, tak bychom měli mít jasnou imigrační politiku i z hlediska asimilace. Slované, proč ne? Možná jsem zase něco řekl blbě, ale celý život používám selský rozum.“ (V Právu, jak vidno, přeložili výrok pana Babiše z praslovanštiny, kterou obvykle používá, do spisovné češtiny.) Slovanská nota v argumentaci pana Babiše je nová poloha (zatím ji používá jen pro Ukrajinu, ne pro Rusko. Pravda, v Africe je Slovanů pramálo, mají smůlu). Odvolává se na „selský rozum“, který celý život užívá – nevím, proč má u nás selský rozum odjakživa tak strašně špatnou reputaci a co všechno se za něj tady může vydávat. Nicméně – ti, které pan Babiš takhle osloví, nejsou sice ani náhodou žádní sedláci, ale přesto je jich poměrně dost. Takže pochybnost, zda něco zase neřekl špatně, je předstíraná. Ví předem, že se svými pappenheimskými si docela dobře rozumí.

„Poctivým zavedení (elektronické evidence tržeb, bd) pomůže, věří zástupci živnostníků“, zní titulek v Právu. Zástupci živnostníků jsou dva, Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars a Pavla Břečková z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Třetí citovaná, ekonomka Šichtařová, naproti tomu říká, že systém, který používá pouze Chorvatsko a jen krátce, není dosud dostatečně ověřený. Já jako laik si jen s hrůzou představuji, jaký nárazové zavedení pravidelného přenosu tak obrovského kvanta dat mezi centrem a spoustou terminálů po celé republice vyvolá, lidově řečeno, bordel. Ostrůvkem spolehlivosti budou jen supermarkety, které pojedou v dosavadním (zavedeném a centralizovaném) režimu. Jde zřejmě cílově o to setřít nezdravý rozdíl mezi živnostníky a zaměstnanci, soukromými podniky a obřími koncerny, u nichž je vlastně fuk, zda jsou státní nebo soukromé (tj. vlastní je pan Babiš, abych uvedl zvlášť markantní příklad). Tím se vrátíme před těch posledních pětadvacet let, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli.

Ministru Chládkovi narostl obří malér. Už dlouho se hovořilo o tom, že se ke svým zaměstnancům a zvláště zaměstnankyním nechová právě standardně (zaměstnankyně prý – uvádějí to aspoň v Babišově MfD - s ním musely v nočních hodinách chodit oslavovat jeho mediální úspěchy a rovněž běhat a plavat; další vyžadované aktivity zpráva neuvádí). Pokud nebyl s jejich výkony spokojen, měly velké problémy. Taktéž měl jednoho ze svých podřízených nazvat tlustým prasetem. To vše, jak se zdá, není zatím možné ani v Nových pořádcích, a tak je zjevné, že pan ministr v dohledné době vyletí. Podobné zprávy se o panu ministrovi šíří už přes půl roku, poločas rozpadu jednoho ministra (zde zjevně jde o zcela „nepolitické“ důvody) je slušně dlouhý.

Politolog Balík, který byl dříve znám nadstandardními vztahy s ODS, se nyní zjevně zhlédl v lidovcích. Učinil tak na stránkách Babišových Lidových novin. Podle něho je problematické, „do jaké míry byl Miroslav Kalousek vůbec autentickým lidovcem ve všech významech toho slova“. Autentickými lidovci v pravém slova smyslu slova jsou Bělobrádek, Jurečka ad., dodávám já: jakmile je někde v nějaké vládě díra, už jsou v ní. Navíc by se prý rádi odstřihli od nálepky klerikální strany (ODS měla tu výhodu, že nálepku klerikální strany opravdu nikdy neměla). Je čas přepřahat.