19.2.2020 | Svátek má Patrik


UDÁLOSTI: Drobné poznámky

27.5.2015

Opozice (tj. TOP 09, ODS a trosky kuriózního patvaru, který si říká Úsvit přímé demokracie) vyvolala hlasování o důvěře vládě. Patvar obě demokratické strany potřebovaly k tomu, aby splašily potřebnou většinu 51 hlasů. A taky proto, že další dvě demokratické strany sedí spolu s patvarem zvaným ANO ve vládě, o níž se bude hlasovat. Vhodnou příležitost k hlasování dalo právě hnutí ANO. Pan Babiš nejprve halasně uvedl, že mu na podpoře biopaliv nezáleží, a jeho strana (tj. poslanec jeho strany Rais) navrhla, aby podpora byla zrušena. V následném hlasování ovšem poslanci ANO až na tři ten návrh nepodpořili, sám Andrej Babiš se zdržel (prý kvůli střetu zájmů). Toto chování je naprosto nekonzistentní a skandální bez ohledu na to, zda na zachování podpory vydělá pan Babiš, nebo distributoři paliv a jejich prostřednictvím všechen pracující lid. Charakteristické pro politickou situaci, jak se utvořila ve vrcholných zastupitelských orgánech v důsledku Velké protikorupční revoluce, je selhání, případně bezmocnost tradičních stran hlásících se k demokracii – ODS a TOP 09 jsou odsouzeny k bezmocnosti a soutěží nyní ne o to, která z nich je silnější, ale která z nich je slabší, ČSSD a KDU-ČSL dělá ve vládní koalici štafáž ke skandálním Babišovým politickým technikám a poslední, Strana zelených, se do nejvyššího politického patra vůbec nedostala. To vše provází rozkvět politického hulvátství: Pan Babiš označuje svého hlavního politického oponenta Miroslava Kalouska za permanentního (rozuměj notorického) opilce a jednoho ze svých hlavních novinářských oponentů Pavla Šafra za psychopata a parchanta. Ani jedno, ani druhé už nikomu nevadí, zaběhlo se to. Ostatně podobné způsoby má i prezident Zeman, který, jak často zdůrazňuje, disponuje mandátem většiny voličů. Způsob vlády, v němž se vládnoucí bez nejmenších rozpaků podobným způsobem chovají a ovládaní jim to bez rozpaků tolerují, se nazývá buranokracie, na rozdíl od demokracie, kde vládnoucí i ti, kterým vládnou, sdílejí společnou představu o kulturnosti a slušnosti.

Zábavné je, že Lukáš Jelínek se v Právu nejvíc bojí o to, aby si náhodou voliči vládních stran z nynějšího vývoje české politiky neodnesli dojem, že „politici se už opět hádají – jako za Topolánka a Nečase“. Problém není v tom, že se hádají, politici jsou od toho, aby se hádali, to patří k demokracii. Chyba je jen, když se při tom chovají jako dobytek.

Karolina Brožová tamtéž tlumočí názory předsedkyně Strany zelených Jany Drápalové: „Za největší problém však považuje fakt, že Babiš vlastní deníky Mladou frontu Dnes, Lidové noviny, Metro a Pět plus dva, televizi Óčko a rádio Impuls: To je ještě nebezpečnější, protože média ovlivňují veřejnost celou, nejen část byznysu. Je podle mě naprosto nezbytné připravit zákon, který by se vlastnictvím médií zabýval. Bude to i jedno téma Strany zelených v rámci programové debaty.“ Paní předsedkyni ctí, že tu vidí nebezpečí, ostatně přehlédnout ho dnes dokáže už jen málokdo. Představovat si, že neslýchanou koncentraci moci v rukou Andreje Babiše spraví zákon o vlastnictví médií, je ovšem tzv. marvanismus: nejde jen o vlastnictví médií, ale o vytváření podnikatelských impérií, které zahrnují produkci od špendlíků přes lokomotivy k novinám a politickým stranám. A vědět, že se to nesmí, by měli především voliči a podobným iniciativám nedávat důvěru. Pokud to voličům bude fuk, zákony nepomohou.

Z plastického výkladu Václava Žáka v sobotním Právu poměrně jednoznačně vyplývá, že Stalin se těsně před válkou pokoušel využít nesnází Západu s Hitlerem k tomu, aby formou bratrské pomoci vojensky obsadil Polsko a Československo. Anglie, Francie a jejich středoevropští spojenci mu ani trochu nedůvěřovali a nevyšli jeho nemravným choutkám vstříc. A tak se místo toho dohodl s Hitlerem a bratrsky sežral kus Polska, kus Rumunska a baltské státy. Byl by sežral i Finsko, tam ale dostal docela solidně přes čenich (a sežral Finska nakonec jen kousek). To je taky odpověď na řečnickou otázku, kterou pan Žák klade v závěru svého textu: „Existuje snad jediný důkaz o předválečném plánu Stalina podrobit si Evropu? Obsazení půlky Evropy jako výsledek války přece nelze ztotožnit s předválečnými cíli!“ Jinak musím říci, že se už docela těším na to, až umřu. Aspoň už nebudu muset číst tak strašné hlouposti, jaké je schopen vyprodukovat tenhle člověk.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.