Pátek 24. srpna
Zemřel historik Dušan Třeštík. Ke zprávě se ještě vrátíme...

Slovenský premiér Fico zahájil tažení proti zkorumpovanosti slovenského tisku. Slovenský tisk ho totiž příliš často kritizuje. Jde o jakési školení v Alpách pro jedenáct novinářů, které platila jedna penzijní společnost. Příklad toho, jak to u nás bude vypadat, až se Ficův spřízněnec Jiří Paroubek chopí moci. A že se jí chopí, to si pište.

Rakouský ministr obrany Darabos ostře kritizoval projekt americké protiraketové základny v ČR a v Polsku. Kritika se prvoplánově obrací proti USA, ale samozřejmě taky proti Česku. Považuje plán za provokaci a vyvolávání starých duchů. K tématu se pro jeho velkou závažnost vrátíme komentářem.

Sobota 25. srpna
„Protiradaroví“ starostové z Brd založili spolek. Organizátoři jsou úspěšnější než pan Klvaňa, protiradarových starostů je celkem 31. Na schůzi, jejíž prezenční listina byla zároveň přihláškou do svazu, jich bylo pozváno 34, tři odmítli vykutálenou listinu podepsat a byli okamžitě bez milosti vykopáni. Vykutálené manýry. Většina oblasti už zase funguje komunisticky. Navrhuji všech třicet jedna obcí dohromady oplotit a zřídit tam jakýsi předlistopadový skansen. Něco takového nám zatím bolestně chybí.

ÖVP má zjevně problém se svým silnějším koaličním partnerem ve věci americké raketové základny. Jejich výhrady jsou velmi nesmělé (exministr vnitra Plotter: „jde o velmi citlivou otázku, kterou je nutné zevrubně prodiskutovat“). Mluvčí strany hovořil v souvislosti s Darabosovým výrokem o „nebezpečném diletantismu“. Vypadá to tak, že by dělali totéž, ale myslí si, že šikovněji.

Pan Mitrofanov se (v Právu) ptá, zda tak vratká vláda jako ta Topolánkova může prosadit něco, s čím nesouhlasí dvě třetiny obyvatel země (totiž americkou radarovou základnu) a nezvratně tak změnit zahraničněpolitickou pozici ČR. Pan Mitrofanov je moc velký pesimista. Pokud vláda prosadí radar, bude i nadále zahraničněpolitická pozice země snadno zvratitelná. Pokud ČR základnu v souladu s vůlí dvou třetin obyvatelstva odmítne, její zahraničněpolitická orientace se nezvratně změní.

Poslanec Hovorka podle Mladé fronty dnes tvrdí: přeběhlík ze mne nebude. A má pravdu. Už je.

ODS prý hodlá využít momentální jakž takž spolehlivé koaliční převahy v PS a ovládnout rozpočtový, zdravotní a kontrolní výbor Sněmovny. Ve výborech je dosud parita a předsedy jsou představitelé opozice. Ta situace asi hodně komplikuje vládě život a snižuje práceschopnost výborů i parlamentu, ale pokud to ODS (a koalice) udělá, byť z čirého zoufalství nad nefunkčností výborů, udělá další výrazný krok ke zvýšení stupně nenávistnosti české politiky.

Pondělí 27. srpna
Václav Klaus zapěl při zahájení výstavy Země živitelka na národní notu: „Pevně věřím, že už skončila éra, kdy jsme své výrobny podceňovali a kdy převládal názor, co je cizí, to je lepší.“ Blíží se prezidentské volby. Zároveň rovněž vlastenecky kritizoval byrokraty z Bruselu, kteří nám chtějí vnutit biopaliva a narušit tak rovnováhu na zemědělském trhu. Starosti pana prezidenta bych chtěl mít. Závidím mu: žije v idylickém světě, v němž největším nebezpečím je ideologie globálního oteplování a první povinností posilování národní hrdosti proti nepřející cizině. Vypadá to, jako kdyby byl zmrzl někdy před sto lety a teď ho, jako v pěkném francouzském filmu Hibernatus, probudili k životu. Mám obavy, že čelný politik tohoto typu je pro ČR luxus, který si teď dost dobře nemůžeme dovolit.

Maďarská strana Jobbik ustavila „Maďarskou gardu“, jakousi formu (zatím) neozbrojené domobrany. Věci se týká naše glosa.

Čelná demokratická kandidátka na post amerického prezidenta Hillary Clintonová prohlásila, že „teroristický útok před volbami 2008 by opět zvýhodnil republikány“. Vzhledem k tomu, že slova jsou zjevně určena Usámovi bin Ládinovi (jinak si je nedovedu vysvětlit), mohla snad zvolit diskrétnější formu.

Dr. Rath prý zvažuje kandidovat na funkci středočeského hejtmana, pokud mu to někdo nabídne. A potentáti ČSSD se chtějí v příštím roce orientovat na posty v krajské samosprávě, kde dosud dominuje ODS. Je to pochopitelné a dá se očekávat, že uspějí (horší, než to je pro ně teď, to totiž už být nemůže). I k této zprávě se váže naše glosa.

Úterý 28. srpna
Ministr Schwarzenberg se domnívá, že rakouská kritika americké protiraketové základny je uzavřená věc. Protože jsem ve skutečnosti o dva dny napřed, vím už, že se tak domnívá předčasně. Ministr velmi podceňuje nebezpečnost napětí ve vztahu mezi Rakouskem a ČR. Vztahy mezi Rakouskem a ČR jsou stejně špatné jako vztahy mezi Maďarskem a Slovenskem. Rozdíl je jen v tom, že odstup mezi našimi bohatými a prosperujícími sousedy a námi je větší a Rakušané jsou vůči nám o dost iniciativnější než Maďaři vůči Slovákům. Je mi líto, ale rakouská politika vůči ČR trochu připomíná politiku Kaczyńských proti Německu. Jenže ti si aspoň vybrali po polském zvyku cíl, který je zjevně nad jejich síly.

Milenka pana Paroubka, slečna Kováčová, vstoupila do ČSSD. nemáme se však čeho bát, nemíní tam dělat žádnou politickou kariéru (to např. paní Talmanová říci nemůže, protože ji už udělala). S názory svého partnera se prý většinou shoduje, liší se jen v otázce trestu smrti: ona je pro jeho zavedení, zvláště pro ty, co ji nazývají Paroubkovou milenkou (to poslední jsem si přimyslil).

Miroslav Kalousek je pro privatizaci Budvaru, i když ne okamžitou. Říká: „Z dlouhodobého hlediska mám za to, že občané si nezřizují stát, aby provozoval pivovary.“ To docela sedí. Od té doby, co pan Kalousek neprovozuje opozici v koalici (v Topolánkově vratké vládní bárce by to ani nešlo), chová se jako normální politik.

Pavel Verner srovnává v právu Lauferovu hnusnou píseň o špionu Minaříkovi s „Dej mi pac“ Lucie Bílé. Pan Verner je dostatečně inteligentní na to, aby věděl, že podobné srovnání je naprosto nehorázné: to je, jako kdyby srovnával Die Fahne hoch s nějakým pitomým popěvkem na podporu kancléře Schrödera.

V Rusku pozatýkali deset lidí (mezi nimi i pracovníka FSB) pro podezření z vraždy novinářky Politkovské. Zároveň ovšem ruský generální prokurátor prohlásil, že objednatel vraždy se nachází mimo Rusko. Holoubci, to si nedovedete vymyslet něco originálnějšího než báťuška Stalin? Teď už zbývá jen poslat za „objednatelem“ agenta s cepínem, aby mu rozmlátil palici.

Předseda zelených Bursík už našel protikandidáta ke Klausovi. Protikandidát je ovšem tajný. Bude v budoucnu odtajněn, nebo utajeným zůstane i během prezidentské volby? Záležitostí se zabývá naše glosa.

„Lékaři tvrdí, že schopnost zapomínat je základní podmínkou zachování zdravého rozumu,“ píše v Mladé frontě Dnes Pavel Páral. Jistě: ale jen pro ty, co neumějí odpouštět.

Senátor Zlatuška exkulpuje Jiřího Dienstbiera za to, že byl v letech 1958-70 členem KSČ. „V té době tam vstupoval každý. Lidé si myslili, že je komunismus ochrání před novým nacismem.“ Pan senátor byl v té době batole a vypovídací hodnota tohoto soudu zjevně obráží jeho tehdejší zkušenost. Já tehdy (1957-62) studoval shodou okolností na stejné škole jako Dienstbier (FF UK) a místopřísežně prohlašuji, že to vůbec není pravda. Do KSČ tehdy vstupovali jen vyslovení kariéristé a ve zcela výjimečných případech tam občas někdo vlezl z blbosti. Neexistoval ani masový příliv do „strany“ a na druhou stranu nás nikdo do „strany“ vstupovat nenutil.

Středa 29. srpna
Česká televize (totiž dokumentarista Sedláček) točí film o Miloši Zemanovi. Zeman jej považuje za svůj nekrolog – pokud má na mysli politický nekrolog, má pravdu, nyní už je nefalšovaná politická mrtvola. Může ho hřát jen vědomí, že jako včelička svou politickou smrt definitivně stvrdil tím, že na rozloučenou zasadil svému rivalu Paroubkovi citelné žihadlo do zadnice: dnešní vládní koalice vděčí za svou existenci (také) jemu. Sedláček prý v podkladu k filmu napsal mj., že Zeman dokázal navzdory všeobecnému posměchu urazit cestu za vlastní myšlenkou až do premiérské pracovny. To je málo, je třeba ještě připsat, že navíc dokázal v té pracovně navzdory všeobecnému posměchu čtyři roky setrvat. Také prý má jít o portrét muže, který se dostal až na vrchol a dokázal dobrovolně odejít. Pan Sedláček zřejmě po volbách 2002 odcestoval, jak je to dnes módní, do Himalájí a setrval tam až do loňského podzimu: Miloš Zeman musel odejít, protože jeho spolustraníci jej měli plné zuby a navíc bylo jisté, že by jim prohrál volby. Pak se soustavně pokoušel o comeback a mimořádně neohrabaně to zakecával. Na čelného politika, který by odešel dobrovolně, si budeme muset ještě počkat.

Prezident Sarkozy se vyjádřil poměrně tvrdě a jednoznačně k možnostem západní „íránské“ politiky, pokud Írán nepřestane usilovat o jadernou zbraň. Pak buď Írán zbraň použije, nebo ji použije Západ proti Íránu. Taky kancléřka Merkelová si v Pekingu nebrala servítky a pohovořila o tom, jaký význam přikládá demokracii a názorové svobodě v Číně. Zdá se, že nová evropská garnitura je o dost výraznější než její předchůdci, Chirac a Schröder.

Současné vedení policie ČR je prý silně znepokojeno prorůstáním politiky do její činnosti. Na řadě je nyní plukovník Kubice. To, že se nechal využít v předvolebním boji, byla ovšem velká chyba a ukazuje se, že si jí příliš nepomohl. Jiná otázka je, zda to od něho nebyl projev čirého zoufalství v situaci, kterou považoval za bezvýchodnou. A zda teď nevznikne policie slepě poslušná každé vlády, která bude zrovna u moci. Policie by měla být politicky neutrální.

Jan Jandourek píše v Mladé frontě Dnes o rozdělení Československa: „Měli jsme vlastně štěstí, že Čechy a Slováky vedli lidé, u nichž bychom náznak skutečného citu a emoce museli hledat nějakým hlubinným vrtem. Rozváděli věcně jako advokáti.“ Ve skutečnosti jiná forma politického „rozvodu“ není možná, musel by to tak dělat každý. Důležitější je, jak je možné, že to (na rozdíl od Jugoslávie) šlo. To je základní věc, a poměrně jednoduchá: šlo to proto, že existovala tisíciletá historická hranice mezi Českem a Slovenskem, a že tato hranice se s 99,5% kryla s hranicí etnickou. Měli jsme obrovskou kliku (ze stejných důvodů nebyl v podstatě žádný problém s osamostatněním Slovinska).

V LN proběhla diskuse o tom, má-li se psát o mediálně známých lidech, kteří kdysi donášeli StB, nebo ne. Argumenty těch, co říkají ano, jsou nedostatečné, argumenty těch, co jsou proti, jsou nehorázné. Zbude-li čas, k věci se vrátíme.

Čtvrtek 30. srpna
Jiří Paroubek usiluje o to, aby byl předseda ČSSD (totiž on) volen přímo už na podzim v roce 2008, a ne až na jaře 2009. Důvod je myslím nasnadě: nejde ani tak o to, že předseda bude pak mít silnější pozici, jako spíš o to, že bude velmi obtížně sesaditelný. Může se velmi snadno stát, že Paroubek se svou útočnou politikou bez zábran neuspěje a sociální demokraté zase na čas zatouží po někom trochu lidštějším, jako se jim to přihodilo na sklonku Zemanova předsedování.

Rakouský spolkový kancléř Gusenbauer se zastal svého ministra obrany a razantně zaútočil na ty, co se pokoušejí jeho vládu „zvenčí známkovat“. Zřejmě měl na mysli ministra Schwarzenberga (a kdoví koho ještě, výrok je nejasný a obsahuje dosti značnou dávku drzosti – hodnotit vládu jiného státu má každý, zavání to „nevměšováním do vnitřních záležitostí“, jak ho známe z bolševických dob. Je zjevné, že Schwarzenberg rakouskou reakci na protiraketovou základnu podcenil. Věci se týká naše dnešní glosa.

ČSSD nabízí Stanislavu Grossovi návrat do politiky (ovšem na regionální úrovni). Gross zatím není příliš nadšen. Jinak je to vlastně logické a je to taky dost zásadní věc: když Čunek, tak taky Gross. Grossův problém je stejný jako ten Čunkův a navíc nebyl ani obviněn.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.