Návštěva čínského prezidenta v ČR překonává všechna očekávání. Obludná pompa, s jakou byla zorganizována, patří k věci a odpovídá jejímu významu. Vše probíhá v režii prezidenta Zemana (jeho populistická „antimigrační“ rétorika mu podle agentury CVVM vynesla už 62 % popularity) a exekutivy (v níž i v této věci hraje významnou roli ministr financí Babiš). Byla podepsána řada významných smluv, především ta o „strategickém partnerství“ obou zemí. Podobnou prý má i Německo - analogie tohoto typu jsou ovšem záměrně zavádějící.

Titulek otvíráku dnešních Babišových Lidových novin zní: „Čínský vůdce v Česku. Hlavní roli hraje byznys.“ Vypůjčil jsem si ho pro tento text, je bezva.

Ovšem i očima obyčejného, řadového občana a jeho všedních zážitků z těchto dní a hodin, se opravdu otevřela, nebo dejme tomu pootevřela, nová kapitola v dějinách naší země a jejího hlavního města.

Organizátoři zablokovali poměrně rozsáhlou oblast v okolí pražského Hradu a znepříjemnili tím život lidem ze širokého dalekého okolí: to by bylo ještě to nejmenší, i když za Brežněva to nebývalo (samozřejmě s výjimkou onoho srpnového týdne z roku 1968).

Po městě se potloukají dobře organizované skupiny Číňanů v rudém a čas od času v přítomnosti policie napadají české občany (to je pro mne lehce exotické novum).

Ohlášená protestní demonstrace proti čínské návštěvě na Hradčanském náměstí byla znemožněna. Těm, kteří se na to místo přece jen pokoušeli dostat, znepříjemňoval život kravál motorů policejního vrtulníku: když někdo mluvil do megafonu, nebylo slyšet ani slovo. Nejspíš to nebylo naschvál, ale můžete se divit tomu, kdo byl kdysi na pohřbu Jana Patočky, že si vzpomene na řev plochodrážních motocyklů ze sousedního stadionu Rudé hvězdy? Demonstranti se nakonec museli spokojit s parkem pod hradbami, který všemi parametry nápadně připomíná slavné Škroupovo náměstí, na němž se v prosinci 1988 konala první režimem povolená demonstrace.

Je zcela na místě obava, že v této ohavné kulise se opravdu odehrává na prvním místě byznys. Byznys, jehož cílem je pompézní a zároveň plíživý výprodej České republiky do rukou rudého čínského obra. Tedy něco, čemu je zapotřebí zabránit, a to za všech okolností a všemi prostředky, které nám zákonný rámec tohoto dosud pořád ještě formálně demokratického státu dává.

Problém je jen v jednom: demonstrantů proti této režii výprodeje České republiky bylo na první pohled dost. Tedy tolik, kolik jich demonstrovalo v pražském centru v posledních letech bolševismu. Po pětadvaceti letech relativní svobody to ovšem zase není nic moc. A navíc - člověk se bojí, že se pohybujeme na opačné trajektorii než tehdy.

Taky nejde jen o to, demonstrovat. Demonstrace není jediný a nejúčinnější způsob práce. Tedy politické práce.

Proti politice výprodeje České republiky, politice Miloše Zemana, Andreje Babiše a dalších musíme postavit politiku lepší. My všichni.

P.S. Pro pořádek ještě upozorňuji na prohlášení našeho Klubu na obranu demokracie k návštěvě čínského prezidenta v Praze: Nedejme se zmást a zastrašit!

29. března 2016; psáno pro Svobodné fórum