Jakýsi občan se obrátil na Ústavní soud se stížností, že mu z osobního vyměřovacího základu, zjištěného v letech 1986-2005 a obnášejícího přes 68 tisíc měsíčně, stanovili invalidní důchod ve výši 13 tisíc Kč a něco. Činí to 19% jeho příjmu, zatímco průměrný důchod v ČR představuje 44% příjmu. Nepovažuje své zabezpečení za přiměřené, a domnívá se proto být v nerovném postavení k ostatním uživatelům důchodu.

Ústavní soud mu dal minulý týden za pravdu. Listina základních práv a svobod podle něho zaručuje přiměřenost. Přiměřenost znamená, že se zároveň uplatní princip solidarity i princip zásluhovosti. Na základě toho pak ÚS zrušil §15 Zákona o důchodovém pojištění, podle něhož se osobní vyměřovací základ vypočítává trochu podobně, jako se vyměňovaly peníze v tzv. měnové reformě z roku 1953. Zrušen bude ovšem až ke konci září 2011, aby vláda a zákonodárci měli dost času na takovou novelizaci, která vezme v úvahu jak ekonomické a sociální aspekty věci, tak ústavní principy.

Rozhodnutí vzbudilo velké rozhořčení. V úterý se zásadním článkem v Právu ozval i známý publicista a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Jeho text je pozoruhodný.

Především je třeba si na kverulanta, co si stěžoval, pořádně posvítit. Jak je možné, že bral ve vymezené době skoro sedmdesát tisíc? I kdyby byl za totáče vysokým funkcionářem (zde má autor coby někdejší ekonomický náměstek RaJ zřejmě s čím srovnávat), nemohl se dostat nad 10 tisíc. Všechno si tedy musel nahrabat po listopadu 1989. Podezřelé, že? A navíc, jak si mohl myslet, že ho nevezmou na hůl, a řádně se nepřipojistit?

Závěr našeho publicisty je jednoznačný: je zjevné, že Ústavní soud rozhodl o neústavnosti solidarity. Podobně, jako před časem protiústavně rozhodl o zrušení předčasných voleb.

Ústavní soud ovšem nerozhodl o neústavnosti solidarity, nýbrž jen o tom, že kromě solidarity je třeba brát v úvahu i zásluhovost, což dohromady splňuje ústavní podmínku přiměřenosti důchodu. Rozhodl, že současná zákonná úprava je špatná a je třeba ji upravit. Jak, to je věcí politiků. A rozhodl spravedlivě.

Ústavní soud, jako všechny lidské instituce, je samozřejmě nedokonalý. Rozhodnutí proti odkladu voleb bylo chybné. Navíc existuje celá velká oblast (Benešovy dekrety, šlechtické restituce), které jsou zcela zjevně nad jeho sílu, protože jsou také nad momentální morální sílu české politiky i české společnosti. Přesto zaplať Pán Bůh za něj. Bez soudní moci (a ÚS je korunou soudní moci) je demokracie nedokonalá a nicotná, protože vůle lidu nemusí být spravedlivá a v tom případě musí mít jedinec nebo menšina právo se proti vůli většiny odvolat.

Zbývá z prognostického hlediska zvážit, co se stane, až se náš publicista koncem května prokouše k moci. Na znamenité karikatuře Miroslava Kemela v úterní MfD se dotyčný ptá svého důvěrníka: „Co bude jednodušší zrušit: ústavní soud nebo bohatý?“ To je naprosto, ale naprosto správně položená otázka. A odpověď je prostá, opřená o tradici, vzniklou po osvobození naší vlasti Rudou armádou: obojí.

Lidovky.cz 20. dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.