V Právu informují o průzkumu CVVM, podle něhož skromnost a šetrnost stojí až na posledním místě v pořadí ctností, které by měly být v rodinách a ve škole vštěpovány dětem. V souvislosti s tím citují psycholožku Hanu Plechatou, která pravila: „Generace, která vyrůstala a vychovávala děti v době totality, měla víceméně předem určeny určité mantinely a vzorce, různé zákazy a vzory, jak by měly děti a jejich postoje vypadat. V roce 1958 dokonce vyšla kniha Výchova dětí ke skromnosti. Generace, která dospěla v době svobody, je ale jiná, vyrůstala bez hranic a omezení.“ Jistě, jenže mantinely byly vytýčeny i životní úrovní (po této stránce to byl jakýsi vylepšený protektorát, jak se aspoň já pamatuji, a ke skromnosti nebylo ani třeba tolik vychovávat, protože nám ani nic jiného nezbývalo) a kromě knížek typu „Výchova dětí ke skromnosti“ vycházely jiné, které například vychovávaly děti k tomu, aby udávaly své rodiče, a spousta dalších svinstev (pravda, v r. 1958 už Pavlík Morozov tolik nefrčel, ale o fous dříve ještě jo).To mi připadá ještě horší než nějaká výchova k rozmařilosti. Jinak samozřejmě tenkrát nebylo všechno špatné: svítilo sluníčko a zpívali ptáčci. A taky nebyl žádný „komunismus“, samozřejmě. Jen jsme byli nesvéprávnou kolonií zaostalého a odpudivého Ruského impéria, které si tehdy zrovna říkalo „Sovětský svaz“.

Martin Konvička, bojovník proti islámu, se chystá kandidovat se svým hnutím v krajských volbách. Hnutí usiluje o postavení islámu mimo zákon. Pod petici proti islámu a imigrantům získalo přes 150 000 podpisů. Čísla v takových peticích sice někdy bývají lehce virtuální, ale o slušné podpoře to svědčí. Takovéhle iniciativy rostou z davové hysterie: Je to vlastně dost podobné protikorupční hysterii z let 2012-2014. Hysterie je odpudivá a zavrženíhodná, i kdyby zplodila miliardu podpisů. Jakmile tu jednou je (lidé přestávají přemýšlet a přestávají se ovládat), vždycky se najde nějaký chytrák, který se toho chytí a zblblých lidí zneužije: tehdy to byli ČSSD a Babiš, podařilo se jim nakonec svrhnout vládu a rozmetat „Staré pořádky“ (demokratický režim). Pan Konvička a jeho lidé mají ambice ještě dalekosáhlejší: chtějí zakázat náboženství. Zatím jedno, na zkoušku. Cítím se poněkud ohrožen, protože se to náboženství odvolává aspoň částečně ke stejné „story“ jako to moje (křesťanské). A jaké náboženství má pan Konvička? Možná by bylo správné, dřív než se bude zakazovat, kdyby on a jeho braintrust stanovili, jaké musí být parametry správného náboženství, které je hodno toho, aby bylo státně povoleno, nebo ještě lépe povinně zavedeno. To by bylo slovo do pranice. O něco podobného se zcela důsledně nepokusil ani Adolf Hitler! A další zajímavá věc: obstojí v očích novodobých inkvizitorů „marxismus-leninismus“? Mám takové tušení, že ano. Je zajímavé, kolik lidí je u nás nakloněno podporovat zrůdná, hloupá a fanatická hnutí.

Andrej Babiš byl neoprávněně veden jako agent StB, rozhodl bratislavský soud, tentokrát již neodvolatelně. Rozhodnutí má údajně i povahu precedentu. Když jen malounko posunu to, co k věci říkal Miroslav Kalousek, vypadá to, že napříště budou rozhodovat, kdo je agent a kdo ne, výlučně estébáci. Ti bývalí, perspektivně ve spolupráci s těmi budoucími. A dále: zajímalo by mne, jak to nyní je po právní stránce: když soud, byť i v sousedství, rozhodl, musíme všichni pevně sdílet přesvědčení, že pan Babiš nikdy ani náhodou nebyl veden jako agent oprávněně? Stalo se to vlastně součástí našeho kolektivního vědomí a svědomí. Pokud někdo bude jednat v rozporu s ním, projeví pochybnosti nebo povede zlomyslné, jak říkával nebožtík Antonín Novotný, „poťouhlé řeči“ (mám nepříjemný pocit, že to právě činím), bude možno ho vydat světské moci k potrestání (např. pp. Ištvanovi a Šlachtovi, viz případ tří exposlanců, kteří se rovněž provinili s tím, že nejednali v souladu se svým vědomím a svědomím). Náměstek ředitele ÚSTR Matějka se domnívá, že historie se naštěstí neřídí soudními verdikty. Pravda je, že občas a dočasně se jimi řídí a čeští historici mají neodolatelný sklon se na tom aktivně podílet. Jediný optimismus pro mne plane z toho, že Poslední soud není vázán výroky nižších instancí.

Hynek Kmoníček prohlásil v úterý na americkém velvyslanectví v Praze (Den nezávislosti) v zastoupení prezidenta Zemana, že i dnes je třeba bojovat ve jménu ideálů americké revoluce. Takticky neuvedl, že „ruku v ruce s Vladimírem Putinem a za zájmy Ruské federace“. Sám Zeman se slavnosti nezúčastnil, protože americké velvyslanectví od jara jak známo na rozdíl od toho ruského a čínského bojkotuje. Chudáci Američané! Sotva se jim po mnohaletých peripetiích podařilo jakž takž urovnat vztahy s Kubou, vyvstal jim další hrozivý nepřítel.

Díky služebnímu zákonu jsou odborní náměstci ministrů jmenováni na dobu neurčitou. Tím se skončilo s politickými trafikami: sociální demokracie a ANO si na ministerstva nastrkají své lidi (tu a tam někoho taky lidovci) a nikdo už s nimi nehne. To samozřejmě nejsou žádné trafiky: to jsou přímo betonové bunkry, součást Maginotovy linie proti politice, kterou si tu vybudovala nastupující autokracie, oligarchie, byrokracie a buranokracie.

Hlasovací lístek pro nedělní řecké referendum má jednu zvláštnost: v odpovědi na otázku referenda je ve výčtu odpovědí napřed uvedeno „neschvaluji“ (tedy ne), a teprve potom „schvaluji“ (ano). To je mimořádně legrační. Nynější řecké politické reprezentaci se podařilo dostat konflikt do takové podoby, že i když by snad v EU byla nějaká chuť ke shnilým kompromisům (skoro bych řekl, že taková chuť je tam vždycky), nebude to představitelům Unie tentokrát umožněno. Tedy doufám, že ne, protože ústup takovému vydírání by znamenal otevřenou vestu k rozvalu EU: přišli by další vyděrači.

Odcházející Kateřina Šafaříková pořídila pro Babišovy Lidové noviny rozhovor s „geopolitickým pragmatikem“ George Friedmanem (ta charakteristika je na můj vkus příliš zdrženlivá). Jeho teze zní: Rusko se vrací jako velmoc a nárokuje si svoji nárazníkovou zónu na západě. Potřebuje ji k přežití, protože tam nemá přírodní hranici jako moře nebo hory a obrana je složitá kvůli jeho rozloze a zároveň špatné infrastruktuře. Zóna musí být co nejhlubší. (Ježíši Kriste, to je pitomec!). K zóně patří pásmo od Petrohradu přes Pobaltí, Polsko a Bělorusko až po Rumunsko Bulharsko a Turecko. Nárazníková zóna je možná jen za spoluúčasti garanta bezpečnosti států uvnitř ní, a tou by měly být USA, protože EU není schopna garantovat vůbec nic. Česká republika do zóny patří jen napůl, protože je satelitem SRN, sedmnáctou spolkovou zemí (ani náhodou, bohužel). Žádný „Západ“ neexistuje, jen Rusko, USA a nanejvýš ještě Německo, které musí mít dobré vztahy s Ruskem, protože je to prioritní odbytiště pro jeho produkci. Rusko nechce přímou konfrontaci se Spojenými státy, chce získat zpět Ukrajinu, nikdy nepustí Bělorusko, ale nechce válku s USA, protože by ji prohrálo (stopa jakéhosi realismu, rádi by sežrali všechno, co je kolem nich, dělají to ostatně odjakživa, jen pokud by jim při tom hodokvasu opravdu hrozil otevřený a přímý konflikt s USA, podělali by se, ostatně taky jako vždycky). Před rokem 1992 byla prý Evropa okupovaná Rusy a Američany. A největší nebezpečí, které zeměkouli hrozí, je návrat nacionalismu do Evropy (to ať si ji raději Rusové sežerou, že). Vzhledem k těmto teoriím, které připomínají úvahy Josefa Švejka na prahu 1. světové války bohužel jen částečně, jsou pozoruhodné i informace o způsobu financování „think tanku“, který je produkuje a šíří. Jsou firma, která svým klientům poskytuje informace bratru za 129 dolarů ročně. Identitu svých donátorů neznají, většina z nich nejsou vlády nebo instituce, ale soukromníci, kteří se chtějí orientovat ve světě a které nezajímá názor, který si mohou přečíst v novinách (nu, něco z toho by si v novinách přečíst mohli, ale museli by se naučit azbuku). Ale konec jedovatých poznámek. Divoké a pitomé názory, které hlásá pan Friedman, se jistě nerodí za chmurnými a chladnými zdmi Kremlu. K demokracii neodmyslitelně patří i právo, a dejme tomu odvaha říkat obrovské pitomosti, a to, že je společnost v těch zemích toleruje (a zčásti vlastně i produkuje), svědčí o její síle, nikoli slabosti. John F. Kennedy o tom kdysi napsal moc hezkou knížku. Je třeba to mít na paměti. Jen se přitom nesmí zapomínat (mám obavy, že u nás by se to mohlo stát), že říkat obrovské pitomosti není podstatou demokracie.

Agentura SANEP patří k těm, které zůstaly zjevně mimo pozornost Agrofertu a přidružených politických institucí, takže v jejich průzkumu volebních preferencí za červen drží ANO krok s ČSSD (vede o 0,2 %). Komunisté jsou na standardních 14 %, OSD dotáhla TOP 09, lidovci v podstatě setrvávají na svém, Úsvit naproti tomu za své vzal. Pozoruhodné je, že přepočteno na mandáty by se výsledek až tak nelišil od volebních výsledků z října 2013, ANO by ovšem přibralo, ale ČSSD trochu taky, lidovci malounko a TOP 09 s ODS dohromady, stejně jako KSČM, jeden mandát taky. Jako supi by si rozporcovali mrtvolu Úsvitu, přičemž nejvýkonnější mrchožrout by při této hostině bylo pochopitelně ANO (dalo by se tedy říci, per analogiam s tím, co kdysi Miloš Zeman prohlásil o sládkovcích, že Okamurovci byli zdivočelí babišovci). Vypadalo by to jako signál, že se zpitomělá společnost začíná pomalounku probírat z mrákot - ale nepropadejme předčasnému optimismu, je to jen jeden z mnoha průzkumu, navíc spíše atypický.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.