Devětadvacet státníků ze střední Evropy poslalo dopis prezidentu Baracku Obamovi, v němž vyjadřují obavy ze sbližování se s Ruskem. Dopis ukázal na dvě závažné skutečnosti: na rozdílnou zkušenost, kterou má s Ruskem střední Evropa, a na rozdílnou orientaci politických elit v České republice. Kombinace těchto dvou skutečností může být nebezpečná.

Spojené státy, jako donedávna jediná supervelmoc na naší planetě, se dívají na svět globálně a střední Evropa při tomto pohledu představuje jen jeden, a ještě ne moc velký problém: hlavní problémy – viděno z Washingtonu – dnes představují Severní Korea, Írán, Pákistán, což jsou země, které by vbrzku mohly svým jaderným potenciálem ohrozit svět. To je moment, na kterém zřejmě chce prezident Obama stavět spolupráci s Ruskem: hledat společné obchodní i obranné zájmy, které by umožnily „reset“, tedy nový start. Zdůrazňují, že reset neznamená nový program, ale pouze nový start, v žádném případě nejde o přátelství, ale jen o pokus se navzájem nestrašit, nevyceňovat na sebe zuby a postupovat společně proti společným nebezpečím.

Střední Evropa a Česko, které má pohled ze své kotliny poněkud zúžený, vidí ale jen malý kousek zeměkoule a na něm snahu Ruska chovat se stále stejně, jako se chovalo od XIX. století, kdy začalo hovořit o tzv. zájmových sférách na západě a na jihu. Z toho vyplývá oprávněný strach, že by území střední Evropy, které Rusko ztratilo po konci studené války, mohlo být znovu přenecháno Moskvě. A navíc má zvláště Česko špatnou zkušenost se smlouvami: Velká Británie i Francie smlouvy uzavřené s Československem v roce 1938 nedodržely a naopak ti, co je porušili, byli doma oslavováni jako zachránci světového míru. I Spojené státy podepsání Mnichovské dohody slavily a po válce nechal Západ celou střední Evropu Sovětskému svazu bez jakýchkoliv protestů. V zahraniční politice jde tedy evidentně o střet dvou různých zkušeností a náš provincionálnější pohled.

Na domácí scéně je situace překvapivější: za českou stranu dopis podepsali pánové Václav Havel, Alexandr Vondra, Karel Schwarzenberg a Luboš Dobrovský, tedy exprezident a bývalí ministři. Za svůj postoj byli ostře napadeni Jiřím Paroubkem a Lubomírem Zaorálkem. Opomeneme-li hrubosti předsedy Paroubka, který už sociálním demokratům škodí, kdykoliv vystoupí na veřejnosti, pak i Zaorálkův útok na Karla Schwarzenberga byl překvapivě nevychovaný, i když to byl právě pan Zaorálek, kdo před časem hovořil v Ostravě o změně stylu v předvolebním boji.

V obou projevech jsou nepřehlédnutelné stopy hysterie, ale hlavně ukazují na jinou orientaci v zahraniční politice. Zatímco strany ODS, KDU-ČSL a část zelených bezpečnostní politiku orientovaly na pevné členství v NATO s vazbou na Spojené státy a zatímco v Polsku tento dopis podepsala i nejvýraznější postava tamější levice pan Kwasniewski, jak připomněl Alexandr Vondra, u nás by sociální demokracie evidentně s Ruskem měla ráda bližší vztahy. Jenže mluví-li Rusko stále o sférách vlivu, bližší vztahy vždy znamenají i větší vliv a proti tomu je třeba se naopak ostře postavit. Sociální demokracii nejde o „reset“, ale o nový program.

Dopis z minulého týdne připomíná ale jiný dopis z října 2008 zveřejněný dva týdny před volbami ve Spojených státech, který měl název: Fiktivní dopis z roku 2012. Text tohoto dopisu v pasáži, která se zabývá zahraniční politikou, pojednává o agresivitě Ruska a vojenském obsazení nejprve zemí bývalého SSSR (Ukrajina, Pobaltí) a později zaniklého Východního bloku (včetně České republiky). K takovému popisu je vždy přidána bezzubá reakce americké administrativy v čele s Barackem Obamou, doprovázená podobnými reakcemi ze strany EU a NATO. Na Blízkém východě pak má dojít k destrukci Izraele atomovým útokem z Íránu a redukci židovského státu ve prospěch Palestinců na zanedbatelné území neschopné vlastní obrany.

Kořeny obav střední Evropy na rozdíl od předvolebního strašení ve Spojených státech mají bohužel reálný základ, i když někomu mohou připadat rovněž fiktivní. Zkušenost nelze z mozku vymazat, jak sám připomněl Barack Obama, když před volbami mluvil o své dvojí zkušenosti: o obavách své bílé babičky z černochů a naopak o obavách černocha z bílých. I my v sobě neseme dvě zkušenosti: zkušenost ze selhání Západu a zkušenost s krutostí Sovětského svazu a Rusů.

Na druhou stranu je pravda, jak připomínají někteří senátoři a kongresmani ze Spojených států, že nejsme-li ochotní a schopní důrazněji Američanům pomoci v Afghánistánu a zajistit si doma podporu pro radar či v Polsku pro rakety, tedy neplníme-li domácí úkoly, nemůžeme vyžadovat od Američanů mimořádné vztahy.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel