Občan senátor Valenta na Neviditelném psu vydal 29.8.2018 povídání o zemědělství aneb o příčinách sucha. Počin jest to chvályhodný, když upozorňuje, že novodobí kolchozníci dělají z našich polí čerpací stanice biopaliv. Jenže je to pomyslná špička ledovce sucha.

Sucho si vyrábíme koncepčně již dlouhodobě s pomocí tankové divize ekologicky se tvářících aktivistických nazelenale hnědých primitivů.

Např. mě upozornil letošní kandidát na ústeckého primátora za ODS Pavel Tošovský (někdejší starosta městské části Neštěmic v Ústí n. L., velký protivník Uhla a pražského hradního úředníka Havla v boji za hystericky nenáviděný plot v Matiční ulici v Ústí n. L. v letech 1998–1999), že boj aktivistů proti výstavbě jezu na Labi u Děčína znamená, že v době extrémního sucha, jako letos, by jez plnil dočasně po pár měsíců funkci provizorní vodní nádrže na dolním Labi pod Děčínem, a tím pozitivně ovlivnil stav spodní vody v okolí a ulevil přírodě.

Terorista Bursík

Jiří Aster, odborník na vodní dopravu, tajemník sekce vodní dopravy svazu dopravy ČR, s tím souhlasí. A odhaluje daleko horší koncepční sabotáž české vody. Podle něj na současném stavu nedostatečné schopnosti krajiny zachycovat vodu se tzv. zelení aktivisté také těžce podepsali. „Bursík může za zrušení směrného vodohospodářského plánu v roce 2009 za ministra životního prostředí Bursíka. To bylo strategickou chybou,“ vzpomíná Aster.

Tento plán byl zpracovánv letech 1970-1975. Rozsah prací na druhém směrném vodohospodářském plánu byl z dnešního pohledu ohromný. Na pracích s ním souvisejících se podílelo plnou nebo částečnou kapacitou po dobu šesti let přes 300 předních odborníků z úseku rozvoje inženýrského podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba, který plnil funkci hlavního zpracovatele, Střediska rozvoje vodního hospodářství při Výzkumném ústavu vodohospodářském jako hlavního oponenta prací, dále řada specialistů z hlavních spolupracujících organizací podniků Povodí, krajských rozvojových a investičních středisek, Českého hydrometeorologického ústavu, Hydroprojektu i z řady organizací resortů dopravy, energetiky, zemědělství, lesního hospodářství a dalších. Řízení prací prováděl odbor rozvoje vodního hospodářství Ministerstva lesního a vodního hospodářství.

Dalekosáhlé důsledky

Aster dodává, že v tom smyslu hovořil v rámci diskuse na konferenci „Voda 2015“ vrchní ředitel sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavel Punčochář. Zmiňovaný dokument nám podle Punčocháře „záviděl celý svět“.

Připomenul, že žádný stát na světě se neodvážil zrušit tak zásadní strategický dokument, jako byl směrný vodohospodářský plán vzniklý na základě geologických, hydrologických a geografických podkladů na počátku minulého století – kromě České republiky. Byl v roce 2009 zrušen a nahrazen plány Povodí, které však již neobsahují poznatky a doporučení týkající se území hájených pro výhledovou výstavbu vodních nádrží. Mezitím byla řada pozemků v uvažovaných lokalitách prodána a zastavěna a nevratně ztracena.

Punčochář tehdy uvedl, že „kvůli tomu se zúžil Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod z někdejších zhruba 400 lokalit na následných 205 lokalit a v současnosti 65 lokalit. I kvůli tomu není naše země dostatečně připravena na možná rizika sucha, před kterými varují odborníci, mimo jiné z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka.“

K tématu dodává ústecký senátor Jaroslav Doubrava: „Byla zahozena práce, na které se podílelo přes 300 odborníků pod záštitou úseku rozvoje inženýrského podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba. Zoufalou situaci, do které jsme se dostali, se snaží přehodnotit ustanovená meziresortní komise Voda-sucho. Již před třemi lety podle předsedy představenstva Svazu vodního hospodářství Petra Kubaly byla řada kroků nevratných, protože využitelné plochy byly nechtěně zničeny nebo poškozeny, zmizely v řadě míst stavební uzávěry. Tehdy jsem v jednom článku četl krutě pravdivou poznámku od Petra Kubaly, že žádný starosta obce nechce na svém území přehradu, protože by příště nebyl zvolen.“ Aster připomíná: „V rámci směrného vodohospodářského plánu bylo též hodnocení technických možností výstavby asi 1200 km možných vodních cest, sledovaných již od schválení c. a k. říšského zákona v roce 1901, potřeby rekonstrukce a modernizace stávajících vodních cest a řešení průplavního spojení Dunaj-Odra-Labe.To vše vzalo za své.“