Jiří Paroubek se podobně jako jeho předchůdci zapsal nesmazatelným způsobem do způsobu vyjadřování. Argumentačně věcný Klaus, zejména na počátku jeho éry, byl vystřídán vynikajícím řečníkem Zemanem, jehož bonmoty nelze spočítat. Poté Špidla, který Klause smetl legendárním sloganem „zdroje jsou“, Gross, který zejména proslul svými výpověďmi ve věci směnky na byt a nakonec tedy zlatý hřeb sociálně demokratických vlád Paroubek. I ten za sebou zanechal výraznou stopu ve výrazivu. Většinu si ale pohříchu vypůjčil ze slovníků bývalých partajníků z doby komunistického režimu. V tomto duchu se nesl i jeho „památný“ projev, v němž se vyjádřil k průběžným volebním výsledkům voleb do poslanecké sněmovny. Zde lze napočítat nejedno klišé z dob totality, počínaje agenty-přisluhovači pracujícími v žoldu ODS a konče tím, že „levice získala 101 mandátů a tak tomu bude i ráno!“

Nicméně tím nejhodnotnějším výrazivem Paroubka jsou příměry, kterými nazval některé české podnikatele, z nichž jeden je již prokazatelně několik měsíců po smrti. V jedné z předvolebních diskuzí s předsedou ODS Topolánkem je nazval „šibaly“, což je mimořádný posun ve výrazivu, neboť je jinak označoval slovem „zločinci“. Dalším mimořádným příspěvkem Paroubka do českého politického výraziva je jeho „vláda talentů“. Tu představil asi deset dnů před volbami. Ostatně, zde Paroubek nedosáhl na bonmot svého předchůdce Zemana, který svou vládu označoval jako „vládu sebevrahů“. Je trpkou ironií, že jeden ze Zemanových „sebevrahů“ nakonec našel svůj politický konec u soudu prokázaným podvodem i se svou poradkyní . Nepopírám, že k dobrému zvládnutí ministerského řemesla je určitá míra schopností, chcete-li „talentu“, nezbytná. To hlavní, co by však ministrům chybět nemělo, je pokud možno výborné vzdělání a bezvadný charakter.

Plynule se tak dostávám k poslednímu „výkřiku“ Paroubka, který po prohraných volbách začal místo vlády svých „talentů“ prosazovat vládu odborníků. Inu, je pravdou, že by například ministr financí měl být vysoce erudovaný ekonom a ne právník, či že by ministrem zdravotnictví měl být místo agresivního odboráře z LOK někdo, kdo chápe systém zdravotního pojištění v celé jeho šíři (a vůbec nemusí být doktor!, dodávám). Inu, vláda odborníků, které by nám ochotný Paroubek najmenoval, by se mohla stát tím posledním, čím by Paroubek této zemi po prohraných volbách „přispěl“.

Přesto však má Paroubek před sebou jeden z velmi důležitých úkolů. Po zahájení činnosti nového parlamentu musí dle ústavy podat jeho současná vláda demisi. To by měl především vzít na vědomí. Pokud si dnes z titulu ještě stále funkce premiéra vynucuje poslušnost svých straníků, to se podáním demise změní, a možná víc, než je pan premiér ochoten připustit.