Současný vzdělávací systém ve své podstatě popírá princip svobody při výběru formy i obsahu vzdělávání, posiluje vliv státu a upozaďuje právo rodičů na výchovu svých dětí. Změňme to.

Mezi základní problémy dosavadního školství řadím jednoznačně omezování svobody smýšlení, slova a bádání. Naše školy se staly nástrojem pro šíření vládní ideologie. Je jedno, zda jde o komunismus, europeismus nebo environmentalismus. Učební osnovy a používané pomůcky se staly pomocníkem při prosazování mainstreamového vidění světa, čímž ve své podstatě diskriminují osoby s jiným názorem. Nic jiného to totiž není, když se naše děti musí učit a do hlav biflovat poučky o Evropské unii, multikulturalismu a ekologismu. Stejně jako v minulosti se i dnes staly podle mě školy systémovým centrálním nástrojem, který v současné podobě fakticky upírá rodičům právo rozhodovat o výchově svých dětí.

Jsem odpůrcem posilování státní moci na úkor možnosti svobodného rozhodování lidí. Nejinak to vnímám i v oblasti školství. Dle mého přesvědčení by měl stát dbát jen a výhradně na to, aby každá škola poskytovala základy podle akreditace pro daný typ školy, zatímco samotný obsah a forma výuky by měly být výhradně na domluvě mezi učiteli, školou a rodiči. Co by takový princip přinesl? Větší rozmanitost a širší možnost výběru, tedy onu tolik nutnou soutěž, která jediná je podle mého přesvědčení cestou k lepším výsledkům jednotlivých škol, učitelů i žáků a studujících. I ve školství bohužel platí, že máte-li své jisté, ztrácíte motivaci.

A co financování? Dnešní pravidla u základních a středních škol neplatí pro všechny stejně, zejména pokud jde právě o jejich financování. Opět se dle mého přesvědčení jedná o formu diskriminace. Státem jsou znevýhodňovány soukromé školy, které navíc většinou vznikaly v převážné většině na zelené louce a zdaleka nemají obdobnou majetkovou základnu jako školy státní. Prostě jsme opět v rovině nespravedlnosti při přerozdělování dotací. Domnívám se, že pokud již máme státem financované základní a střední školství, pak je nutné, aby stát přistupoval ke všem stejně a všem měřil stejným metrem. Nevidím jediný skutečný důvod, proč dotace státu na žáka jsou posuzovány podle toho, kdo je zřizovatelem školy. Vždyť to přece, splní-li stejné akreditační podmínky, není spravedlivé. Úplně stejné je to dnes i s vysokými školami. Stát opět zvýhodňuje školy „své“, zatímco měřitelné výsledky pro relevantní posouzení toho, zda jsou díky tomu také lepší, prostě nejsou.

Já osobně jsem také zastáncem teze, že vysokoškolské vzdělání je výhradně soukromým statkem, nikoliv veřejným, jak je mnohými prosazováno. Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Souhlasím a prosazuji zavedení školného na univerzitách a vysokých školách. Považuji současný systém, kdy ostatní přispívají ze svých daní na studium těm, kterým pak výsledky studia ponesou osobní profit, za nespravedlivý. Stát tu není od toho, aby zaručoval vysokoškolské vzdělání, a neměl by ho tedy ani hradit. Samotnou výši školného si má pak každá vysoká škola určovat sama, stejně jako následně ručit v rámci své odpovědnosti za kvalitu výuky. Jsem zastáncem volného trhu bez regulací a školné pomůže zvýšit tolik žádoucí skutečnou konkurenci mezi vysokými školami a jejich absolventy. Ano, podporujme jednoznačně všemožně ty talentované, kteří si skutečně nemohou studium dovolit ani za pomoci svých rodičů, na které jistě budou pamatovat po uplatnění se na trhu práce. Ale dělat z podpory plošný princip? Plošná podpora čehokoli jde proti principu skutečné potřebnosti.

No a státní maturity? Podle mého přesvědčení jsou nesmyslem. Jediným výsledkem bude průměrnost, další náklady na státní rozpočet a omezení volby studenta v zaměření na jeho individuální zájmy. Vždyť právě ona rozdílnost a rozmanitost žene lidi vpřed a dává jim příležitost být lepší než ostatní. Budou-li mít všichni stejnou státní maturitní zkoušku, znamená to snad, že jsou všichni stejně dobří? Tomu snad nemůže věřit ani ten největší zastánce státních maturit. A že má státní maturita sloužit také pro rozhodování vysokých škol o přijetí? I pro vysoké školy by přece v rámci volné soutěže měla být samozřejmostí volnost v rozhodnutí, zda požadovat maturitu či jiný certifikát k přijetí ke studiu, nebo zda budou požadovat složení vlastních přijímacích zkouše. Ony mají ručit za výsledek, ne stát.

Osobně jsem přesvědčen, že našemu školství ve skutečnosti prostě chybí pravidla volného trhu. Možnost mít stejné výchozí a spravedlivé podmínky, s minimem zásahu státu. I zde podle mého přesvědčení platí, že by takový postup zcela přirozeně nutil školy k nejvyšším možným výsledkům při výuce, k aktivní a vyšší kvalifikaci učitelů, rodičům by umožnil větší svobodný výběr škol pro jejich děti a ty by s postupem věku motivoval k výběru takových středních a vysokých škol, které jim umožní uplatnění v životě a práci, kterou by chtěly opravdu dělat. Zatím v České republice v mnoha případech produkujeme studované lidi v oborech, po kterých není poptávka, a lidé s tituly nakonec stejně dělají něco úplně jiného. Věřím, jakkoli jsem já uvedenými školami neprošel, že není správnou cestou mít titul za každou cenu a pak nenajít uplatnění.

Také ve školství dle mého přesvědčení platí, že kuratela státu nad životy rodičů, dětí a škol je na škodu a vytváří podhoubí jedině pro průměrnost. A to není dobrá cesta ani pro občany, ani pro jejich (nikoli politiků a vlády) stát. Kde jinde a na jakém místě začít pomáhat tolik žádoucím a novým individualitám, než právě ve školách.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora