„Každý rok se totiž vydává na objížďku … králův zplnomocněnec …, aby pomohl tomu satrapovi, který potřebuje pomoc, aby přivedl k rozumu toho, kdo si o sobě začal moc myslit, …“ Tak psal řecký historik Xenofón (kolem 428 – 354 př. n. l.) o správě staroperské říše Achaimenovců, jejíhož pozdního období byl současníkem. Následuje ještě zmínka o satrapech, kteří by snad zapomínali platit daně. I těm se to patřičně vysvětlilo.

Dělení států na menší správní celky je dávné a citát má ukázat, že problémy byly odedávna. Stejně tomu bylo, dokonce ještě dřív, v egyptské říši, prostě nevyhnulo se to nikomu a známe to dodnes. Přežilo označení satrapa, správce daného území, které časem nabylo také hanlivého významu jako někdo, kdo se maximálně snaží hrát si na svém písečku, ve své satrapii. Neboť moc korumpuje.

Tím dospívám k dnešku. Pan premiér se vydal do Brna, kde sice není satrapie, ale něco podobného – totiž buňka hnutí ANO. Budí to dojem onoho „přivedení k rozumu“, což tady ale moc nevychází. Andrej Babiš se dokonce netajil (možná hraným) údivem nad tím, jak se někteří problematičtí lidé vůbec mohli dostat do jeho hnutí. Píši „jeho hnutí“, protože ho vlastní v rámci Agrofertu.

Jako by zapomněl na svá mladá léta, na tehdy vedoucí roli strany, komunistické. Vedla, rozhodovala, odtud zájem o členství. Kolik bylo členů strany na klíčových postech zahraničního obchodu, kde pan premiér působil? A kolik nestraníků? Byli tam nějací? Tak jiný příklad. Byl jsem na univerzitě a třebaže nestraník, musel jsem občas být na jakýchsi školeních. Jednou, koncem sedmdesátých let, se přednášející roztesknil nad kádrovou politikou a vytasil se dokonce s údaji. Nepamatuji si ty cifry úplně přesně, ale mezi vysokoškolskými profesory bylo snad přes osmdesát procent straníků, u docentů toto číslo kleslo asi na šedesát procent. V řadách asistentů se hodnota pohybovala nějak pod třiceti procenty. Přednášející lítostivě konstatoval, že se nedaří získávat „dělnickou třídu“, v tomto případě laboranty, skláře, jemné mechaniky, kde se údaj pohyboval kolem dvou procent.

Hnutí ANO má velkou podporu. Zdá se, že mnozí jeho příznivci už zapomněli halasné proklamace o nekompromisním boji s korupcí. Dodejme jen, že si nepamatuji snad žádnou politickou stranu, která by tohle heslo před volbami neměla. Také v ANO to dopadlo očekávaně, nájezdem na brněnskou satrapii. Ale proč jen hovořit o ANO či o komunistech minulých dob? Politici spoléhají, a to více než oprávněně, že lidé zapomínají. V dnešním přívalu informací je to pochopitelné.

Sáhněte do paměti. Kdo si vzpomene na bamberský kufřík Miloše Zemana, jehož obsah zůstal záhadou? Co neexistující sponzoři ODS v době, kdy byla strana na vrcholu? Dnes tomu tak není, protože je to strana nevládní, navíc hůře srozumitelná. Pro běžného občana, který není politolog. Kam vlastně míří? Tedy kromě boje proti korupci, případně proti premiérovi, jindy téměř proti všem. Europoslanec Zahradil brojí proti EU, kde však současně působí. Poslanec Vondra se vyjadřuje mlhavě, ale pokud je to srozumitelnější, od někdejšího disidenta ho očividně dělí propast. Opoziční strany jsou vcelku groteskním seskupením navozujícím vzpomínku na první republiku – žabomyší vojny a neschopnost dohodnout se. Prý na té dohodě pracují. Ve srovnání s tím boží mlýny melou rychleji; volby jsou obrazně za dveřmi. Piráti zůstávají na své lodi sami, ale už se také objevily nějaké netěsnosti v trupu. Vidíte, také si nepamatuji, čeho a koho se problém týkal.

Sociální demokraté, kdysi uznávaná strana, se stávají jakýmsi přívažkem ANO. Trochu to zachránil v nedávné době červený svetr předsedy, aby vzápětí dojem zkazili. Zas ta lidská paměť. Proslulá je historie z bible, jak apoštol Petr během jedné noci třikrát zapřel Krista. Zapsali to evangelisté a tím uložili do dějinné paměti. Volební lídr ČSSD (je jím pořád?) Michal Hašek zapřel svou tajnou návštěvu u Miloše Zemana prý snad jedenáctkrát. Zapomenuto? Dnes nikdo nepíše evangelia a politici vědí, že stačí uchýlit se na pár let do ústraní a je zapomenuto.

Začal jsem perskými satrapiemi a jimi, jako dalším příkladem, skončím. Hodlá pan premiér také zavítat do středočeské satrapie ANO, kde paní hejtmanka je častým objektem zájmu medií? Zájmu nikoli pochvalného... Je to jeho, Babišovo hnutí ANO, jemuž věnoval deset života.