19.3.2024 | Svátek má Josef


ROZHOVOR: Zachovejte paniku!

4.8.2020

Začátkem tohoto týdne začala opět platit přísnější opatření proti koronaviru. Jsou podle Vás „na místě“? A jsou dostačující? V některých, i sousedních zemích, „přitvrzují“ mnohem více než u nás. Například Rakousko už v první polovině června vrátilo roušky jak do obchodů, tak i restaurací i dalších vnitřních prostor…

Což o to, opatření chápu. Nechápu ale jejich nelogičnost, jež je občas za hranicí zdravého rozumu. Nemluvě o lajdáctví, se kterým hygienici nechali ve statistikách už uzdravené lidi jako nemocné. Že prý měli hodně práce. Jenže právě kvůli těmhle zbytečně vysokým číslům opět zařadili Českou republiku v některých zemích na seznam potenciálně nebezpečných zemí, což samozřejmě spoustě dalších lidí způsobilo a způsobuje potíže. Zbytečné potíže, které by neexistovaly, kdyby někdo dělal svoji práci pořádně.

Zvládá, nebo nezvládá zatím naše vláda dobře situaci kolem koronaviru? Například Vojtěchův projekt chytré karantény podle Hamáčka nefunguje. Máte také ten pocit? A na druhou stranu, obstál Hamáček jako krizový manažer v prvních měsících koronakrize?

Ta Vojtěchova chytrá karanténa asi moc chytrá není. Spíš hloupá. Kdyby byla chytrá, musel by být průběh epidemie na Karvinsku úplně jiný. Hamáčkovi se pro změnu evidentně stýská po červené mikině. Blíží se volby, a tak politici mají zvýšenou potřebu předvádět, jak jsou akční a jak by bez nich ráno nevyšlo slunce. Jenže on už není březen, o covidu-19 toho víme mnohem víc a jak se říká, méně je někdy více. Což platí na prvním místě o médiích a speciálně České televizi, která se doslova vyžívá v chrlení naprosto nesmyslných a zavádějících, protože z kontextu a srovnání úplně vytržených čísel. To vše pod heslem: Zachovejte paniku!

Na programu pondělního jednání vlády se krátce objevil, ale brzy z něj opět zmizel návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Co si o tzv. Istanbulské úmluvě myslíte? Co by mohla Česku přinést, ať už pozitivního, či negativního?

Istanbulská úmluva je skvělý lakmusový papírek, jenž ukazuje, jak to s námi Babiš koulí. Doma se Andrej bije v prsa, kterak hájí naše národní zájmy, ale v Bruselu vždy srazí paty. Ostatně není se co divit, když ho tam kvůli jeho osobním kauzám mají na krátkém špagátě. A zatímco jedna bruselská ruka drží pevně vodítko, druhá otáčí ventilem dotací, ze kterých jeho Agrofert žije. Nic dobrého z toho vzejít nemůže. Ostatně podívejte se, jak v europarlamentu hlasují poslanci za ANO. Patří k tomu nejtvrdšímu bruselskému jádru. Babiš káže českou vodu, ale pije unijní víno.

A co říkáte na to, že se nakonec zmíněný bod ohledně Istanbulské úmluvy ve vládě ČR neprojednával?

Vzedmula se příliš velká vlna odporu, pročež se ten jednací bod ocitl v moc velké záři reflektorů. Na podobné akce Babiš potřebuje přítmí nebo clonu jiných událostí, jež zrovna hýbou světem.

Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu odmítli, Poláci zahájili formální proces k odstoupení od ní. V čem je střední Evropa jiná než západní státy, které, s výjimkou Velké Británie, smlouvu ratifikovaly? Máme lepší instinkt než Západ, nebo jde spíše o projev zpátečnictví?

Ten instinkt má u nás pouze starší generace, která část života prožila za minulého režimu. Mladé generaci podobný instinkt úplně chybí. Stejně jako lidem na Západě. To zpátečnictví, které jste v otázce použil, je moc hezké slovo. Také modrokošilatí svazáci na stavbách socialismu nebo hnědokošilatí kammeraden v bílých podkolenkách měli zpátečnictví plná ústa. Oni přece budovali krásný nový pokrokový svět. A už to tu máme zase. Lidé jsou nepoučitelní.

A máme tady další novinku. Po takřka čtyřech letech se podařilo docílit propuštění českých občanů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové z tureckého vězení. Oba Čechy do vlasti přepravil vládní speciál. Lze jejich propuštění vnímat jako úspěch?

Celé to na mě dělá dojem, že ten speciál tam letěl pouze proto, aby nezaslouženou smetanu úspěchu mohlo slíznout pár vládních papalášů včetně předsedy vlády. Však se také o svůj díl promptně přihlásili. Žádnou velkou zásluhu bych jim ale nepřipisoval. Ostatně sama Všelichová se už někde vyjádřila, že byli propuštěni v očekávaném termínu.

Farkas a Všelichová byli v Turecku odsouzeni za spolupráci s bojovníky kurdských milicí YPG, jež Turecko považuje za teroristickou organizaci. Jaký je váš pohled na to, že se oba mladí Češi rozhodli spolupracovat s takovouto organizací? Hrdinství, naivita, či snad zločin?

Všechno dohromady.

Podíváme-li se zpátky k nám, do kin v minulých dnech přišel nový film o Václavu Havlovi. Vy jste na svůj fb napsal: Matematické okénko. Co je přímá úměra? Čím víc jedni Václava Havla adorují, tím víc jej druzí nenávidí. Jak moc a v čem nejvíc se podle vás pohled na prvního porevolučního prezidenta změnil?

Havel byl, jaký byl. Pro historiky je to jistě zajímavý předmět zájmu. Problém je, že část zdejších politických sil si z Havlova retušovaného obrazu posmrtně udělala svoji svatou monstranci a bojovou zástavu. Říkám tomu kim-ir-senizace Václava Havla. Kdysi nám ideologové cpali Lenina s Gottwaldem, teď nám cpou Havla. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Reakcí pak bývá pravý opak.

I přes to, jak někteří lidé Václavu Havlovi doslova nemohou přijít na jméno… Je Havel největším českým prezidentem?

Havel je významná postava našich novodobých dějin, jeho předlistopadová a sametová historická stopa je výrazná. Ale politik to byl špatný, pokud mluvíme o jeho následném prezidentování. Spoustu toho rozbořil, ale nic nepostavil. Jeho nepolitická politika je smrtící sémě zaseté do našeho politického systému. A jeho osobní život? Snad ani raději nemluvit. Při četbě knihy jeho dlouholeté životní partnerky Jitky Vodňanské Voda, která hoří jsem poztrácel i ty poslední iluze.

Ptal se David Hora, PL, 2.8.2020

www.petrstepanek.cz