Prezident Obama ustoupil vydírání Moskvy a odpískal projekt protiraketové obrany ve střední Evropě. Současně také zrušil plány na výstavbu radaru v Česku a sila s raketami v Polsku. Místo tohoto projektu se má, podle vyjádření ministra obrany USA Gatese, realizovat systém mobilní protiraketové obrany na lodích se zaměřením na rakety krátkého a středního doletu. Systém se tak má posunout blíže Íránu, tj. do jihovýchodní Evropy a Izraele. Podle prvních komentářů z USA prezident Obama věří, že tím vytvořil „lepší podmínky“ pro podzimní jednání s Íránem za účasti Ruska. Obama údajně věří v „pomoc Moskvy“ v této záležitosti.

Nemá cenu se zabývat podrobněji reakcemi u nás. Levice slaví, pro pravici je to částečně důkaz toho, že po změně v Bílém domě ztratily USA zájem na střední Evropě (v tom se shoduje s dopisem, který adresovala skupina intelektuálů a bývalých politiků včetně Václava Havla prezidentu Obamovi, ve kterém ho varovala před tím, aby neustupoval politice Kremlu). V každém případě rozhodnutí Obamy vytváří novou situaci.

Absolutně nesouhlasím s těmi názory, že toto rozhodnutí přináší USA „nízké náklady“. Je to jasný důkaz toho, že se pozice USA jako jediné supervelmoci po krachu sovětského impéria dále oslabuje. Pokud si snad Obama skutečně myslí, že mu tento krok zlepšuje vyjednávací pozici jak k Rusku, tak k Íránu, nelze než „povytáhnout“ obočí. Moskva už ostatně jasně vyjádřila uspokojení nad svým vítězstvím v této nové verzi studené války, kterou poslední dva roky vůči USA vedla. Je přeci naprosto zřejmě, že instalace protiraketového štítu v Česku a Polsku měla především výrazný geopolitický smysl v tom, že se střední a východní Evropa definitivně vymanila z vlivu Ruska. To nyní svým triumfem jenom posílí své aktivity v této části svého „dvorku“, kde si kdysi počínalo s krutostí a despocií. Pokud BIS popisuje aktivity současné ruské špionáže jako návrat k metodám z dob SSSR, v nichž dominuje posilování vlivu na české politiky (jaképak asi?), tato aktivita ještě vzroste. Ne nadarmo se říká, že s jídlem roste chuť.

Ztráta, která tímto naprosto mylným rozhodnutím vzniká, se neprojeví dnes ani zítra. Vrátí se k nám však jako bumerang ve chvíli, kdy se euroatlantický blok dostane ještě pod větší tlak nepřátel našeho způsobu života a pokusí se tuto situaci opět řešit ústupky státům, které usilují o naši porážku. Ztráta vyjednávacích pozic, ústupky a nakonec porážka, to byly ostatně metody usmiřování s nacistickým Německem na počátku II. světové války. Islámský svět ve své militantní podobě současného íránského režimu si klade velmi podobné cíle jako kdysi nacisté. Vyhrožuje likvidací státu Izrael (tak jako Hitler výhrůžkami rozbil předválečné Československo) a usiluje o změnu civilizačních hodnot, k nimž demokratické státy euroatlantické civilizace dospěly, se stejnou nenávistí, jako tak činili nacisté a sovětští komunisté. Je to smutný den nejen pro Česko, ale pro celou euroatlantickou společnost. O to nepochopitelnější je, že i generální tajemník NATO v tomto kroku Obamy vidí pozitiva.