Z předvolební prezidentské debaty utkvěl mi v paměti apel Petra Pavla na to, že válka se vede nejen na ukrajinské frontě, ale i na netu – a také tady je třeba se bránit. Je-li zakázáno páchat trestné činy v rovině praktické, nemělo by se tolerovat ani jejich propagování ve virtuálním prostoru.

Konkrétně by to mělo znamenat nedat českým, Putinovi užitečným idiotům šanci valit jednodušším voličům do hlav výkřiky typu „Díky, přátelé svobody!“, jak jásal Petr Hájek, co nepochází z opice, ve svém Protiproudu 24.2.2022 ráno, právě když jeho ruský idol přepadl svého západního souseda. Jenomže co dělat, když ta žumpa byla (spolu s jinými takovými) zaražena jen krátce a dodnes se rozpačitě diskutuje, nebyla-li tím porušena svoboda projevu. Kremlem nejspíš placený Klausův zaměstnanec svobodně tak dále smí své blitky šířit, namísto aby už dávno seděl ne-li ve vězení, tak alespoň v blázinci.

Jen opatrně, v rukavičkách…
Vypadalo to chvíli, že dezoláti budou mít utrum: psalo se už dlouho o připravovaném zákonu proti dezinformacím. Měl dovolit vládě konat v případě dezinformačních webů, jejichž obsah představuje „hrozbu pro národní bezpečnost a vnitřní pořádek“. Nyní se ale zdá, že vůle k tomu jaksi ochabla: „Proti nesmyslům se má bojovat v první řadě pravdou“, soudí teď kupříkladu poslanec Marek Benda. Jako by přestalo být jasné, co je boj proti dezinformacím a co cenzura. Někteří vládní politici se začali obávat porušení svobody slova, a tak se uchylují do spekulací, je-li třeba právní řád, už tak spletitý k nerozpletení, zaplevelovat další legislativou. Jestli prý nestačí legislativa nynější, například šíření poplašné zprávy nebo vyzývání k násilí proti konkrétním lidem či skupinám. A také se opatrně navrhuje sázet spíš na lepší informovanost a výchovu. Apeluje se na zadavatele reklam, aby neživili šmejdy. Prostě opatrně, v rukavičkách, hlavně žádná totalita, jak to oni pořád vykřikují, sotvaže se jim dá nějak najevo, že tohle přece nemůžou.

Ano, sladit svobodu projevu s bojem s dezinformacemi je tak trochu jako zůstat suchý po krk v rybníce. Na druhé straně si ale neumím představit, že bych třeba panu Neffovi poslal článek „Nejlepší nahotinky jsou ty 7+“ či „Hitler zase nebyl tak špatný“ - ne, ke skandálu na NP by nedošlo, neboť by mě s tím poslal prostě do háje. Hájek ale na druhé straně klidně může veřejně blábolit „takže víme, že ruské ztráty na bojišti jsou zhruba desetinové proti tomu, co vykřikuje šéf náckovských pučistů Zelenský, přičemž s těmi kyjevskými je to právě naopak,“ jak čistě namátkou čteme zde v jeho klerofašistickém plátku. To není propagace režimu, co k násilí nejen že vyzývá, ale přímo ho na svém západním sousedovi páchá? A vyhrožuje přitom těm ještě západnějším, že na ně dojde také? Vždyť jakkoli nic není černé ani bílé, ani ti Ukrajinci s jejich přešlapy po Majdanu, jedno je jisté: největšími fašisty jsou dnes Rusové a Putin by si zasloužil skončit stejně jako jeho pokrevní bratr Miloševič.

Zlatý Babiš
Proti takovým vpravdě vlastizrádným aktivitám byly protiválečné billboardy Jáchcimíra I. v prezidentské kampani (“Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják“) jen neškodnou soft polívčičkou, zoufalým (a marným) výkřikem pro lid obecný, stále ale ještě - v rámci malého českého dvorku - relativně neškodným. Aťsi populista a nejspíš i estébák Babiš je jaký je, přece jen zůstal být státotvorný, nechtěl pryč z NATO ani z EU, Rusákům do zadku nelezl. Na žalobu to jistě nebylo – opravdu ale není na žalobu to, co v Hájkově Protiproudu čteme prakticky denně? A samozřejmě nejen tam, dezinformačních webů je mnohem víc a ještě více je dezinformátorů, co vykřikují i na náměstích, sociálních sítích a chodbách soudů.

Určitě nejde o to zavádět tu nějakou nesvobodu slova: napíše-li kupříkladu někdo v diskusi k tomuto článku, že autor je vůl a Hájek že má vlastně pravdu, protože nácek není Putin, ale Zelenskyj, nic se mu nestane – vyslovil svůj názor, kterýžto se od něj coby jedince v podstatě anonymního (byť už tu léta musí být pod svým jménem každý zaregistrován) žádného velkého ohlasu nedočká. Něco jiného však je dlouhodobé šíření sofistikované ruské propagandy na známém dezinformačním webu, kde jdou počty oblblých hlav do tisíců – ani tady se však, hrůzo hrůz, nic neděje.

Aby se něco dělo, musel by dezinformátor porušit existující zákony přímou výzvou k násilí, ale i to ho namísto do vězení přivede nejspíš jen do soudní síně, čímž se mu dá zase jen další možnost k sebezviditelnění. S takovými podivnými figurami lze se setkat nejednou: Jana Peterková, Lubomír „Flákanec“ Volný, Radek Ondráček, Jakub Netík, Ladislav Vrabel … zavřeli ale jen profesionálního kverulanta Patrika Tušla, protože už byl v podmínce za útok na bývalou partnerku a neplacení alimentů. Dodejme jen, že většina dnešních ukrajinobijců angažovala se již dříve coby antivaxeři.

Rusové si servítky neberou
A tak zatímco u nás hlavně aby nebyl někdo umlčován, v Rusku se zbytečným sentimentem nezatěžují: se zlou se potáže, kdo by snad speciální operaci na Ukrajině chtěl nazývat válkou. Natož pak, aby si dovolit říci či napsat, že ti zlí tu nejsou Ukrajinci. Mnohý příklad známe, jak to s takovými dopadá, okatý je příklad s onou holčičkou, co za výkres ve škole šla do dětského domova a její otec do vězení. Byť ne všichni Rusové Putinovi fandí, hubu tam pak logicky drží (téměř) každý – statečným výjimkám čest.

Ani zahraniční nepřítel, kterého zavřít nemohou, v Rusku šanci nemá: cenzurní úřad Roskomnadzor bedlivě bdí nejen nad občany domácími, nejen nad těmi mimo Rusko pobývajícími, ale i nad zahraničními weby, blogy a účty na sociálních sítích, kde by si snad někdo dovoloval na Putina či jeho režim nadávat. Není tak kupříkladu možné otevřít si v Moskvě ruskojazyčnou verzi českého Blesku. A jelikož je nepřátelská fronta široká a cenzorů málo, stále více je do odhalování závadných materiálů zapojována umělá inteligence. Ti zkrátka k „dezinformacím“ přistupují zodpovědně.

Náš stát si neví rady
Vypadalo to loni po 24. únoru, když byla Hájkova žumpa – vedle jiných – znepřístupněna, že jako koná tato vláda rázně ve věcech ekonomických, bude stejně rozhodná i v těch bezpečnostních. Podivně se to však zvrtlo. Po necelém roce skončil ve funkci zmocněnce pro média a dezinformace novinář Michal Klíma, aniž by mohl s něčím hnout. Nově připadla tato agenda poradci pro národní bezpečnost Tomáši Pojarovi – ten se v Respektu vyjádřil: „Nebuduji žádnou instituci, snažím se dát dohromady lidi, kteří se na Úřadu vlády bezpečnostní a zahraniční politice věnují. Pravomoci nemám vlastně žádné, ale můžu například svolávat porady, které se týkají více institucí nebo více částí bezpečnostního systému. To je z mého pohledu naprosto dostačující.“ Opravdu je to dostačující?

Zdá se, že planě žvanit se bude dál, a zatím přituhuje. Dezinformací šumí ve veřejném prostoru více než kdy jindy. Ruský režim se jimi snaží rozložit českou společnost a rozšířit nedůvěru v její instituce. Pomohl jim v tom covid a Babiš. Svojí bezradností pomáhá jim teď i tato vláda – bohužel…

Česká demokracie je v ohrožení – snad se pro samou slušnost nedočkáme toho, že dezoláti tu nakonec demokraticky zvítězí, jako se to stalo už v Maďarsku a na Slovensku k tomu nemají daleko. Tak dlouho budou smět vykřikovat, až nerozhodná, jednodušší většina stáda vydá se nakonec za nimi a do propasti strhne s sebou všechny. Anebo tak zle není?

________________________________________________________

Po bezmála dvou desetiletích publikování na Neviditelném psu mi v nakladatelství NAVA vyšel výběr dvanácti povídek různých žánrů, sdružených do útlé knížky (76 stran, 121,- Kč).

Jsem toho nemoderního názoru, že povídka by vždy měla mít pointu. Dobré pointy se ale - jak známo - u stolu vysedět nedají (múza musí přiletět sama a nedělá to často), a tak jsem materiál pro tuto knihu sbíral velice dlouho, mnohdy ze snů.

Většinu povídek tvoří horory, ne nadarmo si nakladatel knihu zkráceně nazval Sen mrtvého. Snově rozmazaná skutečnost zamotá občas čtenáři hlavu, jinde se zas zasměje. Vcelku se hlavně dobře pobaví a snad v něm zůstane i cosi trvalejšího…

Knihu si můžete objednat na této adrese.