Jako klukům nám bylo jasné, že pokud si někdo chce zachovat na ulici mezi vrstevníky pověst správných kluků, musí se věci řešit tzv. „na férovku“! To znamená, že pokud má nějaký konflikt Franta s Tondou, vyřídí si to jeden na jednoho. Tyto jednoduché společenské domluvy tak nějak vycházely ze základních potřeb uchovat v určité skupině zásadě mír anebo vyřešit problém jakžtakž čestným způsobem. Zdá se, že ta doba dávno zmizela. Spíše se, a to i do veřejné politiky, a dokonce soudních procesů dostala zkušenost s konflikty s tehdejšími skutečně divoký proletariátem složeným, abych nebyl označen za rasistu, jak z Cikánů, dne Romů tak „gadžů“ žijících dole v Libni. O kterých bylo známo, že jejich představa o spravedlnosti byla vyjadřována úslovím „na cikánskou férovku“. To je 20 na jednoho. Ostatně přečtěte si povídky a knihy Bohumila Hrabala, který v Libni bydlel a měl s tím bohaté zkušenosti.
Jinak systém „20 na jednoho“ používá s chutí celá evropská společnost od doby vynálezu tisku a médií. Jako příklad takové „férovky“ je možno použít aféru a následný soud, který odsoudil Žida Leopolda Hilsner a za údajnou vraždu „čisté křesťanské panny“ Anežky Hrůzové. Celé to dění kolem, rozvášnění antisemitských nálad a mediální a politická likvidace každého, kdo se domníval, že ten proces není právně ani politicky čistý (například Tomáš Garrigue Masaryk) byl dehonestován. Označován za zločince, za protinárodního zločince a „židomila“. Skupiny, kterým tato událost tehdy vyhovovala, byly dokonce tak silné že víceméně donutily, jak je dnes dokázáno, aby na základě naprosto lživých a záměrně překroucených tzv. důkazů soud obžalovaného odsoudil k trestu smrti. V čele těchto tlaků na policii a soud stály nejen tehdejší antisemité, ale také mnozí politici a různá tzv. aktivistická a „ jedině spravedlivá a čestná sdružení“.

Dnes sleduji v médiích vlnu módního rasismu proti všem heterosexuálním mužům, reprezentovanou všelijakými tzv. feministickými spolky a jakoby intelektuály. Dopad na veřejné mínění od „horních“ 10 %, kteří veřejnost mediálně i politicky ovládají, jako je americké hnutí MeToo, doslova ničí celou západní společnost. V Čechách máme jako vždycky zpoždění. V USA kde to vše začalo, vlna Me Too už opadává . Už bylo několikrát dokázáno že takováto obvinění byla vylhaná, záměrně vyfabulovaná. A že mnohé ženy to dělaly nikoli z „bájné lhavosti“ jak zkoumal náš soud, ale z různých dalších důvodů. Třeba ze msty, z touhy stát se slavnou, u některých pak bylo prokázáno že jsou pomatené, a to co tvrdí se nikdy vůbec nemohlo stát. Zdá se, že tak daleko jsme se ještě nedostali, a ještě žijeme pod vlivem nebezpečného a idiotského hesla „ženám se musí věřit“. Které je stejně prolhané jako bylo komunistické heslo: „Straně věřte soudruzi“!

Korunu všemu a hlavně zásadě: „férovku 20 na jednoho“, v dokonalé formě čtyři bez zástupce jiné strany předvedla ČT 24 2. 11. ve 22.hod. Za redakci televize řídil diskusi Martin Řezníček. . Vedení televize pozvalo do diskuse jakousi ombudsmanku z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Pavlu Špodrovou. Taková ombudsmanka je moderní kombinace stranické kádrovačky a zároveň schránky stížností. Dále pak státního zástupce doktora Foldynu, prezidenta Unie státních zástupců a jako perličku poslankyni parlamentu za STAN a aktivistku iniciativy „Pod svícnem“. Která si vytkla za cíl cílem“ edukaci (tedy převýchovu) společnosti a změny legislativy v oblasti domácího násilí.“ Ve skutečnosti je to agresivní feministická skupina, která chce změnit zásadním způsobem ve společnosti vztahy mezi muži a ženami. A v podstatě odstranit klasickou rodinu a také běžné sexuální kontaktní vztahy. Nejsou ovšem první. Už ve středověku nejfanatičtější část katolické církve chtěla zavést praxi, že jen soulož za účelem početí je legální a vše ostatní je hříšné a tedy trestné. Dějiny Pak tyto fanatiky smetly.
Na tzv. „zásadní otázky“ o procesu proti obžalovanému Ferimu měly odpovídat dva lidé kteří jsou profesně a ideologicky zásadně směřování k tomu, aby byla společnost a její sexuální a rodinné chováním změněno podle názorů úzké skupiny. Statní zástupce pak musí, ať se mu chce či nechce, v zásadě potvrdit, že žalující státní zástupkyně postupovala zcela určitě a jistě naprosto dokonale. Redaktor Řezníček se celou dobu evidentně strašlivě obával toho, aby neřekl nějakou „nevhodnou otázku“. Či aby ani v nejmenším neupozornil na to, že celý případ Ferim a mediální orgie kolem něj páchnou jako žumpa.
Televizní diskuse týden nebyla žádnou diskusi ale pouhou částí mediální štvanice proti obžalovanému a ve skutečnosti proti všem doposud v otázkách sexu a kontaktů normálním lidem.

Skutečné znásilnění je odporná záležitost. Ale to, co tyto fanatické spolky a také část blouznivců považuje za sexuální násilí, je ukázka pokusu ještě více ovládnout společnost. A to tentokrát nikoliv krádeži majetku jako komunisté. Ale regulací toho základního, díky čemu jsme všichni na světě, to je sexu.