Čas od času nastane otázka, „kdo obsadí trůn“. Stejně jako nedávno v ČR a pár let předtím i na Slovensku. Taková chyba, dostat do čela státu někoho, při jehož působení se projeví násobky té původní chyby a nelze je lehce odstranit, se ukázala i v okamžiku, kdy se vzpomínalo na 55 let od Srpnových událostí v roce 1968.

V okamžiku výročí jednoho ze zásadních dějinných zvratů v Československu bylo nutno nějak v obou státech nějak reagovat. Podle zpráv ČT se vzpomínek na toto výročí na Slovensku prezidentka Čaputová vůbec nezúčastnila. Podle zpráv z Bratislavy se prostě bála Slováků. Nadávky, jaké padají na její hlavu, a to i veřejně, si nedovolím zde opakovat. „Americká děvka“ patří k slušnějším. I když to mohlo být také vlivem současné slovenské krize, kdy se ukazuje že Slovensko se pod vedením sil, které ji pomohly instalovat do funkce prezidentky, doslova rozpadá. Prostě se ukazuje, že volba sice krásné, ale politicky nezralé prezidentky, která „jela na vlně progresivismu“ a zmatené touze lidí po „změně“, byla sice jistě legální. Ale z hlediska sil, které stály v pozadí, byly katastrofou.

Naprosto trapnou etudou na téma „Srpen 68„ bylo vystoupení prezidenta Pavla u Rozhlasu. Symbolu odporu proti Němcům i Rusům-sovětům. Muže, o kterém už dneska každý ví, že původním povoláním byl agent pracující pro Moskvu a „vstup vojsk“ písemně schvaloval. Politické síly a mediální kouzelníci, kteří dostali generála Pavla do této funkce (po desetiletých kampaních proti Klausovi, Zemanovi a Babišovi to nebylo tak těžké), to mohli udělat jako Slováci. A Pavla nikam nepustit. Sice by to spustilo také pěkný řev, ale možná by to bylo lepší. Prostě použít jinou moudrost: „kdybys byl (býval) mlčel, byl bys zůstal filosofem „.

Takto, když na shromáždění na počest vzpomínek lidí, kteří se vzepřeli ruské okupaci mluví bývalý agent z organizace řízené přímo Moskvou, nemůže to dopadnout dobře. Také ne. Jistě že to nemělo grády onoho výroku Tondy Novotného že: „maso bude vbrzku, soudruzi“ anebo Jakešova lkaní, že on a jeho soudruzi zůstali jako „kůl v plotě“. Ale daleko od tohoto to nemělo.
Čaputová už to vzdala a ti, kteří přesvědčili národ na Slovensku, aby ji zvolil, s tím už nic neudělají. A jen možná zděšeně zírají na to, co provedli. Uvažuje se, zda to veřejně vyhlášené couvání Söröse a jeho politicko – mediální skupiny a stažení se ze střední Evropy nemají něco společného s „úspěchem“ jejich poitiy v regionu. Přičemž volby presidentů měly být „třešničkou na dortu“. Bohužel jsou spíše žluklou špičkou politického „beďaru“.
Skutečností zůstává, že se různým výročím a různým vzpomínkám, které formovaly Československé a moderní české dějiny, nemůže prezident republiky vyhnout. Ovšem téměř vždy bude působit jeho objevení se a vystoupení jako naprosté „chucpe“. I kdyby se na hlavu stavěl.
Prostě tak to je a nelze to změnit. Já osobně nejsem žádný náhle probuzený „bojovník proti bolševikům“. A vím, že lidé a situace se mění. T. G. Masaryk byl také nejprve řádně zvoleným poslancem rakouského sněmu, aby se pak stal prvním prezidentem republiky. Také si přesně pamatuji, že bez nomenklaturního komunisty Mariána Čalfy by se Havel nikdy klidnou cestou nedostal na Hrad. A už vůbec by nedokázala tehdejší nová politická vlna převzít stát a začít ho řídit bez hrozící krize.
Problém je v tom, že proti shora jmenovaným, kteří sami něco zásadně aktivně změnili, Čaputová i Pavel jsou výsledkem do té doby u nás neznámé mediální a politické manipulace. Jejímž výsledkem bylo jejich zvolení. Tím ani okamžik netvrdím, že by ta zvolení bylo nelegální.

To není nic osobního. Oni oba také nejsou žádné skutečné politické figury. Oba byli vybráni na základě špatné politické kalkulace, zbožných přání, jak změnit střední Evropu a její obyvatele. Dnes jsou oba na kolizní dráze s čím dále větší částí vlastního národa ale i vývoje ve světě. Včetně postoje velké části světa, či spíše většiny světa k válce na Ukrajině. A sílící moci politicko-ekonomického sdružení BRICS, útěku Západu z Afganistánu a Sýrie a z části Afriky, a nesplnění předpokladu že se Rusko samo zhroutí. A že v Evropě vyhraje progresivní levice. A osoby z hnutí LGBT+ se stanou „vůdčími silami nad zaostalou heterosexuální dušení spodinou.

Nevyšlo to. V Itálii vládne dáma, které nadávali do fašistek, Francie se bojí vlastních muslimů a AFD má v Německu 20 % voličů a v bývalé NDR více než 30. Svobodní Finové, ti xenofobové jsou ve vládě, v Holandsku vyhrála místní volby protievropská strana BBB – Hnutí zemědělců a občanů, atd.atd.

Další avizovaný „ráj“ se nedostavil.

Ale všechny činy mají své následky. A jejich dopad na nás v Čechách, na všechny, včetně generála Pavla, teprve čekají.