Superkorupční Kosatka se opět trochu povynořila

Policie obvinila dva lidi v souvislosti s kauzou Mostecké uhelné společnosti – exnáměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru a zbrojaře a lobbistu Pavla Muselu. První prý dostal za obelhání tehdejší vlády tři miliony korun, Musela pak úplatky údajně distribuoval.

Případ privatizace Mostecké uhelné společnosti je bezesporu kauzou roku. Je sice dosti obtížné, jaký verdikt vynese na podzim švýcarský soud, ale podle všeho se probudili i tuzemští policisté a učinili to, co měli udělat již dávno. Obvinili z korupce spojené s touto kauzou exnáměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru a bývalého lobbistu a zbrojaře Pavla Muselu.

Už opravdu hodně dlouho je známo, že od jednoho z bývalých vlastníků Mostecké uhelné, Jiřího Diviše, proteklo v roce 1999 pět milionů dolarů přes řadu účtů Pavla Musely a jeho firem do českých rukou. Kromě jiného putovaly na účet Roberta Sýkory, tehdejšího náměstka ministra průmyslu Miroslava Grégra a přítele tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. Stalo se tak po tom, co Appian, kryjící skutečné vlastníky kolem Diviše a Antonína Koláčka, získal po ovládnutí těžební firmy i menšinový podíl vlády ve výši asi 47 procent akcií za nějakých 650 milionů korun. Loni byly transfery těchto peněz jasně zdokumentovány švýcarskou prokuraturou. Mimochodem mnohem logičtěji než údajný trestný čin mosteckých manažerů.

Přesto jsme čekali na reakci policie další rok. Běžný čtenář novin si řekne, že ty mlýny melou sice pomalu, ale přece.

Kostlivec v šatníku ČSSD

Tohle je ale případ pro pamětníky a vyvolává silné déja vu, když se dívá na některé současné události a jejich aktéry. Především si připomeňme, že Antonín Koláček a jeho parta získali kontrolu nad mosteckými doly za výrazné politické podpory tehdejší opoziční ČSSD vedené Milošem Zemanem. Socialističtí poslanci seděli i v dozorčí radě Mostecké uhelné a sledovali zblízka, co manažeři s firmou činí.

Nepovedené Čisté ruce

Především však služba podle policie proběhla za úplatek (z něhož jsou nyní Sýkora s Muselou obviněni) v době, kdy byl premiérem dnešní prezident Miloš Zeman. Je nespornou skutečností, že v té době měl nepřiměřený vliv na vládu i vedení strany Stanislav Gross a Zeman byl obklíčen většinou, s kterou mnoho nenadělal. Ale za prodej minoritního podílu v MUS měli zásadní odpovědnost ministři průmyslu a financí. Tedy Sýkorův přímý nadřízený Miroslav Grégr a Ivo Svoboda, později jediný v Česku pravomocně odsouzený ministr za tunelování. Tedy lidé, kteří rozhodně patřili k Zemanovu, a nikoli ke Grossovu křídlu v ČSSD. Ti měli zásadní odpovědnost za schválení tohoto prodeje, a i proto ho v nedávné výpovědi na policii Miloš Zeman obhajoval.

Z pěti milionů dolarů, které vyrazily od Diviše, je zatím zdokumentován jen cíl 85 tisíc dolarů, které přitekly na švýcarský účet Sýkorova otce. O tom, kde skončil zbytek, ví nebo spíše věděl Pavel Musela. Před tím, než spadl z posedu do vzdálenosti, která by z něho udělala zcela nepřekonatelného mistra světa ve skoku do dálky. Od té doby neví nic. Možná. Každopádně má od doktorů papíry na to, aby nemusel nikomu nic říkat. Když někdo dostal z pěti milionů dolarů almužnu, na někoho jiného zbyl balík.

V době jeho veleskoku už v policejních šanonech kynul spis Kosatka. Nejvyšší státní zástupkyní byla jistá Marie Benešová, dnešní ministryně spravedlnosti. Řídila akci Čisté ruce premiéra Miloše Zemana, který otevřeně říkal, že jejím cílem je vázat legitimace členů ČSSD do kůže zlých ódéesáků. V Grossově policii docházelo k zásadním změnám a do čelných pozic se dostávali lidé bez manažerských zkušeností, s minulostí v SNB, ale velmi loajální k ministru Grossovi. Dotyční se sice budou nejspíše dosti zlobit, ale je nesporné, že právě v této době začala éra zametání velkých kauz pod koberec. A takhle byl zameten i spis Kosatka o privatizaci Mostecké uhelné společnosti. Pak se čas od času vynořoval a zanořoval, jak bylo potřeba.

Nikdy však nedošlo nejen k žádnému obvinění, ale ani k domovním prohlídkám, lustracím účtů, zadržení podezřelých a tak dále.

Vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan zřejmě není pamětník, protože jinak by si přijetí nedávného pozvání na Hrad lépe rozmyslel.

Rozsáhlý fanklub Miloše Zemana nějaké vzpomínky starého zbrojnoše a velmi zjevné souvislosti událostí dávných a nedávných moc nerozhází. Ale to neznamená, že bychom se neměli snažit poučit z velmi blízké historie, abychom chápali, kam cesta nastoupená současnou českou politikou nevyhnutelně povede.

Že by to budilo nějaký optimismus, to asi ne. Ale nějaké jistoty také nejsou k zahození. Například ta, že už všechno tady jednou bylo.

MfD, 31.7.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO