Šéfové státních zastupitelství podrážděně reagují na oznámenou policejní reformu a hlavním argumentem je, že bude narušena důvěra mezi nimi a vedením elitních policejních útvarů. Tím naznačují, že by se rádi vrátili do postavení prokurátora, jehož rozhodnutí bylo nezpochybnitelné.

Zatímco na rozdíl od předlistopadové éry se na státních zastupitelstvích již nevelí, u policie, která je ze své povahy hierarchická, se velí stále a je to tak v naprostém pořádku. Policista, který podepsal služební přísahu, musí rozkazy a pokyny nadřízených plnit a nepřísluší mu o nich diskutovat. Když se mu to nelíbí, nemůže ve služebním poměru setrvat a může jedině odejít, tak jak to ostatně udělal plukovník Šlachta a před ním třeba plukovník Kubice.

Vztah mezi dozorujícím státním zástupcem a policií musí být přísně profesionální a o potřebě nějaké vzájemné důvěry nemůže být řeč. To by totiž bylo přesně to, co se spříznění státní zástupci a elitní policisté rozhodli stíhat, a to vedení trestních řízení na základě osobních vztahů a vazeb jeho jednotlivých aktérů. Vyvolávat dojem, že některé osoby jsou pro úspěšnost trestních řízení nepostradatelné a nejsou nikým nahraditelné, připomíná nechvalně známý kult osobnosti z ještě ne tak vzdálené historie. Dnes vyhrabávat tři roky staré odposlechy a na jejich základě konstruovat nejrůznější spiknutí je pak spíše komické. A už formulace, kterými policisté odůvodňují požadavky na schválení odposlechů, nevypovídají zrovna o pronikavosti jejich intelektu.

Celé to působí dojmem, že se ambiciózní státní zástupci se šéfy elitních policejních útvarů rozhodli určité osoby stíhat a teprve ex post konstruovali důkazy, které by stíhání odůvodnily. Jediný právní postup je ale zcela opačný a bez jasných a neprůstřelných důkazů nelze o stíhání nikoho i jen uvažovat, byť by ten měl třeba pověst belzebuba. Presumpce viny předkládaná jenom proto, že stíhaný byl v minulosti odsouzen za jiný skutek, který s obviněním vůbec nesouvisí, do právního státu nepatří. To, že byl Al Capone odsouzen za neplacení daní a nikoli za organizovanou násilnou trestnou činnost, není ničím, čím by se americké justice mohla chlubit a co by bylo hodné následování.

Vysoké ambice a touha stíhat osoby na nejvyšších postech nemůžou být důvodem k práci metodou pokusu a omylu, ta do trestního řízení vůbec nepatří. Pro takovýto výklad svědčí bombastická mediální prezentace a pompézní tiskové konference s prezentací, jejíž myšlenkou bylo spíše přání a ze které se nakonec téměř nic neprokázalo. Stíhání již jednou zproštěných obžalovaných je pak účelově obnovováno pro jiné skutkové podstaty jenom proto, aby fiasko nebylo tak totální.

Lenku Bradáčovou, pokud vím, jmenoval do funkce ministr Blažek, a odůvodňovat jejím odmítáním ze strany premiéra Nečase odvolání ministra Pospíšila nedává logický smysl. Politika do řízení státních zastupitelství ani policie nepatří a ti politici, kteří se je hysterickými reakcemi pokoušejí ovlivňovat, jen demonstrují zoufalou úroveň svého právního vědomí.

Autor je publicista