Mýlí se ten, kdo v internetových diskusích tvrdí, že mé prsty jsou rychlejší (při psaní článků na blogu) než mozek. Je tomu přesně naopak. Málokdo, troufnu si tvrdit, věnuje přípravě textů tolik času jako já.

Snažím se jít ke kořenům, ověřovat informace z více zdrojů.

Tak se stalo, že jsem na internetu hledal podrobnosti k Putinovu podpisu dekretu, kterým bude obnoveno letecké spojení Ruska s Káhirou. Surfování mě dovedlo až k portálu Sputnik Česká republika, kde byl toho dne (4/1/2018) zveřejněn příspěvek Aleny Novotné s následujícím nadpisem:

Autorka v něm naráží na známý fakt, že Česká republika používá svoji současnou (dříve československou) vlajku v rozporu s ústavním zákonem 542/1992 z 25. listopadu 1992 o zániku ČSFR, kde se v článku 3, odstavci 2 praví:

(Zdroj: web Sbírka zákonů)

Textu Aleny Novotné si na webu Forum24 všiml jeho komentátor Jan Jandourek:

Ve svém textu uvádí:

Pod článkem (ve Sputniku - LS) je sice poznámka, že názor nemusí odrážet mínění redakce a je vznesena otázka, co si o tom myslí čtenáři, ale stejně je to dost záhadná úvaha. Právníci by se na tom mohli dost vyřádit. Česká republika není Československo, tak proč by se měla řídit nějakým ústavním zákonem ČSFR. Jistě by se našly i kvalifikované argumenty, že by se jím řídit měla.

Zastavme se u těchto několika vět a nechme stranou, že Novotná píše pro Sputnik (o jehož propagandistické úloze ve prospěch Kremlu není sebemenšího sporu), a držme se faktů.

Osobně si nemyslím, že Novotné úvaha je „záhadná“. Je dle mého názoru naprosto legitimní; sám jsem stejného názoru (Sputnik Nesputnik). Jestliže jsme se se Slováky v rámci politického rozchodu, který je světu dáván právem za příklad, dohodli, a to formou ústavního zákona (!), že ani jedna strana nebude používat symboly federálního státu, a takovým symbolem československá vlajka je, pak by bylo fér, kdybychom tento ústavní zákon také dodrželi.

My jsme tak však neučinili a z této právní situace jsme se „vylhali“ způsobem, který je typický pro jednání známé jako česká vyčuranost.

Jak to před čtvrtstoletím tedy bylo? Připomeňme tehdejší dva kroky. Nejprve nová Ústava ČR (Ústavní zákon č. 1/1993) v článku 112, odstavci 3 stanovila, že „ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona“, což se týkalo také ústavního zákona 542/1992, v němž se hovoří o nepřípustnosti užívání státních symbolů zanikající federace oběma nástupnickými republikami. To znamená, že zákon 542/1992 již nebyl zákonem ústavním, nýbrž „obyčejným“. Pak následoval druhý krok. Česká národní rada přijala s účinností od 1. ledna 1993 zákon č. 3/1993 o státních symbolech České republiky, v němž se v paragrafu 4, odstavci 1 praví:

Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi než je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.

Měli jsme tedy dvě právní normy. Jedna zakazující užívání československé vlajky jako vlajky ČR (nebo SR – tam to ovšem nehrozilo), druhá stanovující, že vlajkou ČR bude de facto vlajka československá.

Jak z této pasti ven? Je to prosté, milý Watsone. Právníci znají tzv. kolizní pravidlo „lex posterior derogat priori“ - novější právní norma má přednost před starší, jsou-li v nesouladu.

A bylo „vyřešeno“. Tímto právním postupem, vyhýbám se termínu „trikem“, se Češi dopracovali k československé vlajce, aniž by je to nějak zvlášť rušilo ze spaní. Že to nebylo tak úplně fér? Koho to dnes zajímá?

Autorka článku ve Sputniku se na závěr ptá:

Podvedlo Česko své slovenské bratry? Měla by se Praha omluvit? Nebo rovnou změnit vlajku?

Na první část otázky odpovídám: Podvedlo. A omluva Slovákům? Nebo snad změna vlajky? Ani jedno, ani druhé nehrozí, a to ani omylem.

Co zbývá? Jen trpká příchuť, kterou musí vnímat každý Čech chovající úctu k pravdě, byť ta ne vždy zvítězí. A je úplně jedno, jestli nám pravdu o nefér jednání týkajícího se československé vlajky připomenou občas sami Slováci, prokremelský server nebo třeba Paroubkovi Marťani. Fakta zůstávají neměnná – bez ohledu na to, kdo je vysloví.

A snad jen – jaký by byl býval správný postup? Jeden z nich, který bych preferoval já: vyjít z ústavního zákona ČNR č. 67/1990, kde se v článku 2, odstavci prvním praví:

Státní vlajka České republiky se skládá ze dvou stejně velkých pruhů, z nichž vrchní pruh je bílý a spodní pruh červený. Poměr šířky vlajky k délce je 2:3.

A aby se tato vlajka nepletla s vlajkou Polska, navrhuji vložit do levé části bíleho pole (blíž k žerdi) vedle sebe znaky Čech, Moravy a Slezska. Přibližný návrh (bez dodržení délek stran a jiných proporcí) by tedy vypadal takto: