Počátkem září Finanční správa ČR s pompou hlásí úspěch v boji s karuselovými podvody. Údajná škoda 4,5 miliardy korun pasuje obchodníky s drahými kovy na největší podvodníky v historii České republiky. Jenže spíš než úspěchem se finanční správa chlubila svou neschopností. Zřejmě to musela zkusit. Ministr financí potřebuje exemplární případ, aby ospravedlnil pevnější dozor nad firmami.

Co že to tedy finanční správa nedávno odhalila? Kdo by čekal něco velmi sofistikovaného, bude zklamán. I u takto ohromné částky peněz jde o triviální využití skutečnosti, že obchod mezi členskými státy Evropské unie je osvobozený od daně z přidané hodnoty.

Jak fungují karusely

Podnikatel registrovaný k platbě daně z přidané hodnoty může v zahraničí nakupovat zboží bez této daně. Když nakoupíte zboží za hranicemi (bez daně z přidané hodnoty) a potom ho dál prodáte ve své zemi (tentokrát už s daní), pak po určitou dobu máte tuto sumu navíc na svém účtu. Po skončení zdaňovacího období byste ji měli poslat finančnímu úřadu. Ovšem pokud jste firmu nechali napsat na bílého koně a sami s penězi mezitím zmizeli, stát už toho moc nezmůže a vy jste s poměrně malým rizikem vydělali třeba i slušné peníze. Ukradli jste daň, kterou vám zaplatil legitimní obchodník, který je do podvodu nevědomě zapojen.

Pro podvodníky s pevnými nervy je tady pak ještě jedna verze podvodu. Stačí mít skupinu alespoň tří firem, z nichž jedna bude z jiného členského státu EU. Je-li však firem více, výrazně to znesnadňuje odhalení finanční správou. Vybrané firmy pak mezi sebou dokola přeprodávají jedno a totéž zboží. Zboží se prostě musí točit – odtud pojem karusel neboli kolotoč (fyzicky se dokonce zboží za celou dobu nemusí ani pohnout). Nevýhodou tohoto řešení je, že je spojené s žádostí o vrácení daně. Firma prodávající zboží spřízněné zahraniční firmě musí sebrat odvahu a jít na finanční úřad s žádostí o vratku daně z přidané hodnoty.

Myslíte, že takováto nehoráznost musí být okamžitě odhalena? Omyl. Důkazem je zmiňovaná akce, kde šlo právě o tuhle „drzou“ verzi ryze karuselového podvodu.

Příliš mnoho otazníků

Slavné odhalení finanční správy má totiž jeden háček. Firma s vratkami daně podváděla tři (!) roky. Kontrolovaná byla období od ledna roku 2011 do března 2014. Teď se píše září 2015. Jak je možné, že někdo skrze fiktivní řetězec firem může vodit finanční úřad za nos tolik let za nos? Přes čtyři roky tady někdo chodil na finanční úřad s žádostí o úhradu fiktivní daně a nikomu to nepřišlo divné? I když hodnota vratek za tu dobu dosáhla 4,5 miliardy korun? I když se jednalo o obchody s komoditou, o které se všeobecně ví, že je velmi „náchylná“ ke zneužití pro daňové podvody?

Finanční správa uvádí, že necelý rok prováděla složitá řízení. Jako profesionál ale vím, že celou věc musela Finanční správa šetřit mnohem déle. Daňové povinnosti lze totiž kontrolovat se zpětnou platností maximálně tři roky. Bylo-li první kontrolované období leden roku 2011, musely být první kontrolní úkony učiněny již v únoru roku 2014 (což plně koresponduje s tím, že v březnu roku 2014 podvodníci poté, co kolem začal čmuchat finanční úřad, celý kolotoč sbalili a zmizeli). Takže hovoříme o roce a půl složitého prověřování. Nabízí se pak ještě další otázka – co se v tomto případu dělo před lednem roku 2011? Kolik peněz poslal stát podvodníkům před tímto datem?

A další šokující skutečnost. Finanční správa teprve dnes, po tak dlouhé době, slavnostně podává trestní oznámení. Takže rok a půl se šetřil daňový podvod, který nabobtnal až na dnešních astronomických 4,5 miliardy korun. Výsledkem je však zajištěných 160 milionů korun, tedy pouze 3,5 procenta dlužné částky. Po stránce výběru daně fiasko. A pachatelé? Ani ty už dneska nikdo nechytí, jelikož policie dostala věc na stůl až teď. Možnost užití operativně pátracích prostředků je tak dnes už k ničemu. Za celý podvod budou hnáni k odpovědnosti nanejvýš pěšáci (bílí koně plnící roli jednatelů), jsou-li vůbec občany České republiky nebo či pokud ještě žijí. Po stránce trestněprávní další fiasko.

Nepříliš překvapivá pointa

Podtrženo sečteno, finanční správa se pochlubila svou blamáží a tím, jak nebyla schopna uplatnit současnou legislativu a nechala se několik let vodit za nos. Dva týdny jsme si mohli lámat hlavu nad tím, proč našla tak sebevražednou odvahu s tímto fiaskem vyjít na veřejnost. Pak ale v polovině září ministr financí odhalil svůj plán přijít na základě tohoto gigantického podvodu s novým zákonem, který má umožnit zveřejňovat jména firem, které neplatí DPH a spotřební daň.

Nemůžu říci, že by mne to překvapilo. A osobně budu velmi pozorně sledovat, kolik a jak zásadních omezení podnikatelské svobody přinese návrh zákona, kterému předcházela tak hlasitá bubnová palba.