S nástupem nového ministra zdravotnictví Tomáše Julínka samozřejmě přicházejí na přetřes různé vyhlášky, nařízení a úpravy schválené jeho předchůdcem Davidem Rathem. Platby VZP, lékové vyhlášky, ordinační doby apod. Tu s něčím nesouhlasí nový ministr, tu s něčím soukromí lékaři a s něčím zase odborové skupiny. Na čem se ale všechny důležité, zejména odborové skupiny shodnou, je zajištění více peněz pro zdravotnictví. A to by mělo být právě úkolem nového ministra. Podle slov prezidenta České lékařské komory Milana Kubka je to zcela zásadní: “Výdaje na zdravotnictví v České republice se pohybují okolo sedmi procent HDP a to je pod průměrem starých zemí EU. Je to i pod osmi procenty, která nyní unie doporučuje.“ Budiž, nic proti. Ale proč pan prezident neřekne: ‘nejprve zjistěme, kde a jak je s penězi nakládáno, zda se někde neplýtvá, zda někde nejsou utráceny zbytečně. Poté, dle jasně daného výhledu, nastavme finanční prostředky tak, aby byly v maximální možné míře využívány efektivně a hospodárně. A až jako třetí krok se bavme o tom, zda je nutné peníze ve zdravotnictví navyšovat či nikoli.‘ Sypat do bezedné díry je totiž neuvěřitelně snadné, zvláště, když je co.

Evropské unii se zdá naše pivo příliš levné, a tak se rozhodla navrhnout zvýšení spotřební daně někdy mezi roky 2008 a 2010. Daň by se měla zvýšit o cca jednu pětinu, což by činilo asi 30 haléřů na půllitr pěnivého moku. Eurokomisař pro zdraví a ochranu spotřebitelů Markos Kyprianu připravuje hned několik návrhů, jak omezit spotřebu alkoholu (tedy zřejmě i piva). Jednak vyšším zdaněním a jednak i označováním lahví varovnými nápisy. V pondělí ráno jsem zaslechl v jednom rádiu anketu na toto téma a otázka byla položena následovně: Měli bychom Evropskou unii poslechnout a spotřební daň zvýšit a nebo z EU vystoupit? To je podobná otázka jako: Posloucháte v manželství partnera vždy a na slovo, nebo se s ním při sebemenší neshodě raději rozvedete? Taktéž ani jedno. Jestli nešlo ze strany Evropské unie pouze o vypuštěný testovací balónek ke zjištění reakcí v zemi pivu zaslíbené, tak si myslím, že by šlo zabránit takovýmto zásahům do spotřebních daní (a nejen v záležitosti piva), aniž bychom museli unii opouštět. Domnívám se, že je k tomu třeba být patřičně důsledný a trochu tvrdší a neústupnější, než při vyjednáváních například o vstupních podmínkách.

Poslanec Paroubek prohlásil o údajném úvěrovém podvodu premiéra Topolánka :“Myslím, že to musí skončit jeho obviněním. Podle naší analýzy to je velmi závažné a já si myslím, že to Topolánek neustojí.“ Žádné konkrétní důkazy však nepřinesl ani nezveřejnil. A detaily tohoto případu prý tají i policie. Kde tedy Paroubek bere podklady pro „naše analýzy“ a další své závěry, je více než zajímavé. Jen aby si toho předseda nejsilnější opoziční strany nebral na sebe moc. Připadá mi, že se pasoval do role žalobce a soudce, a to by mohlo být na jednoho někdy příliš velké sousto.

Nový ministr zdravotnictví to v začátcích opravdu nemá jednoduché. Náměstci po bývalém ministru Rathovi Vladimír Dryml a Radovan Suchánek si podle Hospodářských novin vzali dovolenou a Antonín Pečenka je na neschopence. Shodou okolností se vše seběhlo v jeden den. Ten den, kdy byl ministr Julínek byl jmenován do úřadu. To je tedy náhoda! Co k tomu dodat? Když už nic, tak alespoň naplno ukázali svůj charakter a opravdový zájem o svoji práci bez ohledu na to, který ministr nad nimi je.

Nová vláda schválila posunutí povinnosti registračních pokladen o jeden rok. Jelikož se ovšem jedná o změnu v zákoně, musí tato úprava projít i parlamentem. K ročnímu odkladu (nikoli zrušení) se přiklání i ČSSD, strana, od které tento zákon vyšel. Alespoň něco, když už ne úplné zrušení. Od doby schválení tohoto zákona marně ale postrádám dvě věci. Podle sociální demokracie, respektive ještě jejího ministerstva financí, by výnosy z tohoto opatření mohly dosáhnout až jedné miliardy. Co ovšem hned při začátku boje o tyto pokladny zřejmě zapomněli předložit, je porovnání tohoto výnosu s náklady na administrativu spojenou se sběrem dat, evidencí, kontrolami, platy pověřených úředníků a náklady spojené s dalšími povinnostmi. Stejně tak jsem se ze stejné dílny (ČSSD) nikde nedočetl ani přibližnou zprávu, o kolik by mohly vzrůst příjmy státního rozpočtu, kdyby se podnikatelům i zaměstnancům snížily daně, omezila byrokracie, zpřísnily by se výplaty sociálních dávek, výrazně zjednodušily nebo odstranily zákony, které vedou k hledání kliček, liberalizoval se zákoník práce apod. Zda by to náhodou nebylo více, než slibovaná jedna miliarda.

Autor je místopředseda Jihomoravského regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com