Tak jsem se v dnešních novinách dočetl, že se opět stala nepříjemné věc našim čackým zákonodárcům. Schválili nadívaný zákon. Někdo do zákona vložil něco, o čem nikdo nic nevěděl, a ono je to nyní omylem schváleno. Protože návrhy zákonů nikdo nečte, nejméně zákonodárci sami a nyní již ani novináři.

Stranou nechávám otázku, jestli ty zákony vůbec někdy někdo čte. Pokud ne (jak to tak vypadá), tak jak to, že o tom noviny napsaly? No dobře, zkrátka si toho někdo náhodou všiml. A jat strašným podezřením zvolal ustaraně: „Herr Hauptmann, ich melde gehorsam: Jesus Maria! Es stimmt nicht!“ jak pravil klasik české literatury ústy kadeta Bieglera.

A tak pomocí nadívaného zákona nám prý zakázali pornografii. Jeden by řekl: žádná škoda, jenže stejně mi to musí vrtat hlavou. Pánové, nejde o pornografii! Tady jde o demokracii! A to v žádném případě není to samé, navzdory záběrům předních politiků ve vířivých vanách!

Pokračování tohoto zhoubného vývoje je totiž nasnadě.

Zkusme si představit…

V blíže neurčený den navrhovatel zákona pan poslanec X založil někam jistou listinu rázu soukromého a marně ji hledal. Marné hledání přerušil nasupeně až tehdy, když nutně musel odcestovati do parlamentu, aby předložil návrh zákona, jak mu káže odpovědnost k voličům a stranická kázeň. Zákon byl rychle přijat, neboť se blížily parlamentní prázdniny a poslanci se těšili na dovolenou.

O čem měl být schválený zákon, to si již dnes nikdo nepamatuje, zato rozruch, který následoval po jeho vydání tiskem a na internetu, na to nezapomene dlouho nikdo. Externí pracovník ministerstva spravedlnosti, pan Povondra, přivydělávající si k důchodu tím, že četl schválené zákony, aby je aspoň někdy někdo přečetl, informoval neprodleně nadřízený odbor ministerstva o zjištěné skutečnosti. Listina rázu soukromého stala se součástí zákona závazného pro všechny občany ČR, neznalost neomlouvá!

Listina vstoupila ve známost pod názvem Lex Bohemiae a jako o důležitém precedentu o ní přednášejí největší kapacity na Harvardu, Yale i Lomonosovově universitě.

Ona listina nesla zcela nahoře preambuli: Nakoupit! A následoval seznam potravinářských komodit s převahou produktů masného průmyslu. Jistě, šlo o seznam pro nákup na dovolenou, jak ho poslanci X napsala a dala paní poslancová X-ová, jeho druhá a mladší žena, která ho zcela upřímně milovala pro jeho sexy mozek, zároveň však znala i drobné nedostatky téhož mozku, například zapomnětlivost.

Zpráva o obsahu nového zákona rychle pronikla na veřejnost neznámými kanály. Pan Povondra byl ihned propuštěn a zahájeno proti němu trestní stíhání, přestože za nic nemohl. Bleskově vydané prováděcí předpisy k zákonu situaci spíše pohoršily. Původní výklad totiž předpokládal, že povinnost zmíněného nákupu se vztahuje na všechny občany ČR, včetně nemluvňat, což vedlo k protestu parlamentní levice, kterážto obvinila vládu z pokusů oživit hospodářství na úkor zadlužení sociálně slabých rodin. Ministr financí přislíbil hned nato dotace pro sociálně strádající rodiny formou stravenek, jejich vydání briskně slíbila zajistit jistá zahraniční firma se sídlem na Kajmanských ostrovech.

Prováděcí předpisy převedly povinnost nákupu na stát. Zklidnění však nenastalo. Nejdříve přišla žaloba k mezinárodnímu soudnímu dvoru o zmařené investici. Žalobce: nejmenovaná firma na Kajmanských ostrovech. Následovala hrozba sankcí ze strany EU za nedovolenou podporu vlastního zemědělství a ČR byla dočasně zbavena dotací EU.

Další rány šly jedna za druhou v nepřetržitém sledu. S odvoláním na Lex Bohemiae byla zrušena další úrazová nemocnice, i když nikdo nevěděl, jak to se zákonem souvisí. Komunisté prohlásili, že je opět ohrožena demokracie v této zemi a vydali učebnici dějepisu. Jeden bývalý ministr pochválil Hitlera za zbrojení. Rusku ušel plyn. Předseda sociální demokracie vyzval vládu k odstoupení. Poslance X opustila žena, protože nenakoupil jídlo na dovolenou.

A do této nezáviděníhodné situace jsme se dostali pro nedořešený fenomén nadívaných zákonů. Tedy, mohli bychom se dostat. Doufám, že s tím naši zákonodárci rychle něco udělají.

Ale ještě než se tak stane a vznikne zákon proti nadívaným zákonům, dovolil bych si předložit zlepšovací návrh. Již dlouho trápí naše poslance skutečnost, že si omylem schválili některé poslanecké výhody a dodnes nepřišli na to, jak se jich zbavit. Ať tedy někdo z těch poslanců, co se před kamerou dušoval, že by se rád vzdal požitků, ale muselo by se to schválit atd., ať použije nadívání. Stačí přece vložit list papíru… A přestaňte mi tvrdit, že by to muselo schválit stranické gremium. Stačí, když se nikdo nebude dívat.

Brno