Věci, které bychom odpustili Baracku Obamovi nebo Justinovi Trudeau, by bylo fér odpouštět i Miloši Zemanovi

Prezident Miloš Zeman a první dáma Ivana absolvovali zahajovací ceremoniál olympiády ve stejné polyesterové bundě, v jaké pod tribunou defilovali sportovci. Den před tím Zeman v totožném modelu přestřihl pásku Českého domu, u čehož mu sekundoval slovenský prezident Andrej Kiska v obleku.

Oba Zemanovi to u módní policie schytali – například publicista a můj kamarád Ján Simkanič opět vytáhl svůj starší komentář Srdečné pozdravy z Vidlákova. Ano, vedle Kisky to byl opravdu kontrast, a ne, ze Zemana opravdu netryská „kultivovanost, noblesa a esprit“. Přesto bych k němu byl z několika důvodů shovívavý.

Za prvé: Take it easy. Údajné světové české trapasy vyvolávají víc pozornosti doma než ve světě.

Za druhé: S módními faux pas českého prezidentského páru to je jako s tvářemi uprchlíků. Jestli na Evropu míří lodě plné ztepilých Núbijců, anebo zástupy znavených a chudých žen a dětí, o tom vždy rozhoduje redaktor, který vybírá agenturní fotografie. Když na věc přijde, Miloš a Ivana Zemanovi dokážou působit jako standardní evropský první pár, který nedělá ostudu. Aspoň ne tím, jak vypadá. A naopak: vidláckou fotku lze vytáhnout na kohokoliv, kdo se dost dlouho pohybuje před objektivy. Ze spícího Karla Schwarzenberga kultivovanost, noblesa a esprit taky neprýštily po kýblech.

Za třetí: Nejsem si jistý, zda v roce 2016 platí, že státník do sportovního mimo tělocvičnu nepatří, nepatří a ještě jednou nepatří. Když pomineme šusťákové revolucionáře Fidela Castra a Jeremyho Corbyna, ve sportovním veřejně vystupují republikánští kandidáti na prezidenta; Barack Obama hodil čestný nadhoz zápasu hvězd MBL v „mamkovských džínách“ a flísce (viz tamtéž); Zemanovu kombinaci košile a národního dresu zvolil pro fandění hokejistům i kanadský premiér Justin Trudeau.

Ano, Trudeau vypadal o několik řádů líp, protože je to Trudeau a protože kanadský dres na rozdíl od českého nenavrhovali opičáci potření barvou. Ale stejně bychom měli v duchu rovných příležitostí zavést „test Trudeauem“: pokud bychom některé věci odpustili cool Kanaďanovi, nebo bychom z nich byli vyloženě nadšení, pak by bylo fér být podobně velkorysí k Zemanovi.

Trudeau v nafukovací loďce? Fajn. Trudeau ve stejnokroji olympijského týmu? Svěží neformálnost. Trudeau v plavkách? Jasně, vždyť je to taky člověk.

Šusťákovky a flanelky totiž nejsou Zemanova ostuda. Je to na něm možná to nejlepší. Plebejství, které beze slov vzkazuje: tahle země patří nám, obyčejným lidem. Aniž by se při tom vůči komukoliv agresivně vymezovalo, jako to sám Zeman udělal v posledním vánočním projevu. Symbol toho, že se do vrcholné politiky můžete dostat i po deseti letech v chalupě na Vysočině. Parafrází investora a vydavatele bulváru Jana Barty: Šusťákovka udržuje lid v podrevolučním stavu. Vytváří iluzi, že v údajně rozkradené zemi prý ovládané elitami je ještě místo pro vidláky.

Jsem přesvědčený o tom, že Zeman svoje plebejství hraje. Ale hraje ho důsledně a úspěšně čtvrt století a jeho oponenti by tu roli strýce odvedle měli studovat a učit se z ní, ne se jí posmívat. Nakládejme Zemanovi za to, co dělá a co říká: Za to, jak společnost zásobuje seznamy vnitřních a vnějších nepřátel, jak vyživuje temné pasažéry lidských duší.

Povyšovat se nad šusťákovku a nad flanelku znamená skákat Zemanovi na lep a zhmotňovat jeho představu nenávistné povýšené kavárny. Opatrně s tímhle zbytečným závodem ve zbrojení s němou většinou trpící všelijakými úzkostmi. Aby Český dům za čtyři roky v Tokiu neotvíral někdo ve vojenské uniformě.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce