Jen zřídkakdy uveřejní server HlídacíPes zprávu, která by nebyla kritikou těch, kdo v dnešní době v Česku vládnou. O to víc překvapí názor, že senátoři v čele s Pavlem Fischerem jednají neústavně.

Aleš Rozehnal je autor článku Usnesení Senátu o Zemanovi není útok na demokracii, ale z Ústavy vybočuje.Budu z něho citovat několik zásadních odstavců.Ústava České republiky stanoví, že pokud nemůže prezident ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad a pokud se na tom usnese Senát a Poslanecká sněmovna, přechází výkon funkcí prezidenta na předsedu vlády a částečně na předsedu Poslanecké sněmovny. Ústava blíže tyto závažné důvody nespecifikuje. Není však pochyb o tom, že se musí jednat o závažné důvody existující objektivně. Závažným důvodem tedy nemůže být jakýkoli důvod, který by byl obsažen v usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, ale pouze ten důvod, který objektivně znemožňuje výkon prezidentského úřadu. Typicky by byla takovým důvodem dlouhodobá závažná nemoc zabraňující prezidentovi vykonávat funkci......Usnesení senátního výboru tedy není útokem na ústavnost, svobodu a demokracii a rozvracením republiky, jak napsal Jiří Ovčáček, ale je pravdou, že z mezí Ústavy vybočuje. Toho jsou si ale zcela jistě vědomi i autoři usnesení. Pravým důvodem jeho přijetí je tak spíše snaha těchto autorů o zvýšení vlastní popularity využitím nespokojenosti velké části občanů s tím, jakým způsobem Miloš Zeman vykonává funkci prezidenta. Tolik podstatné informace z komentáře na HlídacíPes.

K článku, který se na rozdíl o mnoha jiných na zmíněném serveru snaží být objektivní a není jen hloupou propagandou, si přesto dovolím dodat několik poznámek.

Pavel Fischer, senátor za Prahu 12, je podporován lidovci, STAN, ODS, TOP 09 a několika neparlamentními stranami. Kandidoval na prezidenta ve volbách 2018, v prvním kole získal přes deset procent hlasů a skončil na třetím místě. Poté kandidoval do Senátu PČR a byl zvolen. Je předsedou senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Zeman podle zprávy výboru začíná svou činností ohrožovat ostatní ústavní instituce. „Jsme svědky toho, že náš ústavní pořádek už jako by nestačil na prezidenta, který je dezorientován, špatně cituje ústavu, nepamatuje si, že není šéfem policie, nebo například vykládá realitu způsobem, který zaměňuje příčinu za následek,“ popsal Fischer. U citovaného článku o jednání výboru je anketa pro čtenáře, z níž vyplývá, že naprostá většina čtenářů tohoto článku se domnívá, že Miloš Zeman není schopen vykonávat úřad prezidenta. Většina tak prezidenta na invalidním vozíku považuje za „závažně nemocného“, což mu brání ve výkonu funkce.

Fischerovy argumenty proti prezidentovi jsou zcela jistě motivovány jeho nesouhlasem s tím, jak Zeman funkci vykonává. Jak ale píše právě Rozehnal, nesouhlas s výkonem funkce není „závažným důvodem“, který by umožnil zbavit Zemana funkce. Nicméně Fischerovu politiku bych si troufnul označit mnohem jasněji jako zneužití jeho postavení. Nikoli jen jako pouhé využití nespokojenosti velké části české populace s tím, jak Zeman funkci prezidenta vykonává. Nic totiž nebrání senátorům v daném výboru, aby Zemanovu politiku odsoudili. To by však zcela jistě nevyvolalo „žádoucí odezvu“ ve společnosti, a tak se rozhodli ke kroku, který podle Rozehnala „vybočuje“ z Ústavy, tj. přeloženo do normální češtiny, je to krok neústavní, jestli ne přímo protiústavní.

Zemanovi zbývají do konce mandátu necelé dva roky. Zcela jistě, pokud mu zdraví vydrží, však bude ještě rozhodovat o tom, koho pověří sestavením vlády po letošních podzimních volbách do poslanecké sněmovny. A právě tam vidím hlavní cíl Fischerovy palby na prezidenta. Zcela jistě je totiž ve hře právě varianta Zemanovy „neschopnosti“ proto, aby problematizovala jeho rozhodnutí po těchto volbách, zejména pokud budou v neprospěch opozičních koalic Spolu a PiStan.

Pokud by totiž Senát PČR přijal rezoluci svého výboru, rozpoutal by se na české politické scéně další nelítostný souboj, který by ale mohl paradoxně mnohem více nastavit mantinely pro výsledek voleb do poslanecké sněmovny. Pro Fischera a strany, které by ho podpořily, by se ale jednalo o ne zcela jistý výsledek, protože odpůrci by argumentovali právě neústavností či protiústavností tohoto kroku. Mohla by se tak opakovat kampaň k prezidentským volbám 2018, kdy řada Zemanových voličů ve druhém kole hlasovala pro Zemana jako pro „menší zlo“, přičemž větší zlo pro ně představoval jeho soupeř Jiří Drahoš. Toho by si měl být Fischer vědom a pokud bude ve své politice dál pokračovat, můžeme být i na podzim svědky volby „menšího zla“, tj. proti „progresivním silám“ kolem Spolu a PiStan. Bude to jeho volba.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz