Velká dvojka Strany zelených Bursík - Jacques takticky ustoupila do závětří a do popředí vysunula Ondřeje Lišku. Nový šéf má být i zeleným trumfem pro parlamentní volby 2009 na jižní Moravě, kde dokázala strana díky Brnu napěchovanému nevládkami ulovit většinou víc hlasů než jinde.

Nedávno se měl údajně rozpovídat v jedné brněnské hospodě na téma, proč že zelení zarejdovali kormidlem doprava. Volí nás podle průzkumů většinou voliči pravice a středu, těch levicových akorát tak dvacet procent, odvětil prý flexibilní Ondřej, proč nemůže hlasitě vyjadřovat své postoje, které ve skutečnosti prý vůbec nejsou pravicové. Nedozvěděl jsem se od své kontrarozvědky, jaký měl při rozhovoru Liška ohoz, ale tuším, že to bylo rozevláté triko s nějakým nekonformním nápisem.

Podobně je tomu s Liškovou stylizací na jeho Facebooku, zaplaveném obdivnými vzkazy psanými jazykem teenagerovských subkultur. "Jsem součástí facebookové generace nejen proto, že se k ní slovy hlásím, ale protože to žiju," naznačil už dříve Liška, jakou image asi dá svojí předvolební kampani.

Po Bursíkově nazelenalém technokratismu a zavrhování ideologie se těžce zkoušení příznivci zelených ideálů nejspíš dočkají barevného, menšinovými tématy okořeněného karnevalu. Z kandidátky SZ budou nejspíš pomrkávat sympatičtí Romové, možná i Vietnamka, na mítincích hrábnou do strun a zadují do saxofonů nekonformní rockeři a etnokapely, na pódiu se pod logem strany políbí dva homosexuální herci a vysmátí mládenci s trávou roznesou petice požadující úplný a definitivní zákaz Dělnické strany. Jistě mezi bude mnoho náctiletých, kteří to všechno budou myslet dobře a odpracují kampaň pro šéfy Strany zelených zadarmiko, kvůli ideálům.

Neměli by však zapomínat, jak vypadala reálná politika pravicového vedení Strany zelených v době, když čtyřmi ministry ozelenila dravě tržní, na přeběhlickém švindlhandlu založenou vládu: Tichá Liškova příprava školného, naprosto jednostranná obrana lidských práv pouze v zemích s komunistickými diktaturami, sklouzávající na úroveň jakéhosi "tibetského kýče", především však podpora asociálním hospodářským experimentům Topolánkovy úderky. Hlavně ty odsunují všemožné menšiny, závislé na grantech, dotacích a netržním přístupu, na okraj společnosti společně se starými, hendikepovanými či obyvateli venkova, kteří pochopitelně odpadají ze zrychlujících se dostihů ekonomické soutěže. Zde už Liška jednoznačně předvedl, co dovede, a klamavé multikulturní tlachy by to neměly zastřít.

Rovnost, 29.6.2009