Když se řekne "hnědý župan", představím si domácí oděv, který si člověk obleče po koupeli. (Vybral bych si jinou barvu, mimochodem.) Nicméně župan je na Slovensku tím, co je u nás hejtman, a hnědý znamená v tomto případě neonacistický. Marian Kotleba, který zvítězil v županských volbách v kraji Banská Bystrica, opravdu působí nacisticky už od pohledu.

Slovensko a okolí je zděšeno nástupem extrémismu. A přirozeně, nechybí hlasité názory: Vidíte, lid si zvolil populistu a extrémistu! To je nebezpečí přímé volby!! Raději všechnu moc stranám, jedině silné strany jsou zárukou demokracie!!! A tak dále.

Marian Kotleba

Takže pomalu, přátelé. Hnědý župan zvítězil ve volbách s účastní voličů v ohromující výši 24,6 procenta. Těžko tedy tvrdit, že "lid si žádá populistické extrémy". Spíše se jedná o Kotlebův fan klub a jistý počet dalších zoufalců, kteří patrně už nemohou vystát Ficův populistický SMER za žádnou cenu a v druhém kole voleb neměli jinou možnost než volit populistu trochu jiné barvy. Přes tři čtvrtiny oprávněných voličů se o volby prostě nezajímalo.

Proč asi slovenské županské volby (a české krajské) mají tak mizernou účast? Protože v nich nejde o nic podstatného. Kraje vlastně nemohou nic než rozdělovat peníze, které jim vrchnost z hlavního města přidělí. Proto také krajské volby nejčastěji vyhrávají největší slibotechny. Zajistíme, zařídíme, prosadíme - dotace, dotace, evropské peníze.

Krajské volby jsou závody tlučhubů, takže není divu, že při mizerné účasti zpravidla vítězí ti, kdo slibují více. U nás oranžoví nebo případně rudí. Na Slovensku nyní i hnědí. Žádné překvapení, žádný důvod k mobilizaci. Nemáme Slovákům co vyčítat. Podívejme se na ústecký kraj.

Komunisté nebo neonacisté, jaký je v tom ve své podstatě rozdíl? Jenom v tom, že komunisté vládli déle a jsou proto paradoxně společensky přijatelnější. Obě ideologie jsou postaveny na rozdělování lidí na dvě skupiny. Jedni jsou "dobří", druzí "zlí". Jedněm se má brát, druhé dávat. Nepřátele ztrestat, soukmenovce odměnit. Pouze rasově motivované dělení je dnes považované za neslušné, zatímco přerozdělování na jiných základech je stále v pořádku.

Zpět však ke krajům, respektive k župám. Jak to udělat, aby krajské "vlády" měly nějaký smysl? Snadná pomoc: udělit jim pravomoci ohledně daňových sazeb a výběru daní. Kdyby si kraje mohly konkurovat v daních, mohly by znamenat nějaký přínos. Karlovarský nebo Ústecký kraj by mohly nastavit atraktivnější daňové sazby než bohatší kraje a snížit tak nezaměstnanost.

Utopie? Fungují tak například švýcarské kantony. A který stát má míru nezaměstnanosti na hladině 3,2 procenta? Švýcarsko. I bez evropských kohezních a strukturálních dotací. I s velmi vysokými mzdami.

Je tu jen jeden malý, ale řešitelný háček. Co by se stalo, kdyby se komunističtí, socialističtí, respektive fašističtí hejtmani sešli na konferenci a dohodli se, že nastaví mezní daň z příjmů ve výši třeba 90 procent? Nehrozí, že by se toto stalo jednou třeba i ve Švýcarsku?

Nehrozí. Musí existovat ústavní zákon, který zakazuje utvořit daňový kartel mezi kraji. A současně maximální ústavní sazba daně z příjmů, kterou smí na občany uvalit kraj a celý stát. A jsme opět ve Švýcarsku, podobný systém tam funguje dlouho a velmi osvědčeně.

Systém, který je jednoduchý, pochopitelný, odpovídá všem ekonomickým poučkám a není nijak specificky zakotven ve švýcarském prostředí nebo mentalitě. Systém, který stojí za napodobení.