Osmdesát procent lidí si podle průzkumu agentury Median přeje předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Najdeme mezi nimi ty, co jsou pobouřeni politikou Nečasova kabinetu, i respondenty znechucené koaličními kauzami.

ODS má své "kolibříky" (Pavel Bém určitě nebyl jedinou loutkou v rukách kmotrů) a remcající regionální politiky, kteří se bojí, že na podzim odskáčou drsné vládní škrty a reformy. Věci veřejné zase na pozadí soudního procesu propraly nevděčníky, kteří nepochopili široké srdce, jež má superguru Bárta. Štědří jsou ale i další straničtí sponzoři véček, jen se tak trochu skrývají za devatero horami, devatero řekami. Zdánlivě nejméně ušpiněný štít má TOP 09: jedinou její přítěží je Jaromír Drábek, jenž zodpovídá za chaos s dávkami a novým IT systémem na ministerstvu práce a sociálních věcí.

Záminkou pro zatím poslední vnitrokoaliční krizi ale nebyla žádná z programových otázek, nýbrž nevěrohodnost partnerů. Věci veřejné obvinily TOP 09 a do jisté míry i ODS, že se loni spřáhly s pučistkou Kristýnou Kočí. A tak véčkaři pohrozili: Buď splníte naše podmínky, nebo naši ministři podají demisi! Jenže ouvej, ve Věcech veřejných nemají ponětí, jak se vedou jednání rovnocenných subjektů, ani netuší, jaká jediná regulérní cesta směřuje k podání demise. Navíc se provalil nesoulad mezi jakobíny okolo místopředsedy Jarolíma a pragmatickými zástupci VV ve vládě. Pokud si někdo myslel, že nám véčkaři předvádějí pouze dobře připravenou hru na "hodné" a "zlé" policajty, musel být zklamán. Oni vskutku sehraní nejsou a společnou tóninu hledají pracně a dlouho.

Selhávají ale i politici TOP 09 a ODS - přinejmenším v disciplíně zvané "politická kultura". Jejich přehlíživý vztah k Věcem veřejným není dobrým předpokladem vládního spojenectví. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek rovnou ve VV vidí něco "slizkého" a "odporného". Přimějte se pak ke vstřícným gestům a k vládnutí, v němž se předpokládá, že se můžete o ty vedle sebe opřít…

Země, kde koalice zametá s opozicí a silné vládní partaje se slabšími vládními partajemi, pak nemůže být jiná než necitlivá k seniorům, sociálně vyloučeným, rodinám s dětmi, lidem s nejnižšími příjmy. Prezident v ní bagatelizuje korupci i propojení politiků se zákulisními hráči ze světa byznysu. Panuje neúcta, improvizace, zákon smečky.

Dokáží s tím pohnout nějaké volby? Uspokojí rozčílené ženy a muže na náměstích? Sotva. Personální obsazení špičkové politiky se mění pomalu a zvyky ještě pomaleji. Lídři, kteří budou noví, čistí, kompetentní a přitom oddaní voličům, se nevynoří ze dne na den. Místo toho chtějme to, co politici rádi označují za "systémové řešení": přísné a srozumitelné zákony a jejich důsledné vymáhání. K tomu ještě průhlednost politických stran a jejich účtů.

Ano, politické strany budou dál klíčové pro správu státu. Výhodou těch velkých, tradičních přitom je, že se podřizují svému světonázoru, své ideologii. Nemají zapotřebí měnit názor ze dne na den nebo kličkovat jako zajíc. Jedno volební období je pro ně jen krátká epizoda. U mladých stran nebo podnikatelských projektů za strany se pouze vydávajících je to však diametrálně jinak. Hledí hlavně na přežití, na krátkodobý zisk. Nebo ztrátu. Hra vabank jim není cizí. Kam to ústí, vidíme: v okázalé podávání demisí/nedemisí, nekonečné rozhovory, nervy napjaté k prasknutí.

Přesto buďme klidní. Vlády nepokládají žabaři, byť s bohatými audio/video archívy a naditými portmonkami, nýbrž cyničtí – a klidně i vulgární - profesionálové, kteří dokáží odhadnou vývoj ceny svých politických akcií. Proto se na Víta Bártu, Radka Johna či Tomáše Jarolíma po nejbližších sněmovních volbách zapomene, zatímco Miroslav Kalousek bude na scéně neohroženě trůnit dál.