Díky změně zákona může veřejnost poprvé sledovat, jak probíhá jednání parlamentní vyšetřovací komise. To je dobře, protože si tak bude moci lépe odpovědět na permanentně kladenou otázku, jak je možné, že komise nikdy nic zásadního nezjistila? A pokud ano, stejně to nestačilo k tomu, aby někdo byl také potrestán.

Vyšetřovací komise je těžkopádné těleso. Většinou vznikne, až když hrnec přeteče, dávno poté, co se darebáctví, které má prozkoumat, stalo. Aktéři mají spoustu času zahladit stopy, dohodnout se na výpovědích a probrat každé slovo před komisí s právníky. Ilustrativním příkladem byla výpověď aktérů kauzy ”pět na stole v českých” minulý týden. Bývalý ředitel kabinetu dvou premiérů, Grosse a Paroubka, plácal páté přes deváté, vršil jeden rozpor na druhý. Věřit mu, že slova ”bude pět na stole” znamenají úplně něco jiného než žádost o úplatek, by mohl snad jen Marťan. Každou větu z přepisu rozhovoru, nahraného televizí NOVA, která ho usvědčovala z nekalého jednání, označil za součást kódované řeči mezi ním a polským lobistou J. Spyrou. A přestože ten označil existenci takové řeči za nesmysl, pan Doležel může být zjevně v klidu. Žádný soud mu ale asi nedokáže, že lže.

Devítihodinový výslech může být tedy označen za přehlídku ztraceného času. Opět se potvrzuje názor na zbytečnost parlamentních komisí.

Nemyslím si to.

Potvrdilo se to, co ví každý, kdo se v neděli 30. srpna díval na televizi. Doležel si říkal o úplatek. Jestli snad někdo ještě ve skrytu duše věřil, že skutečně mohlo jít o nějakou vyšší hru ve státním zájmu, po shlédnutí grotesky při výslechu musel být vyléčen. Stejně tak je zřejmé, že lze stěží uvěřit teorii o provokaci, když ten, kdo měl být vyprovokován, opakovaně žádal ”pět”.

Potvrdilo se rovněž, že policie neuvěřitelně zaspala, když dvě hodiny po odvysílání reportáže nepozatýkala všechny tři aktéry schůzky a nepodrobila je výslechům, konfrontacím a troše toho automatického psychického nátlaku, který působí na každého po chvíli v samovazbě. Jestliže dotyční nebyli schopni věrohodně vysvětlit svůj příběh po třech měsících času na přípravu, lze se důvodně domnívat, že okamžitý zásah by je s vysokou pravděpodobností dostal na kolena. A konečně se také potvrdilo, že úplatkáři budou na všechny dál dělat dlouhý nos, pokud orgány činné v trestním řízení budou nadále přihlížet s opakovanou laxností k případům, ze kterých korupce čouhá jako sláma z bot. Až totiž bude jednou nějaká vyšetřovací komise zkoumat další podobný případ – dr. Klimovičové – dojde patrně ke stejnému poznatku.

Dále se ukazuje, že je na vážné úvaze, zda médiím neuložit oznamovací povinnost, pokud při své činnosti narazí na něco, co lze důvodně považovat za závažnou trestnou činnost. Protože i kdyby policie zatkla uvedený trojlístek minutu po odvysílání, měl by náskok. Jak vyplynulo z výpovědi redaktora televize Nova, kontaktoval tyto osoby ještě předtím. Ne, že by je chtěl varovat, snažil se získat další poznatky, nicméně byli díky tomu předem upozorněni.

Jednání vyšetřovací komise možná nevede k chycení pachatele za ruku. Z povahy jejího fungování to snad ani není možné. Poskytuje však dostatek poznatků k tomu, abychom se vážně zamysleli jak zlepšit činnost státních institucí tak, aby k podobným excesům již napříště nedocházelo.

Webová stránka Martina Římana