Věci veřejné stahují českou politiku do těch nejtemnějších vod. Ocitáme se v situaci, o níž se pravděpodobně většina z nás domnívala, že není možná. Ukazuje se, že je. Nástup VV do české politiky stojí vlastně za většinou mediálních kauz posledního půl roku. Začalo to „korupční“ aférou ministra Drobila. Připomeňme si, že to byl Radek John, který přihrál Michálka do rukou MfD a Janka Kroupy specielně. Michálek pak s nahrávací technikou navštívil i tehdejšího ministra životního prostředí a vše skončilo Drobilovou rezignací. Dnes by mne na „kauze Michálek“ zajímalo vlastně jenom to, zda někdejší ředitel SFŽP má ještě zájem o to nastoupit „u Bárty“.

Poté se na veřejnost dostala informace o tom, že firma ABL špehovala svého času politiky ODS na Praze 11. Vít Bárta tuto informaci nejprve razantně popřel, později připustil, že politiky Prahy 11 sledoval „externista“, a nakonec se premiérovi omluvil. Z této aférky vlastně vyplynulo poučení, že do české politiky už natrvalo proniklo špiclování. Nejsou to už ale „jenom“ novináři, kteří byli po ruce v aféře „Vířivka“. Sledování v té době už naplno probíhala i po zcela profesionální linii. Připomeňme si jen kauzu „Toskánsko“, protlačenou do médií bývalým pracovníkem rozvědky Randákem. Randák sice zdroj slídění o dovolené Topolánka neprozradil, amatéři to však zcela jistě nebyli. Navíc lze připomenout i o něco starší případ prozrazení schůzky tzv. šedé eminence ČSSD v zemanovské éře Šloufa s vedoucím prezidentské kanceláře Weiglem během volby prezidenta, v němž také Randák figuroval.

Materiál MfD, který ukazuje na možné motivy Víta Bárty při ovládnutí VV, a jeho nezištná podpora statisíci korunami potenciálním problémovým poslancům VV, což odhalil Respekt, zcela odkryl politickou praxi VV. Dusná atmosféra uvnitř klubu VV explodovala do nejodpudivější podoby. Kristýna Kočí, někdejší předsedkyně poslaneckého klubu VV, pojmenovala atmosféru uvnitř VV jako „sektářskou“. Poté, co oznámila asi s týdenním zpožděním, že i ona dostala „všimné“ ve výši půl miliónu korun od Víta Bárty, pak na schůzce s reprezentanty VV ze severní Moravy prozradila na tajně pořízené nahrávce, že to byla ODS, kdo stál za rozpadem klubu VV. Poté to označila za „cílenou lež“. Inu, pravá blondýna!

Krátce po volbách se hlavní česká periodika rozplývala nad „koalicí blondýn“. Tvářičky Kočí a dalších blondýnek z VV plnily titulní stránky novin. Jak prozradily několik roků staré plány Víta Bárty na ovládnutí VV a jejich prostřednictvím i dosažení reálné moci, „nastrčení žen“ tam je zmiňováno jako jedna z metod korumpování. De facto je nastrčení žen na přední místa kandidátek stylem politické korupce, tj. přilákat voliče na hezounké tvářičky kandidátek, s nimiž potom lze jako s loutkami vytvářet iluzi boje proti korupci a připravovat se na převzetí politické a posléze i ekonomické moci ve státě. Bohužel, po pseudoaférách vyráběných na zakázku nelze česká média považovat za „hlídací psy demokracie“. Závažné skutečnosti zjištěné o VV jsou tak znehodnoceny. I média mají svůj velký podíl na rozmachu špiclování, pořizování tajných nahrávek a fotografií. Nejprve se „pouze“ podílely na tvorbě umělých kauz. Nyní, kdy se jim podařilo možná nalézt důkazy o kauze skutečné, je řada lidí k jejich informacím skeptická. A právem, podotýkám.