Ministr obrany Alexandr Vondra z ODS poté, kdy jako politik je odpovědný za minimálně dvojnásobně předraženou zakázku firmy ProMoPro, která zajišťovala některé konferenční služby pro ministerstvo zahraničí v době našeho předsednictví Evropské unie a kdy jeho vojenská policie přepadla Českou televizi, je evidentně jako politik polomrtvý muž, a to ať jednání na mimořádné schůzi parlamentu, která se má zabývat právě jeho případem, dopadne jakkoliv.

Politika je v mediálním věku převážně o symbolech, a ač by si ostudu zasloužili spíše mnozí jiní, ministr Vondra se stal symbolem korupce a arogance, nejen kvůli jednání jeho policie, kterou snad ani moc ovlivnit nemohl, ale hlavně proto, jak hovořil po zveřejnění všech okolností kolem přeplacené zakázky v Poslanecké sněmovně. Před tím totiž koaličním partnerům slíbil, konkrétně Karlu Schwarzenbergovi, že se za kauzu pokorně omluví a oni omluvu přijmou a nebudou se k ní vracet, což se nestalo. Ať po tomto všem na ministerstvu Alexandr Vondra vydrží nebo ne, jeho váha bude velmi malá, a to nejen na ministerstvu, ale i při koaličních jednáních. ODS se scvrkává: Premiér ztrácí nejen své příznivce, ale tímto i nejsilnější figuru svého týmu.

A protože všichni tohle vědí, všem tato kauza mimořádně vyhovuje, protože vytváří mohutnou kouřovou clonu pro další podobné aféry a zvyšuje váhu koaličních partnerů, a to i těch, kteří mají své problémy. TOP 09 i Věci veřejné ve vládě chtějí zůstat, ale slabá ODS s ušpiněnou tváří jim maximálně vyhovuje. Pustíme-li se do čistých spekulací, že i obvinění náměstka pražského primátora Karla Březiny z ČSSD za porušení zákona kvůli členství v dobře honorovaných městských firmách, kterým porušil zákon, protože nedodržel tříroční lhůtu absence kvůli svým předešlým angažmá ve zkrachovaných firmách, mohla být dobře načasovaná, aby odpoutala pozornost od kauzy Vondra, tak se to zatím evidentně nepovedlo. Dokonce naopak skutečnost, že ODS toleruje Březinu a nechává ho v radě města, obraz korupční ODS ještě více podtrhuje. A podobně nechutná aféra kolem místopředsedy Věcí veřejných Jaroslava Škárka, jehož údajně uplácel za loajalitu Vít Bárta, se v této kouřové cloně může zmenšit. Rozhodně ale obě tyto kauzy značně posilují pozici TOP 09 v současné koalici.

Právě díky součtu těchto okolností Vondra jako symbol dobře živeného korupčníka a arogantního představitele moci, který se v oficiální politice pohybuje jednadvacet let, narostl do mamutích rozměrů, takže i dobrý přítel a kmotr jeho dětí kníže Schwarzenberg o něm hovoří v minulém čase, když říká: "Bude mi strašně chybět."

ODS si je zřejmě symboliky v politice rovněž vědoma, a proto se rozhodla nejen Vondru zuby nehty ve vládě udržet, ale začala dokonce hovořit o tom, že by se další vysoce postavený muž a sice místopředseda ODS Pavel Drobil mohl vrátit do vlády. Chce se ukázat jako pevný monolit. Alespoň to připouští předseda strany ODS Petr Nečas, i když svědectví pana Michálka proti tomuto bývalému ministrovi se zdá být dosti pevné. Připomeňme si, že šlo o vyvedení půl miliardy z výstavby čističky na financování ODS a budoucí kariéry pana Drobila. ODS šla dokonce tak daleko, že pustila do médií zprávu, že chystá žalobu na Libora Michálka, který byl naopak za ohlášení korupce odměněn nadačním fondem.

Jenže takové kroky svědčí evidentně o tom, že v sekretariátech ODS už nemají okna, ale jen zrcadla, takže se nedozví reakci veřejnosti, před níž všechny kauzy splynuly v jeden symbol, za kterým se ztrácí i firemní štít jejich strany. Vítězí heslo Vondra se zasloužil o korupci, jak napsal Martin Zvěřina v Lidových novinách.

Vůči Alexandru Vondrovi je to možná nespravedlivé, protože těch, co se zasloužili o korupci, je mnohem víc a přitom mají obecnou úctu, ale žijeme v době, kdy obraz vytěsnil z komunikace sílu slova, a proto symboly mají větší váhu než konkrétní skutečnosti.

Ale i za to mohou převážně politici včetně ODS a Alexandra Vondry, když si uzurpovali i veřejnoprávní média či média veřejné služby a nedovolili jim řádně plnit funkci čtvrtého pilíře moci, který má ostatní tři mocnosti, to jest moc exekutivní, výkonnou a justiční, kontrolovat. Kdyby tomu totiž tak bylo, média by řadu kauz objevila dříve a mohla by pomoci kultivovat politickou kulturu, publicistika by si musela držet vyšší nivó a slovo by mělo větší váhu. Nespravedlivé symboly by pak neměly takovou moc.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel