Mimořádný příspěvek pro důchodce, který je nazván z pro mě nepříliš pochopitelných důvodů jako „rouškovné“, a zrušení superhrubé mzdy je zcela jistě předvolební korupce. Není to ale žádná novinka, nicméně stále funguje.

Pamatujete na takzvané „oranžové tsunami“. To se krajskou a senátní politikou prohnalo v roce 2008 poté, co byl vládou Mirka Topolánka zaveden poplatek u lékaře. Připomeňme si tehdejší atmosféru citací jednoho z komentářů té doby.

Volební kampaň ČSSD byla hrubě populistická a předkládala voličům nesplnitelné sliby. Jedním z nich byl krok zpět na cestě k reformám zdravotnictví. Šlo o slib sociálních demokratů, že budou za lidi platit regulační poplatky. Málokdo z voličů si asi uvědomoval, že to přinese ztrátu pozitivní regulace ve zdravotnictví. Voliči zde skočili na vějičku sociálních demokratů. To, že jde o krok zpět k direktivnímu, centralizovanému, socialistickému zdravotnictví, voličům nevadilo, hlavně že se zdravotnictví vrací k bezplatnosti. Kdo by nad tím přemýšlel, že se tím vracíme před listopad ‚89, k nedostupnosti zdravotní péče? Kdo by tak daleko dohlédal? Nereálné, populistické sliby a hrubá protivládní propaganda zajistily sociálním demokratům stoprocentní vítězství v krajských volbách a vynikající výsledky ve volbách do Senátu. Vyburcování nevoličů k volbám ve prospěch sociální demokracie bylo grandiózní.

Pro web zdravi.euro.cz to tehdy krásně napsal MUDr. Bohumír Šimek. Kdo z nás pamětníků by nevzpomněl na tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka, díky němuž se poplatku u lékaře říkalo „julínkovné“. Boj proti poplatkům tehdy v roce 2008 způsobil dvě věci – do Senátu PČR se dostali téměř samí zástupci ČSSD, a i krajské volby po celém Česku vyhráli sociální demokraté. A výsledek krajských voleb 2008 byl možná hlavní motivací tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, aby svrhnul Topolánkovu vládu uprostřed českého předsednictví EU roku 2009. Jenže proti konání předčasných voleb vystoupil jeden z tehdejších přeběhlíků ČSSD, díky němuž vznikla Topolánkova vláda, soud mu dal za pravdu a s „letní vládou Jana Fischera“ jsme byli až do řádných voleb 2010. Ty už Paroubek prohrál a vznikla vláda Petra Nečase – a bohužel taky žádná výhra.

Před letošními prázdninami přišel s nápadem na podstatné snížení platu poslanců a senátorů Václav Klaus mladší. Tento nápad byl většinou jak vládních, tak opozičních politiků označen za „hrubě populistický“ - a nyní agendu snížení či „zmrazení“ platů ústavních činitelů řeší vláda. Opozice se staví „rezervovaně“, ostatně jeden z opozičních lídrů si před prázdninami postěžoval, že má spoustu závazků, které musí platit.

Nicméně česká opozice, uhranutá Andrejem Babišem, nedokázala v současném předvolebním období nic zásadního vyprodukovat (právě ve smyslu předvolební korupce), a opět tedy sledujeme „drama“ po vystoupení Babiše s tím, že by měli důchodci dostat mimořádný příspěvek 6000 Kč. Opozice označila tento nápad za čistou předvolební korupci, sama ale nedokázala přijít s ničím, snad s výjimkou SPD, když předseda Tomio Okamura požaduje na billboardech zestátnění exekutorů.

Je směšné, když teď další opoziční strany chtějí 6000 Kč pro samoživitelky, ODS jeden milion pro každého a lidovci myslí na blaho státu. Opozice si opět nechala „ukrást“ předvolební hit, což jen dokumentuje stav politiky v českých luzích a hájích. Samozřejmě, v roce 2008 měl Paroubek téma pro volby naservírované jako na talíři. Poplatky u lékaře byly nepopulární a jejich zavedení nakonec zlomilo Topolánkově vládě vaz. Nečasova vláda pak sice držela stejnou linii, po demisi Nečase v roce 2013 a nástupu vlády ČSSD a ANO však nezbylo z někdejších takzvaných pravicových reforem vůbec nic s výjimkou církevních restitucí, ty pohlídali lidovci.

Pokud dnes česká opozice lká nad tím, že vláda dělá to, co dělá, měla by si především zamést před vlastním prahem. Téma „Antibabiš“ už úplně vyšumělo a nic zajímavého zbytek české pravice nevymyslel. Chvilku se zdálo, že by tím hlavním soubojem mohlo být opětovné zavedení roušek od počátku školního roku. Tomu ale Babiš zabránil, vyzval ministra zdravotnictví a hejtmanku Středočeského kraje k plnění stranické linie a pak udeřil s návrhem rouškovného.

Již dlouho tvrdím, že česká pravice nemá lídra a pokud snad i částečně uspěje v senátních volbách, nebude to zásluhou vůdců, ale disciplíny oněch asi 10 % voličů, kteří zůstali ODS a TOP 09 věrní. Při mizerné volební účasti v senátních obvodech se pak může stát zázrak a vyhrají i kandidáti pravice. Nicméně politika státu se dělá v poslanecké sněmovně a tam je deset procent skutečně málo.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz