Volby jsou za dveřmi a pozná to každý, i bez billboardů kolem silnic, které nám ukazují oduševnělé tváře kandidátů na politické posty. Jsou zde dva další významné indikátory, které přehlédnou nelze.

Je to jednak zvýšený boj politických stran „každého proti každému“. Jakákoliv chyba, slabina, aférka nebo neuvážená věta někoho z lídrů politických stran je okamžitě využita, komentována, lidově řečeno rozmazána. Je to za vydatné podpory medií, které koneckonců z principu využijí každou možnost, jak zlepšit prodejnost, sledovanost nebo prezentaci svých výtvorů.

A tak se dozvídáme vše. Od toho, že byl poslanec ČSSD nalezen v havarovaném autě a tvrdí, že ač byl v autě sám, neřídil ho, přes styk (nikoliv sexuální) hejtmana s lobbistkou, až po informaci, že v jedné brněnské hospodě málem dostal po hubě jeden místní radní a ten se rozhodl, že to tak nenechá a bude bojovat za svá práva jít do kterékoliv hospody v Brně.

Jsou ovšem i opravdu vážné případy, například když je ministr financí nařčen z toho, že znesvětil pietní místo tábora v Letech tím, že naznačil, že jeho bývalí romští vězni byli vlastně lenoši, kteří se tam měli naučit pracovat. Malý problém je v tom, že kromě zápisu v bloku přičinlivého novináře o tomto výroku neexistuje žádný důkaz. Ministrova asistentka sice nahrávala většinu projevu svého šéfa, ale - jako na potvoru – měla údajně právě v době inkriminovaného výroku nahrávací zařízení vypnuté. Zmíněný ministr proto odmítl, že by se takto vyjádřil, přesto však považoval „pro sichr“ za nutné vyžehlit údajný výrok položením kytice rudých růží k památníku obětí, a to za účasti televizních kamer. Dojemné, snad to pomůže.

Ale důvod, proč píši tento příspěvek, je druhý indikátor blížících se voleb - sliby. Kdyby byly všechny splněny, nastal by ráj na zemi. Nejčastější jsou všeobecné sliby , které se objevují na billboardech vedle obrazů kandidujících politiků. Proti prohlášením typu „Chceme silný kraj“, „Lepší lékařská péče“ nebo „Dálnice do Vídně“ jistě nebude nikdo protestovat. O tom, jak ke kýženému výsledku dojít, se cudně mlčí.

Ale existují i jiné, mnohem závažnější sliby - vlastně ani ne sliby jako návrhy na zlepšení našeho života v budoucnu. Proplácení prvních tří dnů nemocenské, „otcovská mateřská“, „zálohy na alimenty“, zvyšování mezd státních zaměstnanců, zvyšování důchodů (dokonce o dvě nebo dokonce tři sta korun!) atd. Všechny tyto návrhy se objevily těsně před volbami, aby přesvědčily voliče, jak moc jim na nich navrhovateli záleží a jak moc na ně myslí.

Mezi nejpopulárnější a zároveň nejdrzejší patří návrh ministra financí Babiše na zlevnění čepovaného piva, s odůvodněním, že jím prosazovaná elektronická evidence tržeb ztíží postavení restaurací a způsobí vícenáklady, které mohou vést k likvidaci malých podniků.

Jen uvažte. Někdo navrhne opatření a přes veškeré upozorňování tvrdí, že toto opatření nikoho nepoškodí a povede ke všeobecnému dobru. Je si však vědom, že nemluví pravdu a EET způsobí zejména malým podnikatelům potíže. Jeho marketingoví poradci ho upozornili, že tato okolnost může znamenat ztrátu některých voličských hlasů. A tak se rozhodne podplatit ty nejvíce poškozené návrhem, který je sice zcela proti deklarované politice vlády, jíž je, mimo jiné, i boj proti alkoholismu. Doufá, že tím zmírní nesouhlas poškozených a navíc získá sympatie širokých lidových vrstev. Zlevnit pivo, to ještě nikoho nenapadlo, a je to přitom tak prosté! Pan Babiš dobře ví, že mu to ve vládě a parlamentu neprojde, ale může se hostinským a pivařům prezentovat jako ten, kdo to navrhl. Geniální nápad, proti kterému je nějaké rozdávání koblih prkotina.

Nejnovější výmysl je takzvané „šrotovné“ na pořízení nového, ekologického auta. Majitel deset nebo více let starého auta, který by sice nové auto chtěl, ale nemůže si to dovolit, dostane 30 000 Kč za to, že to své staré auto nechá sešrotovat a koupí si nové, ekologické vozidlo za stovky tisíc. Nápad, který je zcela mimo realitu lidí žijících od výplaty k výplatě a kteří se v duchu modlí, aby jim ten starý stroj ještě vydržel a nemuseli si v bazaru kupovat nějakou jinou pojízdnou ojetinu, navíc zatíženou speciální daní vztahující se ke změně vlastnictví starého auta. Ale je to snaha lidem pomoci, že ano.

Jako vrchol populismu a planého gesta u mě nicméně vede rozhodnutí vlády, že od roku 2030 bude platit strop 65 let pro odchod do důchodu. Co na tom, že v té době bude společnost řídit někdo zcela jiný a že současná vláda do toho, lidově řečeno, nemá co kafrat. Co na tom, že je zcela opomenuto vyčíslení dopadů na výši příjmu šťastných důchodců. Je to však „bezpečný“ návrh, protože do uvedeného data je tak daleko, že si v té době nikdo ani nevzpomene, kdo na to přišel. Vládnoucí strany tím návrhem přesto říkají voličům: Koukejte, jak na vás myslíme. Zařídíme, abyste za patnáct let věděli, kdy půjdete do důchodu, a proto nás volte i v příštích volbách.

Naštěstí budou volby co nevidět a vše se střízlivě vrátí k takzvanému normálu. Protože všechny parlamentní strany podporují vlastní návrhy na vylepšení života společnosti a důsledně bojují proti návrhům konkurenčních stran, většina těchto nápadů nebude realizována. Vládnoucí strany se sice budou dále kopat do kotníků, případně hrozit odchodem z vládní koalice, ale k tomu nakonec nedojde. Kdo by pouštěl vrabce z hrsti ve vidině holuba na střeše, že ano.

A tak bude oddychový čas do dalších voleb.