Bude to bezmála dvaadvacet let, kdy se od vlády odporoučeli komunisté. Ti se po celou dobu své vlády zaklínali tím, že vládnou jménem „dělníků, rolníků a pracující inteligence“. Většina původních, ještě předválečných komunistů ze „slavné“ Gottwaldovy éry, byli skutečně původem dělníci. Jezdili ke Stalinovi do bolševického Ruska, aby se, podle Gotwaldových slov, naučili, jak zakroutit kapitalistům krk. V parlamentu za to sklízeli posměch, ten pak po „vítězném Únoru“ většině národa ztuhl na rtech. Bolševici u nás ovládli společnost, jak se chlubili, ústavní cestou, aby poté během několika měsíců zakroutili krkem nejprve svobodě a hned potom spravedlnosti.

Začala nám vládnout parta dělníků se svou typickou dělnickou mentalitou. Žije se dneškem, na zítřek není třeba myslet. I tak lze pochopit prohlášení dělníka Antonína Zápotockého, pozdějšího druhého bolševického prezidenta, že „peněžní reforma nebude“, aby se na druhý den toto znehodnocení majetku „v zájmu dělnické třídy“ uskutečnilo. Trvalo téměř dvě celé generace, než i většina dělníků pochopila, že ta „jejich vláda“ okrádá i je, a nejen o svobodu.

Několik posledních měsíců, v nichž v naší politice jako by nebylo nic jiného než „véčkaři“ a jejich příběh mediálních kauz, jsme zdá se poněkud zapomněli na to, s čím se musí náš stát potýkat především, a to je stále obrovský deficit státního rozpočtu, deficit důchodového účtu a hrozící deficit zdravotního účtu. Vláda chce tyto deficity řešit tak, že sníží výdaje státu zejména v sociálních výdajích zpřísněním podmínek jejich výplaty, prodlužováním odchodu do důchodu a zvýšením naší spoluúčasti na zdravotních výdajích. K tomu chce veškeré příjmy ze zvýšení DPH v následujících letech vložit do důchodového účtu, zlikvidovat na něm deficit a umožnit dobrovolné spoření na důchod v penzijních fondech. To zcela jistě není, jak uvádí „expert ČSSD“ Mládek, to, co již v Česku existuje, totiž dobrovolné penzijní připojištění. Toto připojištění je totiž klasické spoření s příspěvkem státu, kdy má účastník spoření po dosažení určitého věku nárok na jednorázovou výplatu celé částky. Spoření na důchod v penzijních fondech má naopak zaručit pravidelný měsíční příjem po dosažení důchodového věku.

Česká neobolševická levice samozřejmě nic z toho nechce, a to ani zvyšování věku odchodu do důchodu, ani soukromé penzijní fondy. Ve spojení s převodovou pákou levice v podobě odborů se levice snaží naši společnost natolik polarizovat, aby se pak v dalších volbách pokusila strhnout moc na svou stranu. Ohlášená stávka odborů je klasickou politickou stávkou, která má za cíl vytvořit chaos ve společnosti, jenž by měl být řešen podle přání levice novými volbami, po nichž by se komunisté a socialisté ruku v ruce dostali k moci (s děsivou možností ústavní většiny). Na druhou stranu je stávka jasným dokladem toho, že právě česká levice představuje pro stát smrtelné nebezpečí. Levice již zcela otevřeně hovoří o tom, že zvýší daně všem, podniky počínaje a „pracujícími“ konče. Dává také jasně najevo, že stát nemá šetřit. Odboráři dokonce nestydatě lžou o tom, že naše vláda nás vede do Řecka. Do toho Řecka, které má suverénně nejhorší rating Evropy a nikdo mu už kromě některých vlád EU nechce půjčit ani euro. Někteří komentátoři hodnotí ohlášenou stávku jako memento pravicově smýšlejícím voličům, aby si uvědomili, kde vede hranice třídního boje, který by česká levice opět ráda uplatnila.Nám, pravicově smýšlejícím občanům, by mělo zásadním způsobem záležet na tom, aby tento plán levice nevyšel. Takže vládu dělníků? Děkuji, nechci.