Před svým odchodem do věčných lovišť již minulých českých vlád schválila vláda Bohuslava Sobotky obří výdaj pro „kraje postižené těžbou uhlí“. Vláda věří, že i nová vláda z podzimních voleb bude v podpoře těchto regionů pokračovat.

Podle zprávy na iDnes se nejedná o drobné, ale naopak o velký výdaj na tři roky ve výši 42 miliard korun. V roce 2017 se jedná o „pakatel“ asi 6 miliard, podstatně více ze státního rozpočtu se má ukrojit v letech 2018 a 2019. To už bude dávno po mandátu této vlády.

Stále se opakující mantra „podpory postiženým krajům“ je klíčovou a přitom diskriminační politikou české vlády. Z jakého důvodu by nebylo možné i v jiných „nepostižených krajích“ dotovat likvidaci vybydlených domů ze státního rozpočtu? Stávající vládní podpora „postiženým regionům“ tak paradoxně jen prohlubuje nerovnosti mezi kraji České republiky.

Měl jsem to „štěstí“ a žil v někdejším Severočeském kraji za vlády KSČ. Paradoxně i v té době se komunisté bili v prsa a podporovali „ocelové srdce Československa“, tj. Ostravsko a „hrdinné horníky z hnědouhelných dolů“. Tehdy byly tyto kraje také podporovány na úkor dalších částí Československa. V Severočeském kraji tak bylo možné snadněji nalézt bydlení v paneláku než jinde, i proto, že se sem lidé nehrnuli. Měli jsme v letech vlády KSČ prvenství i v počtu nedýchatelných dní v roce, s koncentracemi škodlivin až tisíckrát přesahujícími tehdejší normy. A měli jsme nárok na 2000 Kčs „pohřebného“ jako kompenzaci za to, že „držíme ústa a krok“ a nereptáme. A připomínám, že tehdy stála Škoda 105 asi 50 000 Kčs.

Nekončící podpora krajů s těžbou uhlí je navenek líbivou politikou „starosti o osud lidí“. Existuje ale nemálo dalších profesí, které byly postiženy útlumem výroby v důsledku asijské konkurence, na které se žádná pomoc nevztahovala. Své o tom vědí zaměstnanci „lehkého průmyslu“ v oděvnictví, sklářství apod., který prošel obrovskou redukcí počtu zaměstnanců, aniž by stát pro tyto lidi hnul prstem. Paradoxně se tak stále v české politice udržuje bolševický kult „podpory hornictví“.

Vláda Bohuslava Sobotky si na předcházející vládu Petra Nečase stěžovala v tom, jaké problémy jí způsobil rozpočet na rok 2014 z pera Miroslava Kalouska. Sama však další vládě omezuje rozhodovací pravomoci na miliardy korun „pomoci“ pro kraje. Je vůbec pozoruhodné, s jakou lehkostí levicová Sobotkova vláda určuje výdajové položky na roky dopředu, které mají selektivně podporovat potenciální levicové voliče. Za klíčové však považuji něco naprosto jiného – aby přístup české vlády ke všem krajům Česka (když už je máme) byl férový a rovnoprávný. Selektivní protežování vybraných regionů je svou povahou diskriminační pro kraje nepodporované.

Vedení Asociace krajů by se mělo proti vládnímu diskriminačnímu rozhodnutí ohradit. Jsem zvědav, zda to udělá. Zvláště, když předsedkyně Asociace krajů je současně hejtmankou jednoho „obdarovaného kraje“!