Žranice končí. Vláda počítá, kolik stála, přemýšlí, jak vyjít s tím, co zbývá, a kde si zajistit dodatečný příjem

Česká ekonomika začíná zpomalovat. A tak vláda koncem ledna, kdy projednávala rozpočtový výhled na příští rok, dospěla k poznatku, že nebude mít na své sliby.

Andrej Babiš však pohotově vyklopil, co s tím. Pravil, že se bude šetřit a k tomu se zvýší některé daně. Ministryně financí Alena Schillerová pak navrhla snížit o desetinu počet státních zaměstnanců, s výjimkou policistů a učitelů. (Na koaliční radě požadavek zmírnila na 24 800 zaměstnanců.)

Vyhazujeme a daníme

Takže obrat. Když v roce 2014 spolu ANO a sociální demokraté (v trojce s lidovci) začali vládnout, pracovalo pro erár 416 tisíc státních zaměstnanců. Na letošní rok je jich v tabulkách už 470 tisíc, reálně něco přes 450 tisíc.

Dá se ale věřit tomu, že vláda vskutku zredukuje armádu zaměstnanců o desítky tisíc? Na to sociální demokraté sotva přistoupí. Jejich šéf Jan Hamáček už opáčil, že ti, kdo stojí za plánem škrtat zaměstnance, musí říct, které činnosti státu chtějí zrušit.

Lze nicméně předpokládat, že samotné škrty v provozních nákladech ministerstev nakonec stačit nebudou. K tomu, aby se rozpočet na rok 2020 dostal na plánovaný schodek 40 miliard chybí 49,3 miliardy. To je hromada peněz.

Babiš proto zmínil také zvýšení daní. „Jsou oblasti, na které bychom se měli podívat. Například zdanění tvrdého alkoholu, digitální daň. Velké rezervy zdanění jsou u pojišťoven,“ pravil premiér. Den na to řekl, že si to vymysleli novináři. Krátce poté, však Schillerová přiznala, že nejspíš bude potřebné tyto daně zvýšit. Zmínila i vyšší spotřební daň z cigaret.

Takže kdoví, jestli nakonec vláda nebude zavádět třeba bankovní daň. Babiš to dnes odmítá. Ale zítra?

Škrt přes důchodovou reformu

Koaliční kabinety Sobotkův a Babišův i Babišův a Hamáčkův rozhazovaly peníze plnými hrstmi na všechny strany, sypaly je z rozpočtu jako Servác, jeden z Werichových tří veteránů, vyklepával zlaťáky z magického a bezedného měšce. Jenže takový měšec nikdy neměly.

Budiž vyšší platy učitelů a vyšší důchody. Copak ale bylo hospodárné přidávat všem státním úředníkům částku, která v procentním vyjádření několikanásobně převyšuje hospodářský růst? Za exemplární příklad vládní rozmařilosti se pak dá označit ze tří čtvrtin dotované jízdné pro studenty a penzisty.

Co je ale podstatné: Vláda se sliby není u konce. Plán „obědy pro (všechny) školáky“ Babiš odpískal, byť ho ještě nedávno označil za „skvělý“, zbývají ale další sociální výdobytky – třeba vyšší rodičovská, anebo zálohované výživné, kdy za neplatícího rodiče vyrovná alimenty státní rozpočet (daňoví poplatníci). Mnohem víc financí bude kabinet potřebovat na chystaný národní investiční fond.

Kromě toho koaliční partneři slíbili konec superhrubé mzdy a návrat ke mzdě hrubé. S tímto slibem v koaliční smlouvě spojili nižší daň z příjmu. Není jisté, zda se jí od vlády dočkáme a zda bude stát za to.

Jisté však je to, že kabinet nemusí hledat finance na reformu důchodů. Rezignuje na ni, byť ji má jako prioritu ve vládním prohlášení. Téma rozčísla ministryně práce Jana Maláčová, která reformu důchodů označila za „zprofanované úsloví“ a důchodová komise pod jejím dohledem bude usilovat o spravedlivé penze. A kdyby snad na „spravedlnost“ nebylo, pak jednoduše stačí zvýšit odvody, odvětila ministryně.

Na závěr rekapitulace:

- Vláda zjišťuje, že nemá Servácův bezedný měšec se zlaťáky a musí šetřit a propouštět.

- Premiér vzápětí oznamuje, že se zvýší některé daně.

- Premiér to popírá.

- Ministryně financí potvrzuje, že některé spotřební daně se zvýší.

- Ministryně financí ujišťuje, že přece jen bude líp, protože se sníží daň z příjmů.

Na co to ukazuje? Třeba na to, že vláda fakt maká. A také na to, že se premiér, který vykládá, jak je důležité mít neměnné a přehledné daně, nedá brát příliš vážně.