Něco tady nehraje. Svět vrcholné politiky je plný animozit, nedůvěry, nepřátelství. Tím spíš překvapí, jak je napravo nalevo oblíbený a chválený ministerský předseda Jan Fischer. Stejně tak je velebena jeho vláda - ostatně v tomto bodě politici kopírují průzkumy potvrzený většinový názor veřejnosti.

Při bližším pohledu se však idylická atmosféra rozplývá. Vláda sklízí potlesk, ovšem její nepopulární kroky nikoliv. Úsporný balíček ministra financí Janoty prošel Sněmovnou jen tak tak a jeho pokračování nikdo nadšeně nevyhlíží. Zejména sociální demokracie důrazně upozorňuje, kudy by se vládní kroky ubírat rozhodně neměly.

Na jedné straně kabinet odvádí špinavou práci za standardní politické strany, na straně druhé je jimi ostřelován, zejména kvůli údajné asociálnosti. No, údajné... Škudlení na učitelích, základním výzkumu či sociálních službách si asi podobně ostré označení zaslouží. Už hůře se však popisuje, jak šetřit jinak a lépe. Nadto při troše cynismu platí, že čím přísnější bude Fischerova vláda, tím vlídněji bude působit její povolební nástupkyně.

Zvláštní schizofrenii předvádějí občanští demokraté. S Fischerovým týmem jsou spokojeni, ale bojí se, že zítra bude tančit tak, jak bude levice pískat. Podle Mirka Topolánka má vláda podmíněný a víkendem, kdy se měly konat mimořádné volby, časově omezený mandát. Můžete ale listovat Ústavou, jak chcete, nic podobného z ní nevyčtete. Vláda získala důvěru Sněmovny. Tečka. Dokonce ani programové prohlášení není ústavou vyžadováno. Fischerova sestava je tak stejně plnohodnotná jako někdejší Topolánkova či Paroubkova. Jiná věc je, co si partaje domluvily za zády ústavy. Jenže jak nedávno ukázal Ústavní soud, podobná ujednání jsou z hlediska chodu státu irelevantní.

Zdravý rozum napovídá, že by si moudrá vláda měla svůj mandát v parlamentu potvrdit, ověřit. Každopádně by se ale jednalo pouze o její vstřícnost a dobrou vůli.

ODS se nelíbí ministr vnitra Martin Pecina. Padla dokonce výhrůžka, že pokud nebude odejit tento Lidovým domem nominovaný muž, budou se poroučet ministři vybraní Jánským vrškem. Otázku, zda by tak sami skutečně učinili, nechejme otevřenou. Martina Pecinu ale nikdo další střídat nechce. Natožpak premiér Fischer či sociální demokracie. Každý ministr vnitra je kontroverzní. Přesto v přechodné vládě sedí onačejší kvítka. Třeba ministryně spravedlnosti, čistící zdejší justici dočista do čista. Není nic snazšího, aby ČSSD chtěla hlavu Daniely Kovářové nebo zelení ministra dopravy Gustava Slamečky. Velká personální rošáda může přijít ze dne na den.

Trpce ale působí odůvodnění honu na Pecinu. Prý svůj rezort politizuje. Činí tak podle ODS tím, že odvolává politické náměstky. Pro přesnost uveďme, že šlo jen o jednoho náměstka, člena ODS Zdeňka Zajíčka, a ten navíc odešel sám, poté, co mu byly zkrouhnuty kompetence. Na vnitru přitom zůstává další modrý náměstek, pan Salivar, kandidující za ODS do Sněmovny, a svoji náměstkyni mají též lidovci. Možná je i to velký luxus. Když nepolitizovat, tak nepolitizovat. ODS by tudíž měla stáhnout své vyslance nejen z vnitra, ale i z vlivných postů v resortech zdravotnictví či financí.

Straničtí náměstci měli být venku z ministerstev zkrátka už dávno. Nicméně pro hodnocení členů vlády by měly být klíčové jejich výkony - v případě Martina Peciny třeba schopnost obhájit před Nejvyšším správním soudem návrh na rozpuštění extrémistické Dělnické strany.

Těžko se rozlišuje, kdy politici myslí svoji adresnou kritiku členů vlády vážně a kdy jde jen o zástupný manévr. Nehledají si ve skutečnosti záminku, jak dát ve vhodný okamžik od Fischerova kabinetu ruce pryč? Nejdřív se vše řádně zamíchá a na schůzky nad vládní budoucností se pozvou všechny strany, nehledě na to, zda na jaře vyjádřily vládě důvěru a zda vůbec samy prošly sítem voleb. Jiná většina bude dál držet osazenstvo Strakovy akademie ve funkcích, jiná pak bude prohlasovávat jeho legislativní předlohy. Všechno jen tak dlouho, dokud budou mít partaje z otroka Fischera prospěch.

Mirek Topolánek může za pár dní prohlásit, že vláda s ministrem vnitra Pecinou není vládou občanských demokratů, a proto ať se světem protlouká, jak umí, bez jejich podpory. Jenže i kdyby se ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL a zelení chtěli a dokázali domluvit, jejich pomoc by Fischerově vládě nestačila. Konsensus občanských a sociálních demokratů je nenahraditelný. Bez něj se může lehce stát, že kabinet Jana Fischera padne, ani další dva sněmovní zkouškou neprojdou a opět se otevře cesta k předčasným volbám, tentokrát na základě naprosto běžných ústavních pravidel.

V tuzemské politice nás už nic překvapit nemůže. Jiná věc ale je, jak by další razantní politický zvrat nesla těžce zkoušená ekonomika a hlavně přísně veřejné mínění.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6