Jsou problémy, se kterými se potýká celá civilizovaná Evropa. Zvolna se oslabuje moc volených parlamentů a demokratických vlád, naopak na váze získávají ratingové agentury, penzijní fondy a další hráči ze světa ekonomiky. Dochází k postupné privatizaci veřejných služeb a byznys si zkouší podmanit i politické strany.

V České republice se již několik let hovoří o kmotrech, velrybářích a klientelistických sítích. Podlehla jim už nejedna regionální organizace velkých stran. Byli jsme též svědky pokusů ministrů využít svůj politický vliv ku prospěchu firem, z nichž přišli. Nejznámější byl případ ministra dopravy Topolánkovy vlády Aleše Řebíčka a společnosti Viamont.

Naprosto novým úkazem ovšem je začlenění politické strany do ekonomického holdingu. To se stalo Věcem veřejným, nejmenší koaliční straně, jejímž neformálním lídrem je zakladatel bezpečností agentury ABL, nyní ministr dopravy v demisi Vít Bárta. Několik let staré záznamy dokumentují snahu podnikatele Bárty infiltrovat politický prostor a státní správu. Podařilo se: osoby spjaté s ABL potkáme na nejrůznějších patrech ministerstev, ve státních fondech a firmách se státní účastí.

Ostré lokty jednoho byznysmena a podivné zázemí Věcí veřejných jsou ústřední příčinou české vládní krize. Některé praktiky nejsou ochotni tolerovat ani ostří hoši z ODS a cynici z TOP 09. Nemluvě o tom, že potíže VV souvisí se slíděním, tajnými nahrávkami, výhrůžkami a sklony zajišťovat si loajalitu poslanců prostředky, jež se zcela míjejí s Ústavou ČR.

Občané se přestávají orientovat v tom, co je záměrná mystifikace, co bohapustá lež a co (překvapivě) pravda. Ve společnosti se usazuje nedůvěra. Lidé (podle průzkumu agentury SC&C pro Českou televizi 50% respondentů) již pomalu nespoléhají ani na očistné účinky předčasných parlamentních voleb. V nich by ostatně mohly tentokrát – po zdiskreditovaných bojovnících s dinosaury a korupcí – zabodovat extremistické formace s neskrývaným populismem a vizí vlády pevné ruky.

Jediný významnější hlas volající po předčasných volbách patří levicové opozici. Zejména sociální demokraté by mohli napravit nemastný-neslaný výsledek z roku 2010. Na druhou stranu není ČSSD v ideální ekonomické kondici a na přípravu propracovaného programu by se jí ještě přinejmenším několik měsíců hodilo.

ODS a Věcem veřejným by předčasné volby takřka jistě přinesly trpké plody a ani úspěch TOP 09 by nebyl zaručený. Vždyť voliči nejsou jen zahrnováni aférami, ale i plány nepopulárních reforem, jež mají tendenci omezit jejich životní úroveň.

Cesta ke stabilizaci vládní koalice bude ještě kostrbatá. Přesto však hodlá Nečasův tým kormidlovat zemi dál, byť bez vzájemného respektu a důvěry svých členů, navíc pod rostoucím vlivem nenasytného prezidenta. Ostudu, kterou si Václav Klaus v zahraničí přivodil nenápadným přisvojením protokolárního pera při návštěvě Chile, doma šikovně překryl okázalými gesty na pozadí vládní krize, z nichž nejvarovnější je nevůle vyhovět premiérově žádosti o odvolání dvou ministrů, s nimiž není spokojen. Bitva všech proti všem pokračuje a jako jediný tmel slouží obava, jak by s rozvalem české politiky naložil rozčílený volič.

Psáno 17.4.2011 pro slovenský deník Pravda