Stát z našich daní ničí Radima Jančuru

Když podniká stát, zaplatíme za jeho služby víc, než kdyby mezi sebou soutěžili podnikatelé. Pokud má stát navíc monopol, odpovídá cena a kvalita služeb kvalitě a ceně politiků. Kvalita děsná a cena vysoká. Za nejhorší však považuji, když stát s použitím daní občanů ničí skrze dotované státní podniky soukromé podnikatele.

Radim Jančura rozjel první skutečnou konkurenci Českým drahám u nás, a to na trati Praha Ostrava. Trvalo to přesně tři dny a tento státní podnik nejenže snížil ceny svých jízdenek pod cenu společnosti RegioJet, ale zároveň snížil ceny na všech takových tratích, kde společnosti Radima Jančury nabízí kombinovanou dopravu vlaky a autobusy do stejných cílových míst. Za normálních okolností, tedy v situaci, kdy by takto mezi sebou soutěžili soukromí dopravci, bychom nemohli nic jiného, než jásat. Ostatně by to nebylo nic jiného, než normální a zcela přirozený důsledek skutečného volného trhu a férové soutěže. To by ovšem jedním z hráčů nesměl být státní podnik, který ve svých prohlášeních lže a do "soutěže" jde s tím, že jakékoli snížení ceny mu stejně vykompenzují v závěrečném ročním účtování politici z daní občanů.

Poslední dobou mám skutečně pocit, že je škoda každé facky, která nepadne. Nikoli ovšem z rukou politiků směrem k nespokojeným lidem, ale od lidí směrem k politikům. Mluvčí Českých drah včera uklidňoval veřejnost, že snížením cen reagují České dráhy na situaci na "trhu", ale že se nemusí bát, že by snad snížení cen na tratích, kde konkuruje Jančura, znamenalo zvýšení cen Českých drah jinde. Chápu, že mluvčí nemá svou pozici nikdy jednoduchou, neboť musí mnohdy obhajovat i neobhajitelné. Vše by ale mělo mít určité meze, protože dělat z lidí idioty za jejich peníze, to je trochu silný kafe. Tak například v roce 2010 utržily České dráhy celkem 19 mld za osobní přepravu, ovšem 65% z toho zaplatili občané ze svých daní jako úhradu ztráty z této "podnikatelské činnosti" státního podniku (tedy paradoxně včetně například Jančury a jeho zaměstnanců). Za takových podmínek by dokázal podnikat a mít monopol každý blbec, kdyby mohl snížit cenu pod cenu konkurence s jistotou, že mu takto vzniklou ztrátu někdo vždy a každý rok uhradí. Na každého občana, včetně nemluvňat a důchodců to v roce 2010 dělalo 1.235,- Kč, přičemž zrovna za nemluvňata a důchodce, stejně ovšem jako za všechny zaměstnance ve veřejném sektoru, to zaplatili lidé se soukromého sektoru.

Snížením ceny pod úroveň cen jízdenek soukromého přepravce tak České dráhy za peníze daňových poplatníků ničí soukromého podnikatele, který na rozdíl od státu zaměstnává lidi na reálných pracovních místech a kvalita jeho služeb je v porovnání se státním dopravcem neměřitelná. Stát pak zároveň vezme lidem další peníze z daní, aby jinde vytvořil "nová pracovní místa", jejichž existence opět není založena na přirozené poptávce, ale na politickém rozhodnutí. Paradoxní tečkou celé situace pak bude soudní spor, který postup Českých drah bude řešit, neboť Radim Jančura si to určitě líbit nenechá. Až se tak stane a za zneužití monopolního postavení dostanou České dráhy pokutu, znovu ji ze svých daní zaplatí občané České republiky.

České dráhy nejsou jen uměle udržovaným přežitkem bývalého režimu, sloužícím jako další zdroj peněz politikům z veřejných zakázek obdobně, jako například České lesy. Jsou zejména názorným příkladem toho, jak hospodaří stát s veřejnými prostředky, když "podniká" za naše peníze.