Jsou ve Spojených státech schopni uspořádat nezpochybnitelné volby?

Neuznávat výsledek voleb, resp. uznávat ho tehdy a jen tehdy, když vyhraje ten „náš“, je pro demokracii zhoubné. Aby fungovala demokracie, musíme mít nejen svobodné volby, ale i ochotu poražených uznat vítěze voleb a připustit, že právě on má právo po určené období mít ve svých rukou volbami získanou politickou moc.

Nutným předpokladem, aby poražení byli vůbec ochotni uznat vítěze, je ale nezpochybnitelnost samotných voleb.

1. Volby musí být svobodné. To znamená, že každý volič se rozhoduje jen sám za sebe a podle svého vlastního uvážení, nikdo ho k ničemu nenutí, nikdo mu „nedrží pistoli u hlavy“, když vybírá, komu dá svůj hlas.

2. Volby musí být tajné. Nikdo se nesmí bát, že bude popotahován, šikanován či pronásledován za to, koho volil. Proto to nikdo kromě něj ani nesmí vědět, volební lístek vhozený do urny nesmí být přiřaditelný konkrétnímu voliči.

3. Volby, resp. hlasovací právo musí být rovné. To znamená, že každému oprávněnému voliči musí být umožněno volit a každý volič má ve volbách právě jeden hlas, nikdo nesmí hlasovat vícekrát.

4. Volby musí být kontrolovatelné, tedy musí existovat elementární jistota, že někdo v průběhu sčítání hlasů a dalšího zpracování dat „nepřisypal“ nějaké hlasy navíc pro svého favorita, popřípadě část platných hlasů pro jeho soupeře nevymazal.

Kvůli korespondenčnímu hlasování ale americké prezidentské volby tyto předpoklady nesplňují, a nelze se tudíž divit, že jsou zpochybňovány.

Není nijak zaručeno, že ten, kdo posílá hlas poštou, volí opravdu svobodně. Že ho někdo pohrůžkami nenutí volit jinak, než sám chce (například manžel manželku, dospělé děti své staré rodiče, rodiče své dospělé děti, šéf své podřízené…).

Není zaručeno ani to, že volby jsou tajné. Pokud došlý hlas není přiřaditelný konkrétnímu voliči, podle čeho se pozná, že to je hlas oprávněného voliče? A pokud přiřaditelný je, tak volby nejsou tajné, a tudíž ani svobodné. Je to ještě horší situace, než když nás komunisti nutili volit „manifestačně“, tedy nechodit za plentu (kdo šel za plentu, byl podezřelý a dostal černý puntík).

Jak je v USA zaručeno, že někdo nebude hlasovat jak korespondenčně, tak fyzicky? Tedy víckrát? Že budou korespondenčně hlasovat jen oprávnění voliči sami za sebe a ne někdo jiný za ně?

Jak je zaručeno, že někdo si nenakoupí hlasy těch, kteří jinak o volby nejeví zájem, a nepošle jejich jménem spoustu korespondenčních hlasů pro svého kandidáta?

Tím, že hlasy mohou dál přicházet i několik dní po volbách, není zaručeno ani to, že nějaký „pošťák“ dodatečně nepřisype další korespondenční hlasy tam, kde rozdíl je těsný, a nezvrátí tak dodatečně výsledek voleb.

U nás jsme si naštěstí, po zkušenosti se „svobodnými volbami“ za minulého režimu, dali hodně záležet na tom, aby volby byly opravdu svobodné a nezpochybnitelné. Předpokladem ovšem je, že každý volič zvedne zadek (s výjimkou lidí nemohoucích a nemocných, ke kterým se chodí s přenosnou urnou, pokud si přejí volit), dostaví se fyzicky do své volební místnosti, prokáže volební komisi svoji totožnost a obdrží orazítkovanou obálku, do které pak vloží svůj vybraný lístek (a to povinně za plentou, kam s ním nikdo další nesmí). Je tak zaručeno, že volby jsou svobodné, tajné a každý smí hlasovat jen jednou. Způsob sčítání (přítomnost zástupců všech stran ve volební komisi) a následné zobrazení výsledků na webu (a to až k detailním výsledkům za jednotlivé okrsky) umožňuje okrskové volební komisi kontrolu, že se data za jejich okrsek dostala do systému správně, že tam po cestě nikdo nic nepřidal, ani neodebral. A v případě pochybností lze hlasy za daný okrsek fyzicky znovu překontrolovat a přepočítat.

Možná by se Američané měli poučit u nás, jak se mají dělat nezpochybnitelné volby.

A není ani náhoda, že pro zavedení korespondenčních (a tedy snadno zpochybnitelných) voleb u nás nejvíc horují právě ti, co ve volbách už desítky let opakovaně prohrávají.