Čekat, že Mirek Topolánek odpoví na otázku, čím se liší „rozpracování“ zelené Olgy Zubové občanským demokratem Janem Moravou od případů druhdy levicových poslanců Melčáka, Pohanky, Wolfa a Snítilého, je patrně marné. Mnohem zajímavější pro ODS a jejího předsedu je exkomunikovat z hejna bílou vránu, Vlastimila Tlustého. Léta Tlustému páchnoucí praktiky nevadily – a najednou je začal odkrývat. Takové „zrádcovství“ bolí.

Před Topolánkem se otevřely dvě cesty: buď vymést modrý Augiášův chlév, nebo v něm zhasnout. Ta druhá je pohodlnější. Zvlášť když se blíží krajské a senátní volby a kauza Morava není jediná. Stačí připomenout nedávno zveřejněnou nahrávku senátora Sehnala, jak s jedním z podnikatelů rozpráví o lačných kapsách některých občanských demokratů v Brně.

Mirek Topolánek se však vydal třetí pěšinou. Nebude na podzim obhajovat svoji partajní funkci, pokud nenastane výrazná změna „z hlediska vnitřní očisty strany a mechanismů jejího fungování.“ A aby nikdo nezůstal na pochybách ohledně klíčových souvislostí, dodal: „To bude moje podmínka pro to, abych se dále ucházel o křeslo předsedy strany a dále bojovat v barvách ODS.“

Jeden by si myslel, že se o „vnitřní očistu“ ODS postará především sám kormidelník. On může zavelet a naléhavě kolegům doporučit přísnější principy výběru kandidátů do různých typů voleb, trvat na transparentních účtech členů ODS, na akceptování etických kodexů a na důsledném dodržování zákona o střetu zájmů. Aby se potom třeba neopakovala aféra poslance Patery, který bez uzardění a jediného slova hlasoval ve Sněmovně pro dotaci společnosti, v čele jejíž dozorčí rady sedí. Leč tak daleko Topolánek jít nehodlá. Vždyť špína již je příliš zažraná. Zbyly mu pouze proklamace.

Topolánkovou nervozitou pak lze vysvětlit jeho zásadní chybu v rovině politické taktiky. Není radno klást si podmínky, či dokonce spolustraníky vydírat, usiluji-li o jejich hlasy. Místo toho, aby žádal, ba prosil o znovuzvolení předsedou, chová se jako upejpavá nevěsta. Navíc své občanské demokraty úkoluje podobně nesplnitelně, jako macecha Marušku v pohádce O dvanácti měsíčkách. Jenže co když jej nikdo k dalšímu funkčnímu období přemlouvat nebude?

ČSSD měla též jednoho takového, co si diktoval podmínky. Miloš Zeman byl ochotný nastoupit do prezidentské volby 2003 až ve druhém kole, pakliže dojde k naplnění jistých předpokladů. Nakonec splakal nad výdělkem. Strany, o poslancích nemluvě, neláká role rukojmích lídrů. Kupodivu dnes Zeman opět vypočítává okolnosti, za nichž by si dal říct… Ovšem čas falešné skromnosti minul. Politici bažící po konkrétních postech by měli umět bez vytáček lobbovat za své ideje, programové vize a zájmy.

Týká se to i Topolánka, jehož nešťastný styl se již podepsal na dezerci poslance Ranince. Jestli touží po obnovení mandátu, musí to přiznat a získávat sympatizanty činy, nikoli pláčem, natožpak medializací anonymních výhružných dopisů, jichž chodí politikům kvanta. Podlehnutí premiérskému luxusu a zabydlení se ve slonovinové věži není omluvou.

Právo 16.9.2008