Čtyřicet českých stran bude bojovat o 21 míst v Evropském parlamentu. Šanci uspět má asi deset z nich.

Ovšem jenom jedna se zatím zapojila do kampaně, která probíhá na evropské úrovni. Touto stranou je překvapivě SPD Tomia Okamury.

Uskupení, které je považováno spíše za podnikatelský projekt než za politickou stranu, se účastní snahy založit silné uskupení pravicových nacionalistů, které by mělo napříště sehrát v Evropské unii důležitou úlohu.

Předseda Okamura k tomu přispěl několika diplomatickými kroky. Dostal do Prahy lídry národovecké frakce Evropského parlamentu, konkrétně Marine Le Penovou z francouzské Národní fronty a Geerta Wilderse z nizozemské Strany pro svobodu, neoficiální schůzku absolvoval také s šéfem italské Ligy a vicepremiérem Matteem Salvinim.

Právě tito politici se chtějí stát vůdci nového evropského hnutí, kam by měli patřit i mnozí další, například Alternativa pro Německo, teď však jde o to, aby tam přišli. Zcela jistě se hodlá zapojit menší vládní strana Svobodných z Rakouska, ovšem s dalšími významnými jmény je potíž. V tom je úloha Tomia Okamury, který může demonstrovat, že myšlenka Evropy národů je přece jen přitažlivá.

Nástup pravicových nacionalistů má být hlavním motivem evropských voleb a jeho hnacím motorem má být strach z migrantů. Strategickou roli může sehrát dokonce hlavní bojovník s migranty, maďarský premiér Viktor Orbán.

Jeho strana Fidész sice kandiduje v rámci Evropské lidové strany, nechal se však slyšet, že bude po volbách prosazovat, aby lidovci, kteří se v europarlamentu nejspíš stanou nejsilnější frakcí, s národovci úzce spolupracovali.

Podstatný je ovšem kontext, ve kterém se popsané manévry odehrávají. Pozice nacionálních populistů se před volbami zhoršila, protože obavy z migrantů značně oslabily. Je možné odsuzovat evropskou byrokracii, ovšem Evropská unie je mezi voliči nejpopulárnější od jejího rozšíření v roce 2004.

Populisté proto museli změnit taktiku i slovník. Už nežádají odchod z Evropské unie po vzoru brexitu, ani z měnové unie, ale hlásají „Konec současné Evropské unie“, řečeno slovy českého lídra Okamury.

Volby nevyhrají, vliv nad Evropou však mohou získat, pokud se zařadí mezi všeobecně přijímané strany. Otázka samozřejmě zní, jestli jim k tomu pomůže spolupráce s tak radikální stranou, jakou je Okamurova SPD.

Na druhé straně má svou logiku, že protibruselští populisté obracejí svůj pohled do České republiky. Existují jen dvě země, kde má Evropská unie ještě nižší popularitu než ve Velké Británii. Skeptičtější je Itálie a nejvíc skeptické je Česko.

Nejvíc je z odpůrců Bruselu vidět Okamura, ovšem také hesla vládního hnutí ANO o tom, jak je třeba Evropu změnit a jak má být Evropa silná, jsou jako by opsána od národovecké frakce Marine Le Penové a Geerta Wilderse, i když samotné ANO s touto frakcí spolupracovat nehodlá.

Před evropskými volbami probíhá výprodej nacionalistických hodnot, které jsou často s prošlou lhůtou, a největší šance je prodat se nabízí v České republice.