Ve schválené verzi reformy veřejných financí je pro rok 2008 předpokládána jediná sazba daně z příjmů ze závislé činnosti 15% počítaná z tzv. superhrubé mzdy a odečitatelné položky ze základu daně se proti současnosti nemění. Pro rok 2009 se má sazba daně snížit na 12,5 % a odečitatelné položky ze základu daně se mají snížit zhruba o jednu třetinu. To by ve výsledku způsobilo, že oproti roku 2008 by celková výše daně v roce 2009 paradoxně stoupla.

Na námitky Tlustého reagoval ministr financí Kalousek tím, že zástupcům ODS byly nabídnuty různé varianty sazeb a odpočitatelných položek a oni si „vybrali“. Vzkázal pak Tlustému: „Tak o co jde?“

Pan ministr financí by měl vědět či alespoň tušit, že jde stále o hodně. O důvěryhodnost vládní politiky na jedné straně a minimálně i o logiku schvalovaných zákonů. Pravdou je, že pokud se zástupci ODS shodli s ministerstvem financí na částkách sazeb a odečitatelných položek, nebyli (jak předpokládám) seznámeni s dopady na celkovou výši daně. Přitom by stačilo, kdyby „expertní tým“ z ODS měl mezi sebou šikovnou mzdovou účetní. Ta by okamžitě odhalila, že při poklesu sazby daně o 2,5 % a současném poklesu odečitatelných položek o třetinu musí výsledná daň stoupnout. Do schválené verze reformy veřejných financí tak pronikl zcela jasný zmetek, který neobstojí se žádnými výmluvami expertů či ministra financí. Ten je totiž samozřejmě tím, kdo je za výsledný produkt alias zmetek zodpovědný. Přitom považuji za velice pravděpodobné, že autoři návrhů daňových sazeb a k nim příslušných odečitatelných položek museli efekty na výslednou daň velmi dobře znát.

Opozice v průběhu druhého čtení zákonů k reformě veřejných financí nešetřila kritikou. Kromě vlastních výpočtů dokazujících, že daně stoupnou a celkově nebude mít na fiskální politiku předložený návrh reformy žádný vliv, se předseda ČSSD Paroubek vyjadřoval o schvalovaném zákonu jako o souboru chaotických změn a kritizoval amatérismus předkladatelů. Aniž bych v zásadě podceňoval Paroubkovy kvality, zcela jistě neměl ani tušení o tom, že v zákonu o dani ze mzdy pro fyzické osoby existuje naprosto zřetelná chyba. Je to smutné zejména proto, že se zcela jasná politická argumentace opozice nechá převést na tuto konkrétní chybu a využít ji k dalšímu napadání kompetentnosti těch, kteří zákonné normy předkládají.

Tlustý ostatně ve své analýze platných daňových předpisů správně poukazoval na komplikovanost systému daní. V programu ODS byl ostatně požadavek na výrazné zjednodušení daňových zákonů a zrušení všech výjimek a zbytečných komplikací. Odečitatelné položky ze základu daně jsou právě takovou nesystémovou zátěží výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Navíc je zřejmé, že se nejvíce uplatňují u nejnižších mezd. V praxi by proto stačilo všechny odečitatelné položky zrušit a sazbu daně upravit tak, aby daně skutečně všem lidem klesly. K tomu však chybí zřejmě nejen odvaha, ale existuje zřejmě i tuhý odpor proti takovému řešení. Tlustý, který jistě nebyl v dané skupině „expertů“, je tak svým způsobem rebelem z donucení. Autoři reformy si tak zbytečně zavařili na další problémy a odpůrcům nových daňových zákonů se pak jako na zlatém podnosu přihrály nové argumenty.